O co se jedná
Behaviorální předsudek potvrzení (anglicky confirmation bias) můžeme definovat jako přirozenou lidskou tendenci aktivně vyhledávat informace, myšlenky a názory, které potvrzují platnost a správnost našich předchozích či aktuálních názorů a rozhodnutí, a zároveň tendenci zpochybňovat a ignorovat jakékoliv důkazy, informace, názory a data, které jsou s našimi předchozímu či aktuálními názory a rozhodnutími v rozporu, popírají jejich platnost, anebo které prokazují, že jsou chybné a nesprávné.
James Montier tento předsudek popisuje jako technický název pro lidskou touhu získávat informace, které souhlasí s našimi stávajícími názory a stanovisky. Jakékoliv informace, jež jsou v konfliktu či se s našimi názory a rozhodnutími neshodují, jsou ignorovány, zatímco informace, které se s našimi názory a rozhodnutími shodují či je podporují, jsou přeceňovány.
Předsudek potvrzení poukazuje na naši zcela přirozenou schopnost přesvědčit sama sebe o čemkoliv, čemu chceme věřit. Přikládáme nepřiměřený důraz na události, které potvrzují a podepírají výsledky, po kterých toužíme, a bagatelizujeme a zlehčujeme jakýkoliv protichůdný důkaz, informaci či názor.
Nejpravděpodobnějším důvodem pro přehnaný vliv potvrzujících informací je to, že je snazší se vypořádat s potvrzujícími než vyvracejícími a odporujícími informacemi. Z toho vyplývá, že většina lidí pokládá za snazší rozlišit, jak mohou určitá data spíše podpořit než vyvrátit či zpochybnit daný názor nebo stanovisko.
Příklad z běžného života
„Miláčku, že nemám moc velké pozadí? Nemáš, lásko, máš ho dokonalý“. ☺ V každodenním životě se setkáváme s tendencí potvrzování několikrát za den. Ostatně když se zeptáte mediálního odborníka, proč čtou lidé noviny, tak vám odpoví, že právě proto, aby si potvrzovali svůj názor, své přesvědčení. To je důvod, proč se i noviny politicky profilují napravo či nalevo. Někdo si raději přečte Hospodářské noviny, aby se v komentářích dočetl, jak je zvyšování daní negativní a někdo si raději přečte Právo, aby se dověděl o důvodech, proč by na vysokých školách nemělo být školné.
Investiční praxe
Představme si investora, který si například koupí akcii, jejíž cena výrazně poklesne. Investor, který si i nadále, a mnohdy slepě a naivně, myslí, že je zde stále potenciál pro výrazný růst, často zcela ignoruje jakékoliv zprávy a informace, které zdůrazňují rizika nadhodnocení akcie a která indikují, že by měl danou akcii, i když se ztrátou, prodat.
Dalším typickým příkladem tohoto předsudku v investiční praxi je následující uvažování naivních spekulantů: „Hmm, na demoúčtu se mi podařilo dosáhnout měsíčního výnosu 300 %. V reálném obchodování se skutečnými penězi se mi určitě podaří dosáhnout měsíčního výnosu alespoň 100 %.“ Tito naivní spekulanti považují tento zcela náhodný úspěch při obchodování s virtuálními penězi za potvrzení jejich skutečných investorských schopností. Vůbec už ovšem nevěnují pozornost dlouhodobým historickým statistikám, které přesvědčivě říkají, že on-line spekulování v drtivé většině případů vede k mizerné investiční výkonnosti.
Internetová bublina na konci 90. let minulého století je ukázkovým příkladem toho, jaký dopad má předsudek potvrzení, pokud jde uvažování velkého množství investorů zcela nesprávným směrem. Podle všech dostupným fundamentálních ukazatelů byly akcie společností, které zplodila takzvaná Nová ekonomika (tedy zejména různé internetové a telekomunikační společnosti), extrémně předražené. Investoři přesto zcela ignorovali historický vývoj akciových trhů, který zcela jasně říkal, že tehdejší úroveň cen těchto akcií, například měřená ukazatelem ceny akcie ve vztahu k ziskům firmy, byla naprosto přemrštěná a bylo jen otázka času, kdy tato bublina praskne. Investoři pouze hledali důkazy, které by je svědčily o tom, že bude tento fenomenální růst pokračovat ještě mnoho let. Je ovšem také pravdou, a to je pravděpodobně podstatnější, že investoři často nevěnovali fundamentálním faktorům zcela žádnou pozornost, a nakupovali pouze proto, že viděli, jak ceny akcií prudce rostou a nechtěli o tento růst zcela přijít. Nechali se zcela zmást tržním sentimentem a tržním nadšením.
Jak být lepší investor
Obrana proti tomuto předsudku je poměrně prostá – musíte si najít oponenta a primárně hledat důvody, proč do daného aktiva naopak neinvestovat. Týká se to jak aktiv, o jejichž koupi teprve uvažujete, tak i těch, která už v portfoliu máte a přemýšlíte, co s nimi dál. Je třeba si uvědomit, že investování je pravděpodobnostní činnost, takže vždy bychom měli nejprve vyloučit aktiva, u kterých vidíme jakékoliv přemrštěné potenciální riziko. Pokud tedy jako investoři nevidíte vysokou úroveň řízení podniku (corporate governance), dlouhodobou stabilní dividendovou politiku, nízkou zadluženost, stabilní management, významnou tržní sílu a solidní tržní prostředí, tak to jsou zásadní faktory, které vám dávají najevo, že byste se měli dané firmě vyhnout. Až ve chvíli, kdy je většina těchto faktorů splněna, hledáte důvody, proč danou akcii koupit, to znamená, že až poté se díváte na různé ukazatele podhodnocenosti či nadhodnocenosti akcie vzhledem k aktuální tržní ceně na burze.
Je důležité si zapamatovat, že pouhá existence odporujících důkazů ještě nutně neznamená, že je daná investice nerozumná. Zjištění všech dostupných dat pouze ulehčuje informovaná rozhodnutí. I ty nejpřesněji kalkulované odhady se nemusí podařit. Nicméně pokud se investoři ujistí, že berou v úvahu všechny souvislosti a perspektivy, bude méně pravděpodobné, že učiní špatné investiční rozhodnutí.
Autor: Michal Stupavský, CFA – Investiční stratég, Conseq Investment Management
Zdroj: Týdeník behaviorálních financí