1

Daňová optimalizace bývá spojována především se snahou snížit finanční zátěž. V rámci přesgeneračního plánování má ale širší význam. Daňové dopady se promítají do investování, vlastnických struktur, prodeje majetku, nástupnictví i přeshraniční správy aktiv. Dobře nastavené daňové plánování proto hledá řešení, které odpovídá legislativě i dlouhodobým cílům vlastníka a přitom má ekonomický smysl.

Prodej firmy, realizace investičního výnosu nebo předání majetku další generaci mají také daňové důsledky. U přeshraničního majetku se k tomu přidávají daňová rezidence a pravidla jednotlivých států. Daňové plánování tedy provází řadu důležitých rozhodnutí při správě majetku a pomáhá předem vyhodnotit jejich dopad.

Co znamená daňová optimalizace

Daňovou optimalizací se obvykle rozumí využití zákonných možností při uspořádání příjmů, majetku nebo transakcí tak, aby jejich daňové dopady byly co nejefektivnější. Může jít o uplatnění zákonného osvobození či odpočtu, vhodné načasování transakce nebo výběr mezi několika přípustnými způsoby jejího provedení.

Jednoduchým příkladem jsou investiční aktiva. Český zákon o daních z příjmů stanoví podmínky, za kterých mohou být příjmy fyzické osoby z prodeje některých cenných papírů nebo obchodních podílů osvobozeny. U konkrétního rozhodnutí tak může hrát roli délka držby aktiva, způsob jeho nabytí nebo další podmínky stanovené zákonem.

Samotná existence daňové výhody ale ještě neříká, jestli je zvolené řešení přípustné. Důležitá je hranice mezi legitimním daňovým plánováním, strukturami vytvořenými převážně kvůli získání daňové výhody a daňovým únikem, při kterém dochází k porušení zákona. V praxi proto záleží také na skutečném ekonomickém důvodu jednotlivých kroků.

Daňová optimalizace jako součást Wealth Planningu

Při správě většího majetku se daňové otázky málokdy týkají jediné transakce. Investiční portfolio může zahrnovat cenné papíry, nemovitosti, podíly ve firmách či další aktiva. Součástí rodinného majetku bývá i provozní společnost, holding nebo kapitál určený k předání další generaci.

Daňové dopady proto vstupují už do úvah o tom, jak jednotlivá aktiva držet, financovat, prodávat nebo převádět. Význam mají při prodeji firmy, realizaci investičních výnosů, změně vlastnické struktury, nástupnictví nebo filantropii. U každého z těchto kroků může způsob provedení ovlivnit, kolik kapitálu vlastníkovi či rodině po zdanění zůstane.

Daňová efektivita by však neměla určovat podobu celého plánu. Capital Group například upozorňuje, že přílišné soustředění na snížení daní může investora odvést od původních investičních cílů a odpovídajícího nastavení rizika. Podstatnější než samotná výše zaplacené daně je výsledek po zdanění v kontextu toho, čeho chce vlastník s majetkem dosáhnout.

Stejná souvislost se objevuje při předávání majetku. V průzkumu UBS Global Family Office Report 2025 označilo 64 % family offices, které už mají plán nástupnictví, daňově efektivní převod bohatství za jednu z hlavních výzev. Vedle něj ale řeší i ochranu majetku, vhodnou právní strukturu, připravenost další generace nebo Family Governance. Daňová otázka tak tvoří jednu část širšího procesu předávání bohatství.

Specifika přeshraniční správy majetku

Situace se komplikuje, pokud vlastník pobírá příjmy nebo drží aktiva ve více státech. Zásadní roli pak hraje daňová rezidence. Český daňový rezident u nás obecně podléhá daňové povinnosti také z příjmů ze zahraničí, zatímco u daňového nerezidenta se česká daňová povinnost vztahuje na příjmy ze zdrojů v ČR. Do výsledného posouzení pak mohou vstupovat smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Přeshraniční plánování proto nezačíná výběrem země s nejvýhodnějším daňovým režimem. J.P. Morgan Private Bank v souvislosti s mobilitou movitých klientů upozorňuje, že zvýhodněné režimy se mohou měnit či zanikat a příliš komplikované vlastnické struktury mnohdy omezují flexibilitu rodiny při dalším stěhování nebo změně jejích potřeb.

