Home WEALTH MANAGEMENT Psychologie investora – Nebojte se vstoupit na trh, který zaznamenal propad

Psychologie investora – Nebojte se vstoupit na trh, který zaznamenal propad

Autor Michal Stupavský

Lidé, kteří vykazují averzi k lítosti (regret aversion bias), se vyhýbají tomu, aby činili odhodlané činy, protože se bojí, že se při pohledu do minulosti jakýkoliv postup ukáže být méně než optimální. Tento behaviorální předsudek se v podstatě snaží předejít psychické bolesti z lítosti, která je spojena se špatným rozhodováním.

Lidé, kteří se averzí k lítosti vyznačují, se snaží vyhnout dvěma typům chyb: 1) chyby vyplývající z aktivity a 2) chyby vyplývající z pasivity. Takové chování se projevuje i v každodenním životě. Například se bojíme vstoupit do manželství, protože máme obavy, zda s takovým rozhodnutím budeme souhlasit ještě za několik let. Naopak druhé chybě se snažíme vyhnout v případě, že jsme v nešťastném manželství a přetrvávání v tomto svazku by nám již ovlivňovalo život pouze negativně.

V investiční praxi chybu vyplývající z naší aktivity uděláme tehdy, když učiníme chybné investiční rozhodnutí. Chybu vyplývající z naší pasivity učiníme tehdy, když naše pasivita neboli nečinnost způsobí to, že přehlédneme či se vzdáme dobré investiční příležitosti. Typickým příkladem chyby vyplývající z naší aktivity je nákup akcie, jejíž tržní cena dlouhodobě klesá a my se tím pádem dostáváme do ztráty. Tohoto investičního rozhodnutí litujeme, neboť kdybychom ho neučinili, byli bychom na tom lépe. Typickým příkladem chyby vyplývající z naší pasivity je rozhodnutí nekoupit akcii, která je fundamentálně výrazně podhodnocená. Po několika letech tato akcie dosáhne významného zhodnocení a my litujeme, že jsme ji při vhodné příležitosti nekoupili.

Tento fenomén je mimo jiné spojen s dispozičním efektem (disposition effect), který způsobuje, že investoři drží ztrátové pozice příliš dlouho, aby se vyhnuli přiznání chyby a realizaci ztrát. Averze k lítosti také způsobuje, že se investoři bojí vstoupit na trh, který nedávno zaznamenal propad. Je logické, že při poklesu trhu většina investorů utrpí ztráty. Investorům logicky poklesne sebevědomí a optimismus, stručně řečeno si přestanou věřit.

Michael Pompian k předchozímu uvádí: „Periody snížených cen často představují největší nákupní příležitosti. Investoři, kteří averzí k lítosti trpí, váhají nejvíce v momentech, které si ve skutečnosti zasluhují agresivní chování.

Averze k lítosti může způsobit, že investoři budou příliš konzervativní. Když v minulosti zaznamenali ztrátu, a tím pádem cítili lítost ze špatného rozhodnutí koupit rizikovou investici, budou se poté bát činit další odvážná investiční rozhodnutí a raději budou uzavírat pouze pozice s malým rizikem. Toto chování může způsobit dlouhodobou podvýkonnost a může ohrozit investiční cíle.

Dlouhodobý horizont kompenzuje krátkodobé poklesy

Skutečný investor, tedy investor s dlouhým investičním horizontem alespoň pěti let (těch je mimochodem drtivá většina), musí uvažovat zcela jinak než investor s krátkým horizontem. Statistiky dlouhodobé historické výkonnosti investičních aktiv zcela jednoznačně ukazují, že portfolio investorů s dlouhým investičním horizontem by mělo obsahovat z větší části akcie. Krátkodobé kolísání v horizontu jednoho až dvou let nemusí většinu z nás vůbec zajímat, v krátkém období na trhu zcela dominuje tržní nálada a sentiment. Pokud náš dobře zvolený a diverzifikovaný akciový podílový fond za rok na hodnotě poklesne, vůbec nic se neděje! Tady pro lítost není žádný důvod. Litovat bychom měli až při odchodu, pokud zjistíme, že jsme si na stáří nenaspořili dostatečné množství finančních prostředků. Několik prohraných bitev neprohrává celou válku. Válku o finančně zajištěné stáří.

Averze k lítosti také způsobuje, že investoři preferují akcie, které jsou subjektivně vnímány jako dobré společnosti, i když má alternativní akcie stejný nebo vyšší očekávaný výnos. Investoři, kteří se vyznačují averzí k lítosti, mohou cítit, že „rizikovější společnosti“ vyžadují statečnější rozhodování. Z toho plyne, že pokud se investice nezdaří, následky dopadají na individuální rozhodnutí dramatičtěji než následky investování do „rutinních“, „bezpečných“ a „spolehlivých“ akcií. Ze zvýšeného pocitu osobní zodpovědnosti samozřejmě také vyplývá zvýšený potenciál lítosti.

Je starou pravdou, že se dobrá společnost nemusí rovnat dobré investici. V investování hraje roli pouze fundamentální podhodnocenosti či nadhodnocenost vzhledem k aktuální tržní ceně. Dobrá společnost může být podhodnocená i nadhodnocená a stejný závěr platí také u společností, které se aktuálně nachází v problémech či se jedná o pouhou „průměrnou“ společnost.

Autor: Michal Stupavský, CFA – Investiční stratég, Conseq Investment Management


Chcete dostávat pozvánky na akce a bezplatné webináře?
Přihlaste se k odběru novinek!

Související články