Home WEALTH MANAGEMENT Psychologie investora – Pozor na informační přetížení

Psychologie investora – Pozor na informační přetížení

Autor Michal Stupavský

My investoři se zdáme být závislí na informacích. Celé investiční odvětví je posedlé získáváním více a více informací o méně a méně věcech, dokud nevíme absolutně všechno o ničem. Jen velmi zřídka se zastavíme, abychom zvážili, kolik informací vlastně potřebujeme znát, abychom učinili rozhodnutí. Idea, že více informací musí být lepší než méně informací, se zdá být zřejmá. Konec konců, pokud je informace k ničemu, může být jednoduše ignorována. Psychologické studie nicméně toto zdánlivě jednoznačné pravidlo zpochybnily.

V jedné studii byl osmi zkušeným bookmakerům předložen list 88 proměnných týkajících se historických výsledků dostihových koní, jako například váha žokeje, počet vyhraných závodů, výkony v odlišných podmínkách apod. Každý bookmaker byl poté požádán, aby seřadil jednotlivé informace podle důležitosti. Poté, co tak učinili, jim byla předána data o 45 uplynulých dostihových závodech, a byli požádáni, aby vybrali pět nejlepších koní v každém závodě. Každému bookmakerovi byla předána historická data po částech, nejdříve pět proměnných, poté deset, dvacet a 45 proměnných. Každý bookmaker měl proto předpovědět výsledek každého závodu čtyřikrát, jednotlivě pro každou množstevní sadu informačních proměnných. Bookmakeři byli také požádáni, aby u každé prognózy uvedli, do jaké míry jsou si svou prognózou jistí.

S pěti informačními proměnnými byla přesnost prognózy a míry jistoty úzce svázána. Bohužel se ovšem také ukázaly dvě věci s tím, jak množství dostupných informací rostlo. Zaprvé byla přesnost prognóz více méně stejná. Bookmakeři byli stejně přesní, když měli k dispozici pět informačních proměnných, stejně jako když pracovali se 40 informačními proměnnými. Tolik k iluzi, že více informací pomáhá lidem činit lepší rozhodnutí.

Zadruhé míra jistoty v jejich prognózy s množstvím informací masivně vzrostla. S pěti informačními proměnnými si byli bookmakeři svými prognózami jistí na přibližně 17 %. S tím, jak se počet informací zvýšil na 40, míra jejich jistoty explodovala až ke 30 % (ovšem bez jakéhokoliv zlepšení přesnosti prognóz). Z toho vyplývá, že všechny dodatečné informace neučinily prognózy bookmakerů o nic přesnější, nicméně zároveň podstatně zvýšily úroveň víry v přesnost daných prognóz. Další studie přitom dospěly k obdobným závěrům. Proč tomu tak je? Je to dáno tím, že my lidé máme v naší schopnosti zpracovávat informace limity. Jednoduše nejsme superpočítače, jež jsou schopny provádět ohromné množství výpočtů ve zlomku sekundy. Naše procesní kapacita je omezená.

Podobný výsledek byl shledán v jedné studii týkající se akciových analytiků, kteří měli za úkol vytvořit prognózu zisku ve čtvrtém čtvrtletí u 45 společností. Ve skutečnosti to bylo pouze 15 společností s tím, že každá společnost byla prezentována v jednom ze tří rozdílných informačních formátů, které byly následující:

  1. Základní údaje skládající se z informací za minulá tři čtvrtletí ohledně zisku na akcii (EPS), tržby a ceny akcie.
  2. Základní údaje z prvního formátu plus nadbytečné nebo irelevantní informace, tj. informace, které již byly obsaženy v základních údajích jako poměr ceny k zisku P/E.
  3. Základní údaje z prvního formátu plus (nikoli nadbytečné) informace, jež by měly schopnost prognózování zlepšit, např. skutečnost, že byla zvýšena dividenda.

Žádný z účastníků si neuvědomil, že všichni viděli stejnou společnost ve třech rozdílných formátech. Každý respondent byl požádán o prognózu a také o míru jistoty v danou prognózu. Výsledkem bylo, že jak nadbytečné, tak i nikoliv nadbytečné informace výrazně zvýšily chybu prognózy. A co se také stalo? Udaná míra jistoty pro každou z prognóz masivně vzrostla s množstvím informací, které byly k dispozici.