Mezinárodní prostředí navíc v posledních letech klade větší důraz na ekonomickou podstatu struktur. Projekt OECD/G20 BEPS vznikl právě v reakci na strategie využívající rozdíly a mezery mezi národními daňovými pravidly k umělému přesouvání zisků do zemí, kde je malá nebo nulová ekonomická aktivita. A také evropská pravidla obsahují nástroje zaměřené proti některým formám agresivního daňového plánování.

Kde končí legitimní optimalizace

Volba daňově výhodnější varianty ještě sama o sobě neznamená zneužití práva. Při posuzování konkrétní struktury hraje zásadní roli její skutečný hospodářský smysl.

V praxi proto nemusí stačit, že jednotlivé kroky formálně odpovídají znění zákona. Posuzuje se i to, jestli má transakce vlastní hospodářský důvod. Pokud například složitá série převodů mezi propojenými subjekty nedává ekonomický smysl bez výsledné daňové výhody, může být její nastavení zpochybněno.

Nejvyšší správní soud při posuzování zneužití práva pracuje s objektivním a subjektivním prvkem. Zjednodušeně řečeno se zkoumá, zda dosažená výhoda odpovídá účelu právní úpravy a zda podmínky pro její získání nevznikly uměle. Ekonomické odůvodnění transakce tak hraje při obhajitelnosti zvoleného řešení podstatnou roli.

Nejnižší daň nemusí znamenat nejlepší řešení

Při dlouhodobé správě majetku nemusí řešení s nejnižší okamžitou daňovou povinností vždy vycházet nejlépe. Složitější struktura většinou zvyšuje administrativní náročnost, vyžaduje pravidelný reporting a někdy komplikuje budoucí změny. Způsob držby majetku zároveň ovlivňuje jeho likviditu, míru kontroly vlastníka i podmínky předání další generaci.

Daňové důsledky proto doporučujeme posuzovat spolu s investičním výnosem a rizikem, náklady na správu, potřebou likvidity, právní jistotou i časovým horizontem. Fidelity obdobně zasazuje daňové strategie do celkového finančního plánu a upozorňuje, že jejich vhodnost se odvíjí od konkrétní situace rodiny.

Daňové plánování jako průběžný proces

Daňové plánování nekončí vytvořením určité struktury. Mění se legislativa, skladba majetku i cíle jeho vlastníků. Přicházejí nové investice, rodina může vstoupit do další země, připravovat prodej firmy nebo měnit způsob předávání kapitálu.

Vývoj českých pravidel to jasně dokazuje. Od 1. ledna 2026 byl například zrušen limit 40 milionů korun pro osvobození příjmů fyzických osob z prodeje cenných papírů a obchodních podílů, pokud jsou splněny příslušné časové testy. U kryptoaktiv tento limit naopak zůstal zachován. Rozhodnutí založené na daňových pravidlech jednoho období se tedy může o několik let později posuzovat jinak.

Daňové plánování proto dává největší smysl jako průběžná součást správy majetku. Začíná přehledem aktiv, příjmů, vlastnických vztahů a jurisdikcí. Následuje porovnání možných variant včetně jejich ekonomických, právních a daňových důsledků. Zvolené nastavení se pak průběžně přehodnocuje podle změn majetku, cílů vlastníka i legislativy.

Daňová optimalizace ve Wealth Planningu tak nespočívá v hledání jednorázového způsobu, jak zaplatit co nejméně. Jejím úkolem je pracovat s daňovými dopady v souvislosti s investicemi, vlastnickou strukturou, nástupnictvím a dlouhodobými cíli vlastníka. Dobré řešení by tedy mělo obstát z daňového i právního hlediska a zároveň dávat smysl pro správu majetku jako celku.