O co se jedná
Přehnaný optimismus (anglicky overoptimism bias) je mocným psychologickým předsudkem, který způsobuje to, že lidé přeceňují svoje znalosti, podceňují rizika a přehánějí svoje schopnosti kontrolovat běh věcí. Přehnaný optimismus je také nechává zranitelnými vůči překvapením. Přehnaný optimismus je způsoben vrozenými lidskými vlastnostmi. Většina lidí určitě slyšela o „vnímání světa přes růžové brýle“ a ví, že ti, kteří je nosí, mají sklon na svět pohlížet s přehnaným optimismem. Odborné studie demonstrují, že s ohledem na téměř každou osobní záležitost, která je pozitivně vnímána – řidičské schopnosti, dobrý vzhled, smysl pro humor, postava, očekávaná dlouhověkost, atd. – většina lidí má sklon sebe považovat za nadprůměr.
O přehnaném optimismu James Montier v knize Behaviorální finance: Pohled do iracionálních myslí a trhů z roku 2002 uvádí, že tento předsudek vyplývá z množství psychologických předsudků jako iluze kontroly či předsudek sebepřisuzování. Podle něj jsou příliš často lidé oklamáni náhodností. Lidé cítí, že mají situaci pod kontrolou mnohem častěji, než je tomu ve skutečnosti. Předsudek sebepřisuzování se vztahuje na situace, kde jsou dobré výsledky připisovány naší schopnosti, zatímco špatné výsledky jsou přisuzovány smůle či nešťastné náhodě. Jak iluze kontroly, tak i předsudek sebepřisuzování vedou člověka k nadměrnému optimismu.
Ve své novější publikaci Behaviorální investování: Praktická příručka pro aplikaci behaviorálních financí z roku 2007 k tomu James Montier dodává: Nadměrný optimismus je pravděpodobný zejména tehdy, pokud lidé trpí iluzí kontroly, což znamená, že si myslí, že mohou výsledek ovlivnit, i když ve skutečnosti závisí na náhodě, a iluzí znalostí, když si myslí, že znají více než kdokoliv jiný. Výsledky průzkumu například jasně ukázaly, jak jsou nadměrně optimističtí manažeři podílových fondů. Výsledky ukazují, že si přibližně 74 % z nich o sobě myslí, že jsou ve své práci nadprůměrní. Mnoho z nich tedy mezi řádky poznamenalo: „Vím, že každý tvrdí, že je nadprůměrný, ale já opravdu jsem!“ Ze zbývajících 26 % si většina myslela, že jsou průměrní, a velice málo z nich, pokud vůbec nějací, řekli, že jsou podprůměrní.
Když James Montier přednáší své příspěvky z behaviorálních financí, pravidelně se publika ptá, jestli si posluchači myslí, že jsou nadprůměrní řidiči. Nicméně nejvíce odpovědí dostane na otázku, zdali ano či ne jsou lidé milovníci nadprůměrnosti. Vždycky se můžete spolehnout na jednoho člena publika dámského pohlaví, který zvedne obě ruce a vyskočí nahoru a dolů! Doposud se setkal pouze s jedinou osobou, která si myslí, že je milovník podprůměrnosti.
Nadměrnému optimismu se ve své knize Behaviorální finance a management bohatství: Jak vybudovat optimální portfolia, která odráží investorské chování z roku 2006 věnuje také Michael Pompian. Investoři podle něj mají sklon být příliš optimističtí ohledně trhů, ekonomiky a potenciálu pozitivní výkonnosti investic, které uskutečňují. Spousta přehnaně optimistických investorů věří, že nebudou svědky špatných výsledků jejich investic a že ty zasáhnou pouze jiné investory. Takové omyly mohou investiční portfolia poškodit, neboť lidé selhávají v tom, že si vědomě nedokážou připustit možnost špatných následků investičních rozhodnutí, která činí.
Většina jednotlivců má sklon k tradičnímu, hluboce zakořeněnému a intuitivnímu přístupu ke svým investicím. Tento přístup je založen na emocionálním a sentimentálním rozhodování bez patřičných fundamentálních základů. Nicméně přirozený a racionální způsob jak o komplexních investicích uvažovat je zaměřit se na samotnou investici – získat veškerá dostupná data a dávat pozor na unikátní a neobvyklé detaily. Myšlenka jít ven a shánět nejrůznější statistiky a data o uvažovaných investicích se do myslí investorů dostane zřídkakdy. Optimismus sám o sobě není špatný. Nicméně investoři musí prozkoumat potenciální rizika poklesu a to zejména tehdy, pokud investují velký balík peněz. Je velice důležité udržovat v rovnováze optimismus a realismus a cíle a prognózy. Emocionální pohled na věc může potenciálně generovat úspěšně investiční myšlenky, nicméně o tom, zdali do určité investice vstoupíme, nesmí rozhodovat náš přehnaný optimismus a emoce, ale na prvním místě racionální analýza dané investice.
Přehnaný optimismus může být finančně škodlivý, jelikož u investorů vytváří iluzi určitého unikátního pohledu na věc či vyšší moci. Lidé často do určité úrovně věří, že jsou schopni „vidět“ nepřesně oceněné cenné papíry, i když ve skutečnosti nemohou. Mnoho investorů falešně věří, že jsou nadprůměrní investoři. Početné studie ukázaly, že stejně jako řidičské schopnosti a dobrý vzhled jsou také znalosti finančních trhů arénou, o které si většina jednotlivců myslí, že jsou lepší než ostatní, což je samozřejmě statisticky problematické. Například jednou za čas mají prodejci na trhu prostě převahu. Když tato situace nastane, naivní a přehnaně optimističtí investoři nechápou, jak se to mohlo stát, když jejich „miláčkové“ tak krásně rostli. O to horší je pak jejich překvapení a údiv.
