Privátní bankovnictví je služba pro klienty s vysokou hodnotou čistého jmění. Co všechno služba zahrnuje a jaké jsou zkušenosti zahraničního experta?
Martin R. Liebi je zástupcem generálního ředitele švýcarské banky Edmond de Rothschild a vedoucí divize privátního bankovnictví, kterému se věnuje už od 90. let minulého století. Privátní bankovnictví se na svém počátku zaměřovalo na investice. V průběhu času ale docházelo k vývoji a v současné době privátní bankovnictví nabízí službu Wealth Managementu – správy bohatství. Vedoucí této divize v Edmond de Rothschild přiznává, že 80 – 90% času se věnují všemu možnému, jen ne investicím, které tvoří jádro jejich byznysu. Mezi nejčastější témata patří vedle správy bohatství také relokace, otázky nástupnictví, ochrana aktiv nebo Family Governance – správa rodiny. Privátní bankovnictví této švýcarské banky je určeno pro klienty s vysokou hodnotou čistého jmění (HNWI). Vedoucí privátního bankovnictví nám sdělil, že s působností ve stovce států je hodnota spravovaných aktiv přes 180 mld. švýcarských franků (svou hodnotou můžeme připodobnit americkým dolarům). Vývoj banky Martin Liebi popsal takto: „Naši zaměstnanci dnes s klienty řeší nejvíce vztahy. Není to majetek. Kdybych měl tohle přirovnat například hudebním představením, před 20 lety byla naše banka jako muzikál, ale dnes je to již celý orchestr.“
Službu privátního bankovnictví si dle něj můžeme představit jako dva kruhy – vnější a vnitřní. Vnější kruh je tvořen klasickými investicemi a finančnictvím. Vnitřní je ale mnohem podstatnější, jde o komplexní proces, který významně ovlivňuje investice a finance. Proto se ve svém vyprávění pan Liebi zaměřil především na „vnitřní kruh“, který značí služby Wealth Managementu.
„Vnitřní kruh je to, co řešíme 80 – 90% času. To je to, na co zákazník soustředí. Základ toho jsou relokace mezi jedním a druhým státem. Není to tak, že by se celá rodina stěhovala pryč, ale že každý člen rodiny jde jinam. Například ze Švýcarska jde jeden člen rodiny do Spojených států, druhý do UK, třetí do Dubaje atd. Musíme řešit nástupnictví a to, jak se budeme starat o majetek a také jak se potom ten všechen majetek bude dotýkat další generace. Musíme strukturovat vše v téhle generaci, aby to dobře fungovalo v té další. Mluvíme také o správě rodiny, potom o vzdělání a osobnostním vývoji, umění a filantropii, což se nám objevuje čím dál více. Většina z těchto věcí ale není naše práce, dělají to naši soukromí specialisté a my je koordinujeme tak, abychom splnili přání našeho zákazníka. My v bance jsme experti jen na některé oblasti (pozn. redakce: vnější kruh – investice) a jsme především soukromými partnery našich klientů.“ Vysvětluje Liebi jeho práci.
Zástupce generálního ředitele v Edmond de Rothschild zdůrazňuje, že ve Wealth Managementu jde o celostní proces několika různých služeb dohromady. Proces rozděluje na tři hlavní úseky, jejichž fungování a nastavení nám popisuje a vysvětluje na příkladech ze své praxe. Těmi jsou správa a ochrana (rodinného) bohatství, Family Governance – správa rodiny, a relokace.
Správa a ochrana (rodinného) bohatství
„Správa a ochrana majetku je důležitou součástí. Žijeme ve světě, kde se všechno mění. Upřednostňujeme finanční jistotu v rychle se měnícím světě, zvláště v právním a regulačním prostředí. Také je potřeba říci, že se nám zvyšuje transparentnost mezi různými zeměmi, informace se velice snadno předávají. Dále je snížená bezpečnost v mnoha zemích. V některých státech máme vysokou politickou nestabilitu, a nemusíme ani chodit daleko, např. do Asie nebo Afriky, jsou to některé státy ve Středozemí. Setkáváme se i se zvýšenou komplexitou v rodinné správě a rodinných vztazích, např. rozpady vztahů, rozvody atd. Takže my musíme brát v úvahu a vést naše klienty ve všech těchto věcech, které jsem zmínil, a to jak u klientů ve Švýcarsku, tak po celém světě.“ Zahajuje Martin Liebi své povídání o správě a ochraně rodinného bohatství. Dle tohoto experta na privátní bankovnictví můžeme nalézt 8 faktorů, které mají vliv na rodinné bohatství. Mezi nimi je inflace (např. ve Venezuele byla v roce 2018 inflace 1,3 mil.%), měna, převod majetku/bohatství i koncentrace aktiv. Na druhé straně jsou nefinanční činitele, jako jsou rizika rodinných konfliktů, daně, nutnost placení závazků či strategické plánování.
