Je až ohromující, jak velký majetek dokázaly některé movité rodiny i za více než 100 let nashromáždit. Mnoho dalších rodin ale o své bohatství přišlo dříve, než ho stihlo předat třetí generaci. Co udělaly známé rodinné dynastie Rothschildů nebo Rockefellerů lépe než ostatní?
Podle úspěšného právníka slavných Rothschildů Jamese E. Hughese Jr. existují spolehlivé cesty, jak bohatství ochránit a zachovat pro budoucí generace. Svoje zkušenosti shrnul v knize Family Wealth: Keeping It in the Family. Česky kniha bohužel nevyšla, ale v anglickém originále ji stále seženete. Autor zde představuje celou svoji filozofii rodinného bohatství založenou především na smysluplné komunikaci mezi všemi generacemi.
Základ bohatství tvoří podle Hughese hlavně lidský a intelektuální kapitál, tedy všichni členové rodiny s jejich znalostmi a zkušenostmi. Finance jsou až sekundárním zdrojem, který je velmi důležitý, ale spokojený a naplněný život každého člena rodiny má v jeho očích mnohem větší význam. Cílem tedy je se o blaho všech dlouhodobě starat tak, aby vznikl funkční systém, který udrží rodinu pohromadě i v krizových dobách a časem přinese vytoužené úspěchy. To nám potvrzují i známé české a zahraniční rodiny, např. Jaroslav Smetana (Albixon) v rozhovoru pro Wealth Magazín – Premium sdělil, že nejdůležitější jsou vztahy, Pierre duPont na konferenci Private Family Wealth nemluvil o majetku, ale o odkazu jako entity, která drží rodinu pohromadě.
Zajímavé je, že Hughes nepřemýšlí v měsíčních nebo ročních intervalech. Určujícím časovým horizontem je pro něj 100 let, tedy doba, kdy se ve většině firem vystřídají tři generace. Pak období dále dělí na 20 nebo 50 let a v tomto časovém horizontu popisuje systematické aktivity, kterým je potřeba se věnovat při ochraně a rozvoji primárního kapitálu (lidského a intelektuálního).
Většina rad a doporučení vychází ze skutečných příběhů a aktivit, které Hughes zažil během své praxe. Patří sem například tvorba prohlášení o rodinném poslání a také každoroční aktualizace cílů spojená s výkazem příjmů. Jen díky spojení těchto faktorů je podle něj možné sledovat, jak kapitál roste.
Zároveň Hughes zmiňuje různé role, které jednotliví členové zastávají. Nejde přitom jen o současné správce majetku a jejich nástupce, ale také o širší rodinu. I prarodiče, kteří už se z čela rodinných firem stáhli, nebo vzdálenější příbuzní mají své povinnosti a nesou část odpovědnosti. A zásadní je samozřejmě také pozice vnoučat, která mohou začít pomáhat s některými činnostmi už ve velmi mladém věku. Získají tak velmi cenné zkušenosti, které později zúročí při vedení rodinné firmy nebo správě majetku.
Zajímavých tipů je v knize samozřejmě mnohem více. Navíc jsou popsány čtivě, prakticky a poměrně jednoduše. Některé legislativní nebo daňové záležitosti je ale potřeba brát s rezervou, protože vycházejí převážně z amerického prostředí a nelze je tak aplikovat v české jurisdikci.