Zamýšleli jste se někdy nad vlastnictvím vašeho rodinného podniku? Jaký má pro vás význam? Často jsou řešeny zejména otázky spojené s právními záležitostmi, ale to není jediné, na co byste se při vedení a řízení rodinné firmy měli zaměřit. Důležité je také promyslet, jaký model vlastnictví rodinného podniku je pro vás ten vhodný.
Co je to vlastnictví? Pro někoho je to spojené s odpovědností. Jiný vlastnictví chápe v právním slova smyslu a někdo zase vlastnictví rozumí jako moci nad podnikem. Z toho vyplývá, že vlastnictví firmy může mít několik úrovní, a s tím i spojených několik modelů. Velké korporace a firmy často mívají více vlastníků v roli akcionářů či model vlastnictví mají postavený různými způsoby. Jak na to ale v rodinném byznysu a co je vhodné pro vaši rodinnou firmu?
Nejdříve je nutné s stanovit, co je vaším cílem. Chtěl byste firmu rozdělit rovným dílem svým potomkům? Nebo je vaší představou spíše stanovit jediného nástupce? Přichází v úvahu vedení firmy externím odborníkem? Jak na to? Základně se rozlišuje 5 modelů vlastnictví rodinné firmy. Konkrétní model s můžete zvolit podle toho, co nejvíce vyhovuje vaší rodinné situaci, podniku i vizi.
5 modelů vlastnictví rodinné firmy
Vybrat správný model, který bude efektivní pro vaši firmu a rodinu, může být náročné. Doporučujeme si nejprve odpovědět na některé otázky, a to ideálně společnou rodinnou diskuzí. Výsledky můžete zaznamenat do rodinné ústavy.
- Kdo může být majitelem firmy? (Např. váš potomek, širší rodina…)
- Co znamená vlastnictví podniku a co všechno představuje?
- Jaké jsou povinnosti a práva vlastníka podniku a kdo je schopen je naplnit?
1. Vlastník-provozovatel
Pro většinu rodinných firem je nejjednodušší tento systém, ve kterém vlastník víceméně kopíruje roli zakladatele. Vlastnické právo zde zůstává jednotlivci, kterého si rodina zvolí – resp. zvolený nástupce, který povětšinou před převzetím podniku projde náležitou průpravou na svou roli. Výjimečně může jít i o pár. Je ale potřeba, aby dané osoby byly skutečnými lídry a měly předpoklady pro řízení podniku.
2. Partnerství
Druhou možností je stanovit více partnerů, kteří mají stejná práva a přispívají k rozvoji společnosti stejnou měrou. Tím pádem se výrazně neliší ani jejich platy nebo podíly ze zisku. Ideální počet partnerů neexistuje, v některých rodinách se dokáže domluvit i více než pět členů, jindy se nedohodnou ani dva bratři. V takovém případě je důležité myslet i na potenciální budoucí neshody a konflikty. Doporučujeme proto situaci důkladně promyslet a různé scénáře včetně jejich řešení zaznamenat do rodinné ústavy.
3. Distribuovaný model
V tomto případě přechází vlastnictví na většinu potomků, včetně těch, kteří se do chodu rodinné firmy nezapojují. Právě proto se často jedná o výchozí model, se kterým rodinné firmy pracují. Zpravidla ale časem způsobuje neshody v otázce odměňování a distribuce dividend. Spousta rodinných podniků tak později přechází na jiný model.
4. Vnořený model
Vnořený model je doporučovaný hlavně více rozvětveným rodinám. Je vhodným modelem pro prevenci proti konfliktu z důvodu rozdělování zisků, práv i vedení. V rámci vnořeného modelu vlastnictví jsou menší rodinná uskupení (větve – pobočky) vnořené do těch větších (např. rodinná rada, celý podnik). Rodina podnik vede jako ziskovou společnost, ale dělí se na menší pobočky. Část aktiv tak rodina drží společně jako celek (podnik) a část samostatně, např. v rámci daných větví rodiny v pobočkách podniku. Z hlavního byznysu se pak rozdělují poměrně velké dividendy ostatním. Mnoho rodin díky tomu lépe drží pohromadě a předchází zbytečným konfliktům. Rizikem je ale nedostatek prostředků pro financování externích investic.
5. Veřejný model
Rodinný podnik se také může chovat jako veřejná společnost. Což nutně neznamená, že jeho akcie musí být veřejně obchodovatelné. Důležité je, že ho řídí profesionální manažeři a vlastníci se drží v pozadí. Většinou pouze volí členy představenstva.
Tento model odborníci doporučují rodinným firmám s velkým množstvím vlastníků, případně těm, které vyžadují vyšší externí kapitál. Také je vhodným v případě, že potomci se rodinnému byznysu nechtějí aktivně věnovat a mají jiné profesní preference.
Hybridní modely?
Většině firem v danou chvíli vyhovuje jen jeden model vlastnictví. Příklady z praxe ale ukazují, že existují i takzvané hybridní modely, které v sobě spojují různé principy. V průběhu času se pak postoj k vlastnictví mění. Nejčastěji k tomu dochází s příchodem nových generací.