Příklad z praxe
„Máme klienta z Argentiny, je to Paulo a ten má svého kolegu, spoluzakladatele, který je George, spolu mají finanční společnost v Buenos Aires. Paulo má tři děti, je rozvedený a jeho majetek čítá 100 mil. USD. Paulovi je 55 let, žije ve Spojeném království a jeho děti jsou v Argentině. Paulo je jediný akcionář holdingové společnosti, kterou založil s Georgem. Paulo ještě sám o sobě vlastní majetek velké hodnoty. Likvidní majetek, nemovitosti ve Spojeném království. Paulo za mnou přišel s tím, že má různé cíle.
Za prvé, protože George velmi přispěl tomu, aby se firmě dařilo, Paulo chce, aby George převzal firmu a pokračoval dál ve své práci. Za druhé chce předejít problémům plynoucích z občanství a jeho relokace do Velké Británie. Dále chce ochránit finanční aktiva, a za čtvrté si chce ponechat finanční konto.“
Řešení
„Ačkoliv se to zdá, není to tak složitá struktura. Vytvořili jsme fond, který je v souladu s daňovou situací klienta. Finanční aktiva společnosti se nezměnila, my jsme je jenom vložili do fondu a fond spravují správci. To je všechno. Dodržujeme stejnou strukturu společnosti, kde je Paulo pořád CEO. Samozřejmě je dáno, že prvním obmyšleným je Paulo, a to během svého života. Po Paulově smrti bude obmyšleným George. Z této struktury plynou určité výhody pro oba tyto muže. Za prvé, Paulo žije v UK, ale George v Argentině. Fond tak řeší snížení daní, řeší se tam nástupnictví a chrání majetek. Co se týče Paulovo vlastněného majetku, něco jsme již za jeho života dali dětem, a v závěti se bude řešit zbytek podle toho, kde zrovna děti budou žít.“
Family Governance – správa rodiny
Dle výzkumu Family Business Survey z roku 2016 nemá 43% firem žádný plán nástupnictví. Z toho důvodu se pouhých 12% rodinných firem dostane až do třetí generace. “O co jde, první generace vytváří majetek a druhá ho používá a ztrácí. Jde tedy o to, abychom měli vytvořený plán nástupnictví.” Vysvětluje Liebi a dodává, “Máme svůj odhad ekonomického dopadu rodinných firem. HDP na celém světě je ze 70% tvořeno právě rodinnými podniky, tedy více než nějakými velkými korporacemi. Proto je to plánování nástupnictví velice důležité.” Podle tohoto vedoucího privátního bankéře se rodinná správa stává čím dál složitější a je nutné nalézt takovou strukturu, která bude dobře fungovat v této i následující generaci. Nejčastější otázky klientů švýcarského privátního bankovnictví jsou:
- Máme velice rozdílnou agendu. Jak můžu kontrolovat a ochránit majetek v průběhu další generací? Vždyť jen 12% se dostane do třetí generace.
- Jak můžeme podporovat rodinnou jednotu a jak ji pomoci?
- Jak mohu vyrovnat potřeby rodiny a potřeby firmy?
- Jak můžeme pomoci rozdílným očekáváním s vývojem firmy?
“Odpovědí jsou svěřenské fondy, akcie a další struktury ochrany majetku.” Říká Liebi.
Příklad z praxe
“Máme klienty z Itálie a ti jsou vždy zvláštním případem – já to můžu říct, jsem původem Ital. Roberto převzal řemeslo svého otce, vydělal majetek a má další dva sourozence, Marca a Sofii. Všichni jsou členové představenstva. Roberto je CEO, Marco a Sofia jsou zaměstnanci. Představte si situaci, Roberto si přizval poradce, který vyhodil Marca. Marco a Sofia zároveň přestali věřit Robertovi a chtěli ho nahradit jako CEO. Do toho si Marc myslí, že jeho sestra není dostatečně inteligentní na to, aby v této společnosti fungovala. Marco nás proto požádal o pomoc a sdělil nám své cíle. Řekl, že chce, aby akcie zůstaly v rodině, a že on chce nazpátek svou práci, a také aby jeho děti měly pořád v budoucnosti místo v této firmě. Rád by urovnal vztahy s Robertem, a pokud to nebude fungovat, chtěl by ho nahradit externím CEO. Když ani tohle nebude fungovat, tak chce společnost prodat.”
