Zatímco v Česku využíváme svěřenské fondy až v poslední dekádě, ve světě mají více než sedmi set letou historii. Za tu dobu procházely mnoha úpravami i komplikacemi, které byly důsledkem odlišných právních systémů jednotlivých států. Kudy vedla jejich cesta až do současného českého zákoníku?
Svěřenský fond se často také označuje jako trust, ale ve skutečnosti se tyto právní formy částečně liší. Je to dáno především původem trustu, který má kořeny ve Velké Británii, kde platí anglosaské právo. Jeho zavádění v kontinentální Evropě tedy bylo poměrně složité a zdlouhavé, ale dnes už je v mnoha zemích běžnou součástí strategie Wealth Planning – plánování bohatství a jeho obliba každým rokem stoupá i v Česku.
Z Řecka až do Anglie
První zmínky o svěřenských fondech pocházejí z řeckého a římského práva, plně se ale tento institut rozvinul až v Anglii. Předchůdcem trustu byl entail, který oficiálně vznikl v roce 1286. Entail (neboli free tail) si můžeme představit jako takovou obdobu závěti, která upravovala nezcizitelnost nemovitostí tak, aby zůstaly v rodině po celé generace. Jako s prvkem plánování bohatství bohaté šlechty pracuje právě s „Entail“ např. i seriál Panství Downton. V 16. století se pak objevil institut Use of land, ale brzy na to ho nahradil právě Trust podobný tomu současnému.
Řešení pro kontinentální Evropu
Trust byl však zaveden v anglosaském právu, avšak jiný kraj, jiný mrav. Tedy v tomto případě jiné právo. Nenítak možné totožná právní institut zavést v jiných zemích. Tomu nakonec 1. července 1985 pomohla Haagská konvence, která popsala principy fungování trustů pro ostatní právní systémy. Nezavedla úpravu přímo do vnitrostátního práva daných zemí, ale umožnila zakladatelům svěřenských fondů v členských státech, aby je zřídili podle zahraničního práva.
Některé evropské země zavedly právo trustu už dříve. Patří k nim například Lichtejnštejnsko, kde tento institut funguje od roku 1926. Později se pak připojily také Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Monaco nebo Švýcarsko.
České právo využívá kanadskou předlohu
V českém prostředí není kupodivu princip svěřenského fondu úplnou novinkou. Už v Habsburské monarchii existoval od roku 1811 zákon, který definoval takzvané svěřenství. Fungoval podobně jako dnešní svěřenský fond a využíval se až do 2. července 1924. Potom mu doba příliš nepřála, a tak se z legislativy i veřejného povědomí postupně vytratil.
K zavedení svěřenského fondu do právního řádu České republiky pak došlo až 1. ledna 2014, kdy začal platit zákon č. 89/2012 sb. nového občanského zákoníku. Inspirován byl právní úpravou takzvané fiducie z kanadské provincie Québec, který se začal využívat v roce 1994. Vychází tak z tradice common law přizpůsobené kontinentálnímu právnímu systému. Největší zájem o svěřenské fondy je u nás ale až v posledních dvou letech. Jejich počet už přesáhl 4500 a souběžně s tím roste i zájem odborné a laické veřejnosti. S etablováním v českém právním systému ale souvisí i nutnost profesionalizace svěřenských správců a další vylepšení, která by nás měla čekat v příštích letech.