Příklad z běžného života
Pokud se například řidičů zeptáte, jestli si myslí, že jsou dobří řidiči, přibližně 80 % odpoví, že ano. To je samozřejmě nemožné, neboť nadprůměrným řidičem může být maximálně každý druhý. Když se zeptáte plné třídy studentů, kdo z nich si myslí, že kurz dokončí mezi 50 % nejlepších, v průměru se z nich přihlásí také přibližně 80 %. Na konci semestru z nich bude logicky alespoň 30 % zklamaných.
Investiční praxe
Je zřejmé, že se na finančních trzích pravděpodobně nesetkáme s investorem, který by nebyl optimistou. Tím máme na mysli to, že je každý investor bez rozdílů přesvědčen o svém dlouhodobém úspěchu. Bez optimismu by se jistě nikdo do investování vůbec nepouštěl. Je ovšem také pravdou, že naladění investorů neboli jejich investiční optimismus v čase kolísá, neboť jak uvádí Robert J. Shiller ve své knize Investiční horečka z roku 2005: Pozoruhodným rysem býčího (rostoucího) akciového trhu v 90. letech 20. století a medvědího (klesajícího) akciového trhu po roce 2000 byl vztah investorů a jejich důvěry ve vlastní schopnosti. Zdá se, že na konci 90. let 20. století myšlení investorů uhranula velice jednoduchá představa: představa, že akcie jsou „nejlepší investicí“ a že se tato investice nemůže v dlouhodobém horizontu nevyplatit. Tato představa je v ostrém kontrastu s představou, která zdá se převládala na konci 70. let 20. století po krachu akciového trhu v letech 1973-1974, když mnoho lidí za „nejlepší investici“ považovala nemovitosti. Podobně se změnil pohled investorů na akcie, zejména technologických společností, po roce 2000.
Michael Pompian k tomu dále uvádí, co může nadměrný optimismus způsobit: Přehnaný optimismus může vést investory k tomu, že věří, že dosahují takových výnosů jako tržní index, přestože ve skutečnosti si musí být vědomi věcí jako inflace, poplatky (vstupní a obhospodařovací) a daně, které ujídají z jejich výnosů a eliminují dlouhodobé výhody úročení získaných prostředků. Přehnaný optimismus může investory vést k tomu, že vkládají nepatřičné naděje do růžových prognóz, jako jsou analytické odhady zisků. Navíc investoři dávají přednost dobrým zprávám o tržních vyhlídkách či svých investicích a tak preferují obecně optimismus a optimistické informace před pesimismem a pesimistickými informacemi. Přehnaný optimismus může investory vést také k tomu, že budou investovat blízko svého geografického regionu, jelikož mohou být nadměrně optimističtí ohledně vyhlídek vlastní oblasti či si mohou myslet, že místní firmy znají lépe než ostatní.
Optimismus investorů je často stupňován krátkodobým investičním úspěchem, který je ovšem většinou dán výhradně náhodou či štěstím. Mezi další faktory podporující optimismus investorů patří investiční úspěchy jiných investorů, vysoký růst reálné ekonomiky, vysoká spotřebitelská důvěra a celkově dobrá nálada jak na finančních trzích, tak i obecně v celé společnosti. Občas optimismus a pozitivní nálada investorů „stříká“ až do takových výšek, že z toho vzejde investiční bublina. Ta po určitém čase splaskne a optimismus investorů se rychlé mění ve velký strach a pesimismus.
Navíc platí, že veškerá masová média a makléřské společnosti prostřednictvím svých analytiků a makléřů hrají v šíření tržních nálad samozřejmě klíčovou roli. Je totiž evidentní, že především drobní investoři se v průměru nejsou schopni na základě vlastního úsudku rozhodovat. Prostě a jednoduše jim teoretické znalosti investiční analýzy v průměru zcela chybí a navíc kvůli svému zaměstnání nemají na tvorbu vlastních analýz vůbec čas. Proto tito drobní investoři investují primárně na základě emocí a pocitů, které v nich informace z médií a komentáře analytiků vyvolávají. Média a makléři samozřejmě vydělávají nejvíce při rostoucím trhu, kdy je objem obchodů větší než v průběhu medvědího trhu. Navíc pro drtivou většinu drobných investorů není představa, že by měli spekulovat na pokles, vůbec lákavá. Rozhodně to není jejich lidská přirozenost. Platí také to, že spousta drobných investorů považuje finanční trhy za určitý druh zábavy. A zábava je samozřejmě mnohem větší, když je všechno růžové a bez mráčků. Je tedy ve výsledku evidentní, že makléřské společnosti mají zájem na tom, aby byla nálada jejich klientů, investorů, co nejoptimističtější.
Jak být lepší investor
Předtím, než začnete investovat vaše reálné peníze jakýmkoliv způsobem, zeptejte se vašeho bankovního poradce, privátního bankéře, finančního poradce, account manažera či makléře, jaká je dlouhodobá historická výkonnost jeho stávajících klientů za posledních minimálně pět let. Zeptejte se na investiční výkonnost průměrnou, mediánovou, výkonnost nejhorších deseti procent investorů a výkonnost nejlepších deseti procent investorů. Zajímá vás tedy takzvané pravděpodobností rozdělení všech investorů. Poté také doporučujeme od této nominální výkonností odečíst inflaci, abyste se dostali k reálné výkonnosti. Neopomeňte také odečíst veškeré transakční náklady a daně. Až se s těmito údaji podrobně seznámíte, budete si schopni udělat racionální obrázek, jaké jsou vaše skutečné šance dosažení pohádkových zisků.
Autor: Michal Stupavský, CFA – Investiční stratég, Conseq Investment Management
Zdroj: Týdeník behaviorálních financí