Když rodinný majetek doroste do určité velikosti, přestává být jen souborem investic. Stává se systémem, který potřebuje jasná pravidla a procesy. Právě investiční mandát dokáže převést rodinné hodnoty, cíle a očekávání do konkrétních rozhodnutí, která obstojí i v prostředí rychle se měnících trhů. Přispívá k větší stabilitě rozhodovacího procesu, omezuje emoční výkyvy a podporuje kontinuitu správy majetku mezi generacemi.

Investiční mandát je interní závazná dohoda, která upravuje správu rodinného majetku, ať už ji zajišťují členové rodiny nebo externí správci. Slouží jako praktický nástroj, jenž stanovuje jasná pravidla hry: Kdo rozhoduje, jaká je míra pravomocí, jaké jsou limity, jak probíhá reporting a kolik stojí samotná správa. Praxe Campden či UBS ukazuje, že většina movitých rodin při svých rodinných investicích nepracují s portfoliem podle jasně definovaného, společně schváleného a dlouhodobě udržitelného investičního mandátu. Podle zkušeností zmíněných organizací pomáhá investiční mandát snižovat riziko konfliktů, zvyšuje konzistenci rozhodování a přispívá k profesionálnějšímu řízení rizik. Investiční mandát tak přináší do rodinného investování stejný řád, jaký úspěšní podnikatelé vyžadují ve svém byznysu. A často rozhoduje o tom, zda hodnota portfolia bude růst i v rukou dalších generací.

Proč rodina potřebuje investiční mandát?

Movité rodiny často investují intuitivně, tedy na základě individuálních preferencí a zkušeností jednotlivých členů. Někdo preferuje konzervativní přístup, jiný chce využít každou příležitost a další členové se o investice vůbec nezajímají. Tento stav je ale dlouhodobě neudržitelný. U větších rodin vede k napětí, a jak ukazují zkušenosti světových bank i family offices, také k méně konzistentním výsledkům portfolií. Formální investiční mandát naproti tomu sjednocuje očekávání, určuje hranice rizika a vytváří rámec, který umožňuje profesionální správu majetku.

Neformální investiční strategie – obvyklá v rodinách, kde rozhoduje jeden silný zakladatel – může fungovat po určitou dobu. Neřeší ale klíčové otázky: co se stane, když daná osoba odejde, změní názor, nebo když se do správy majetku zapojí další generace? Investiční mandát je tedy odpovědí, která převádí nepsaná pravidla do jasného, transparentního dokumentu a pomáhá držet rodinu pohromadě i v období změn.

Co je rodinný investiční mandát

Jako rodinný investiční mandát se označuje dokument, který stanovuje jednotná pravidla pro řízení rodinného majetku. Je to praktická pomůcka pro každého, kdo v rodině investuje, rozhoduje, nebo by měl do budoucna převzít odpovědnost. Vyjadřuje nejen očekávanou strategii, ale i hodnoty, podle nichž má rodina investovat.

Zdrojem mandátu je rodinná vize, poslání a hodnotový systém – tedy odpovědi na otázky „proč investujeme“ a „co má majetek znamenat pro budoucí generace“. Oproti standardnímu prohlášení o investiční politice (IPS) jde mandát ještě dál. Rodiny si často rozšiřují IPS o explicitní governance pravidla. Řeší, kdo má jakou roli, jak se schvalují změny, jak se kontroluje disciplína nebo kdo má právo vetovat zásadní rozhodnutí.

Klíčové vstupy před sestavením mandátu

Rodinná vize a hodnoty

Hodnoty jsou základem investičních rozhodnutí. Rodina, která staví na stabilitě, bude přirozeně inklinovat ke konzervativnímu rizikovému profilu a naopak při orientaci na inovace nebo podnikatelskou tradici bude více akceptovat volatilitu i nelikvidní investice. Hodnoty zároveň určují, které sektory či typy investic jsou přijatelné a které ne.

Investiční cíle

Investiční mandát musí přesně vymezeným způsobem formulovat cíle, zejména očekávaný výnos, investiční horizont, potřebu likvidity či financování dlouhodobých rodinných projektů. V nejvýznamnějších rodinách podle UBS dnes roste důraz na dlouhodobé generační projekty, které vyžadují jinou strukturu portfolia než krátkodobé taktické investice.

Rizikový profil rodiny

Rodina jako celek má jinou toleranci rizika než jednotlivci. Mezigenerační rozdíly jsou přirozené. Mladší členové chtějí více růstových investic se zaměřením na celosvětové trendy, starší preferují jistotu. Behaviorální faktory, se kterými počítá například UBS, mohou navíc způsobovat emoční rozhodnutí v době tržních turbulencí. Mandát musí proto jasně definovat, jaké riziko rodina skutečně přijímá a jak bude reagovat v krizových situacích.