Co by si měli investoři z těchto závěrů odnést? Jednoduše to, že je mnohem lepší soustředit se pouze na klíčové skutečnosti a snažit se nevnímat informace podružného rázu. Investoři na tom budou z dlouhodobého pohledu opravdu mnohem lépe, když své analytické snahy zaměří pouze na velice omezené množství klíčových faktorů ohledně dané investice, místo aby se snažili znát o dané investici úplně všechno do nejmenšího detailu a podlehli informačnímu přetížení (information overload).

Jeden velký investor, který skutečně ví, jak rozlišit skutečně zásadní investiční signál od tržního šumu, je samozřejmě Warren Buffett. Nikdy ho neuslyšíte, jak diskutuje výhled ziskovosti společnosti v příštím kvartálu nebo jak jmenuje desítky faktorů pro či proti dané investici. Místo toho říká, že „Naše metoda je velice jednoduchá. Jednoduše se snažíme nakupovat společnosti s dobrými až vynikajícími fundamenty, které jsou řízené čestnými a schopnými lidmi, a to za tržní cenu s výrazným diskontem vůči fundamentální vnitřní hodnotě. To je vše, co se snažím dělat.“

Stanovte si zásadní faktory, které budete sledovat

Neexistuje pouze jeden správný přístup k investování, stejně tak jako neexistuje tři, čtyři či pět konkrétních faktorů, na které by se měli investoři vždycky zaměřit. Vše to záleží na vašem investičním přístupu. Můj osobní přístup k investování byl vždy hodnotový (value), takže faktory, která já osobně sleduji a analyzuji, se vám nemusí každému zamlouvat. V případě akciových investic se zaměřuji na tyto elementy:

  1. Valuace: Je tato akcie významně podhodnocená vůči své fundamentální vnitřní hodnotě, neboli je přítomen mezi cenou a vnitřní hodnotou dostatečný bezpečnosti polštář? Ve valuační analýze přitom používám dvě metody. První z nich jsou tradiční poměrové ukazatele – P/E, P/B, P/S, P/CF a EV/EBITDA – a porovnání jejich aktuálních hodnot s  dlouhodobými historickými průměry za posledních deset let. Druhou metodou je reverzní model diskontovaného cash flow, v jehož rámci se snažím odhadnout, jak velký růst cash flow v horizontu příštích deseti let je do aktuální tržní ceny zabudován.
  2. Finanční zdraví: Není společnost předlužená a nezbankrotuje v horizontu několika příštích let? V této finanční analýze se zaměřuji na ukazatele jako poměr čistého dluhu k provoznímu zisku EBITDA a poměr čistého dluhu k vlastnímu kapitálu.
  3. Kapitálová disciplína, resp. corporate governance: Co dělá management s vygenerovanou hotovostí? Preferuje pravidelnou výplatu (ideálně rostoucí) dividendy nebo má spíše tendenci zvyšovat svou manažerskou moc prostřednictvím předražených fúzí a akvizic či megalomanských investičních projektů, jejichž výnosnost je výrazně nižší než náklady kapitálu společnosti?

Tyto body mohou, ale také nemusí být užitečné pro váš investiční přístup, nicméně klíčové je, abyste si dopředu stanovili konkrétní faktory, na které se budete při výběru vašich investic primárně zaměřovat. Na finančních trzích jsou obchodovány akcie tisíců společností, tudíž není nikdy možné analyzovat úplně všechny informace. Je třeba se zaměřit pouze na předem vytipované klíčové elementy a vaši analýzu zakládat právě na nich. Pokud se totiž množstvím informací ve vašich analýzách přesytíte, bude to jednoznačně k neprospěchu k vaší dlouhodobé investiční výkonnosti (informační přetížení). Jak mnohokrát prohlásil guru investování Warren Buffet, investování je jednoduché, ale nikoliv snadné (Investing is simple, but not easy).

Autor: Michal Stupavský, CFA – Investiční stratég, Conseq Investment Management


Chcete dostávat pozvánky na akce a bezplatné webináře?
Přihlaste se k odběru novinek!

Související články