Řešení
“V současné době jsme v řešení této situace. Nejdříve jsme jim dali tři možná řešení restrukturalizace, z nich si sourozenci vybrali jednu. Rozhodli se ponechat si svoje akcie, nechtějí prodávat firmu, ani jiného akcionáře. A my nyní provádíme restrukturalizaci té správy tak, aby vyhovovala všem.”
Relokace
Relokaci Martin Liebi popisuje jako přestěhování, a nemusí to být jen kvůli špatným podmínkám v zemi. Někteří lidé se stěhují v penzi za teplem a sluníčkem, jiní chtějí žít ve výhodnější daňové jurisdikci. Vedoucí privátního bankovnictví odkazuje na studii OneLife and Scorpio Partnership, která uvádí, že 23% osob s vysokou hodnotou čistého jmění (HNWI) se během posledních 15 let odstěhovalo. Dalších 13% HNWI jedinců či rodin má v plánu se přemístit. Z těchto osob 41% používá privátní bankovnictví pro správu svého bohatství. “Proto je velmi důležité vědět, co se děje v různých jurisdikcích, a tak komunikujeme s experty z různých států.” Říká Liebi.
Expert na privátní bankovnictví dále udává další důvody relokace. “Relokace je důležitá i vzhledem k bezpečnosti. My samozřejmě žijeme ve velmi bezpečných zemích, ale třeba klienti z Argentiny. To jsme zrovna řešili na představenstvu. U klientů třeba z Argentiny je hrozba korespondence, emailů, pošty. Jakmile něco pošleme, je velmi velké riziko, že by mohli již do jedné hodiny být uneseni.” Vysvětluje bezpečnostní opodstatnění relokace M. Liebi.
Dalšími faktory pro rozhodnutí o přestěhování mohou být daně. Jako příklad Martin uvádí Japonsko, kde dědická daň je ve výši 80%. Japonci se proto často přemisťují nebo hledají další jiné způsoby předání majetku následující generaci.
Relokace s sebou však nese i nové otázky. Jsou to daně v cílové destinaci, administrace, hledání nového bydlení a nejčastěji jazykové problémy. “38% lidí řeší jazykové problémy, a proto jsme tu pro ně my a spolupracujeme s nimi, abychom jim pomohli najít řešení.” Dodává Liebi.
Příklad z praxe + řešení
“Můj velice oblíbený příklad. Jde o Holanďana, je to můj skvělý kamarád Bart. Je mu 48 let. Jeho bývalá manželka je ze Španělska a žili spolu v Itálii. Začíná to v roce 2003. Na začátku to byl mladý podnikatel, přinesl mi 300.000 euro a chtěl mě trošku vyzkoušet. A věci se dařily. Já jsem se snažil, takže Bart přinesl dalších 500.000. V roce 2008 po rozvodu s manželkou Bart přišel a řekl, že se chce přestěhovat do Švýcarska s ohledem na to, že žil v Itálii a mluví Italsky. Pomohl jsem mu a našel jsem mu bydlení v takovém italském městečku. Měl radost, že jsem mu pomohl se snadno přestěhovat. Pak mi přinesl další 1.000.000, který jsme využili na pronájem a nákup nemovitostí. V roce 2009-10 se Bart rozhodl prodat jeho společnost. Jeho společnost vyrábí 6 milionů párů bot ročně. Podle mě byl příliš mladý na to prodávat svou společnost, navíc já se prodejem nezabývám. Nakonec byl o 4 roky později založen soukromý fond, který koupil tuto společnost za 100 milionů. Bart zůstal jako CEO, což mu stále vynášelo značný příjem, a tak zároveň začal v Amsterdamu kupovat nemovitosti v hodnotě 0,5 – 0,75 milionů eur. Teď už má investice kolem 40 mil. eur. Nyní už jsme ve fázi plánování nástupnictví. Bart je rozvedený, ženit se znovu nechce a nemá žádné děti. Co s tím uděláme dál? To zatím ještě nevíme.”