Role a odpovědnosti v rodině

Kdo navrhuje investice? Kdo je schvaluje? Kdo kontroluje externí partnery? A s jakou periodicitou se mandát reviduje? V rodinách, kde je toto nejasné, vznikají nedorozumění, zpomalená rozhodnutí a často i zbytečně vysoké náklady. Naopak jasně popsané role jsou jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů investičního mandátu.

Základní struktura rodinného investičního mandátu

Strategická alokace aktiv (SAA)

Srdcem mandátu je strategická alokace aktiv. Ta definuje hlavní třídy aktiv – akcie, dluhopisy, nemovitosti, alternativní investice či private equity – a stanovuje pro každou z nich povolené váhové rozpětí. Strategická alokace aktiv vytváří dlouhodobý směr, a tak omezuje impulzivní rozhodování a chrání portfolio před neřízenými extrémy. Součástí bývá i definice tzv. taktických odchylek, jež umožňují flexibilitu v období, kdy trh nabízí mimořádné příležitosti nebo rizika.

Rizikové limity

Rizikové limity stanovují hranice, které nesmí portfolio překročit. Typicky zahrnují maximální expozici vůči jednotlivým třídám aktiv, měnovým rizikům či jednotlivým sektorům. Důležitou roli má ale také omezení maximálního drawdownu – tedy jak velký pokles je rodina ochotna tolerovat. Rodiny, které tyto limity nemají, často reagují příliš emotivně, což snižuje výkonnost portfolia.

Likviditní politika

Mandát musí pracovat s realitou, kdy rodiny potřebují dostatek likvidity pro svůj životní styl, podnikání i případné mezigenerační projekty. Proto popisuje výši rezervního fondu, pravidla pro čerpání hotovosti i způsob financování rodinných projektů. A správně nastavená likviditní politika chrání rodinu před nutností prodávat aktiva v nevhodnou dobu.

Kritéria pro výběr investičních partnerů

Rodina by měla přesně vědět, podle čeho vybírá správce aktiv, fondy či family office. Důraz je na transparentní poplatkovou strukturu, kvalitu reportingu, způsob řízení rizik a schopnost sladit se s dlouhodobým mandátem. Partner, který sleduje vlastní cíle místo rodinných, může způsobit více škody než užitku.

Reporting a kontrolní mechanismy

Reporting musí být pravidelný, srozumitelný a zaměřený na klíčové ukazatele. Větší rodiny často vytvářejí investiční výbor nebo rodinnou radu, které jsou příjemcem reportingu a zároveň dohlížejí na dodržování mandátu. Transparentnost je totiž základním předpokladem důvěry uvnitř rodiny.

Vliv ESG, impaktu a filantropie

Pro mnoho rodin jsou hodnotové aspekty důležitější než samotné výnosy. Mandát proto může zahrnovat povolené a zakázané sektory, principy ESG filtrů, nebo dokonce vyčleněnou složku impaktových investic. Filantropie pak tvoří přirozené rozšíření hodnotového rámce celé rodiny.

Průběh schválení mandátu v rodině

Diskuze nad mandátem může být náročná, proto byste ji neměli uspěchat. Doporučení firem a organizací jako EY, FFI nebo Campden zdůrazňují, že proces schvalování je stejně důležitý jako obsah samotného dokumentu. To znamená, že rodina musí mít prostor vyslovit různé postoje, zejména v rámci mezigeneračních debat. Starší generace přirozeně řeší zajištění a stabilitu. Mladší členové jsou ochotnější přijímat riziko a vidí hodnotu v inovativních investicích. Klíčem k úspěchu je hledat kompromis, nikoliv vítěze. Proto řada rodin využívá externí facilitátory nebo family office, kteří zajistí objektivitu a eliminují zbytečné emoce.

Implementace a následná revize mandátu

Samotné schválení mandátu je začátek. Implementace vyžaduje jasné rozdělení rolí, nastavení spolupráce s investičními partnery a spuštění pravidelného reportingu. Mandát musí být živým dokumentem. Experti, např. UBS či CFA, doporučují revizi alespoň jednou ročně nebo při zásadních změnách v rodině, byznysu či na trzích.

Nejčastější chybou je podle expertů nedostatečná disciplína, respektive to, že rodiny mandát ani nevytvoří nebo se jím neřídí. A za druhou nejčastější chybu se považuje absence kontroly, protože bez pevného reportingu se pravidla rychle rozplývají. A třetí slabinou jsou příliš obecná ustanovení, která neumožňují jasné rozhodování. Naproti tomu napsaný mandát je konkrétní, srozumitelný a praktický pro každodenní správu majetku.