S každou další generací se rodinný majetek zpravidla dělí mezi větší počet vlastníků. Jen část z nich však zůstává aktivně zapojena do řízení firmy. Právě vztah mezi těmi, kteří podnik vedou, a těmi, kteří jej „pouze“ vlastní, může rozhodnout o tom, zda rodinné bohatství přežije další generace. Klíčem přitom nemusí být vyšší dividenda, ale důvěra, transparentnost a pocit, že pravidla platí pro všechny.
Rodinná firma může potřebovat kapitál na novou akvizici, expanzi nebo snížení zadlužení. Management proto přirozeně uvažuje o reinvestování zisku. Člen rodiny, který ve společnosti není aktivně zapojený, však stejnou situaci vidí z úplně jiné perspektivy. Vlastní podíl, nese ekonomické riziko, ale současně nemá každodenní přístup k informacím. Jeho otázka proto může znít jednoduše: Kdy z našeho vlastnictví něco skutečně uvidíme? Tento rozpor popisuje studie zveřejněná v září 2026 v odborném magazínu FFI Practitioner. Autoři upozorňují, že problém pasivních rodinných akcionářů není možné redukovat pouze na výši dividend. Ve skutečnosti se často jedná o otázku důvěry. Vlastník potřebuje vědět, podle jakých principů rodina či správci majetek spravují a zda rozhodnutí aktivních členů rodiny nejsou svévolná.
Dozvíte se:
- Pasivní vlastník není pasivním problémem
- Důležitější než dividenda může být předvídatelnost
- Peníze v rodinné firmě nejsou pouze peníze
- Univerzální strategie family governance neexistuje
- Střední Evropa stále dohání formalizaci
- Další generace musí zdědit také příběh
- Pět otázek, které by si měla položit každá podnikatelská rodina
- Důvěra jako součást rodinného kapitálu
