8

Vedle právních dokumentů a formálně nastavených struktur ovlivňují správu rodinného majetku i pravidla, která rodina nikdy nesepsala. Vznikají z jejích hodnot, zvyků, vztahů a dosavadního způsobu řešení majetkových otázek. Dokud jim jednotliví členové rozumějí podobně, fungují bez větších komplikací. Jejich limity se zpravidla projeví při generační změně, rostoucím počtu vlastníků nebo rozdílných očekáváních.

Rodinný majetek se neřídí pouze smlouvami, statuty, hlasovacími právy či investičními mandáty. Jeho správu ovlivňují také nepsaná očekávání a ustálené způsoby fungování – jak se o majetku mluví, jak se k jeho správě přistupuje nebo co se jednoduše „v naší rodině dělá“. Northern Trust pro tuto oblast používá pojem „unspoken ground rules“, tedy nevyřčená pravidla ovlivňující vztahy, komunikaci a řešení majetkových otázek. A jisté je, že představují jednu z vrstev Family Governance, odlišnou od formálních orgánů, dokumentů a procesů.

Od zvyku k neformálnímu pravidlu

Neformální pravidla vznikají zkušeností a opakováním, nikoli schválením konkrétního dokumentu. Rodina určité situace opakovaně řeší podobným způsobem a tento postup se postupně stává očekávaným. Promítají se do rodinných hodnot, předchozích zkušeností i postojů k vlastnictví, investování nebo odpovědnosti za majetek.

PwC například upozorňuje, že základní hodnoty rodinných podniků bývají v zakladatelské generaci nastaveny neformálně. Teprve později je rodina výslovně pojmenuje a případně je promítne do svého systému governance.

Ne každý zvyk je přitom neformálním pravidlem. Pokud jeden člen rodiny například preferuje konzervativnější investice, jde stále o jeho osobní postoj. Jiná situace nastává, jestliže se určitý přístup dlouhodobě promítá do společné správy majetku a ostatní členové s ním automaticky počítají. Rozdíl tedy spočívá hlavně v tom, jestli dané očekávání ovlivňuje společné fungování rodiny.

Kde se neformální pravidla projevují

Nepsaná pravidla se mohou týkat prakticky všech oblastí rodinného majetku. Ovlivňují třeba způsob, jakým rodina přistupuje k vlastnictví a jeho převodu, investicím, dividendám, společným nemovitostem nebo zapojení jednotlivých členů do správy majetku.

Stejně významná bývají pravidla spojená s informacemi. V některých rodinách se o majetkových otázkách otevřeně hovoří napříč generacemi, jinde se informace předávají postupně podle věku nebo zapojení jednotlivých členů. Northern Trust proto mezi témata neformální governance řadí také způsob, jakým rodina komunikuje o penězích, jak řeší neshody nebo zda se pravidelně setkává kvůli otázkám spojeným s rodinným bohatstvím.

Jiná očekávání se mohou týkat samotného využívání majetku. Rodina například dlouhodobě drží konkrétní nemovitost, část výnosů ponechává pro další investice nebo předpokládá určitou přípravu před zapojením do rodinného podnikání. Pokud se takový postup během let osvědčí, členové rodiny ho už nemusí vnímat jako pravidlo. Stává se samozřejmou součástí jejich prostředí.

Proč může neformální přístup fungovat

Neformální uspořádání má jednu podstatnou výhodu: pro každou situaci nemusíte vytvářet nový dokument či proces. Pokud je okruh vlastníků relativně malý, členové se dobře znají a mají podobnou představu o účelu majetku, zavedené způsoby fungování jim umožňují reagovat pružně.

Takové prostředí se opírá o důvěru, společnou zkušenost a znalost rodinného kontextu. Usnadňuje i předávání hodnot a způsob uvažování, který nelze vždy převést do přesně formulovaného pravidla. Pictet uvádí, že nepsané vzorce, tradice a implicitní očekávání mohou fungovat velmi dobře, dokud zůstává rodina úzce propojená a neřeší příliš složité záležitosti.

Ani rozvoj Family Governance proto automaticky neznamená nahrazení všech neformálních způsobů formálními strukturami. Obě vrstvy se často doplňují. UBS ve svém Family Enterprise Governance Reportu například spojuje pravidelná nefinanční rodinná setkání s efektivnější komunikací, vedle toho sleduje význam rodinných ústav, investičních politik a dalších formálních nástrojů.

Kdy se z neformálního pravidla stává problém

Slabina neformálního uspořádání se projeví zejména tehdy, když členové rodiny přestanou stejné pravidlo stejně chápat. To, co jedna generace považuje za dlouhodobou rodinnou zásadu, může další generace vnímat jen jako způsob, který odpovídal předchozím okolnostem.

Složitější situace přichází i s rozšiřováním rodiny. Přibývají další vlastníci a rodinné větve, mění se jejich životní zkušenosti i vztah k majetku. Do správy navíc vstupují externí poradci, správci nebo pracovníci family office, kteří nedisponují dlouholetými rodinnými zkušenostmi. Pictet proto upozorňuje, že s generačním a geografickým rozšiřováním rodiny roste riziko nedorozumění a rozdílných očekávání.

Podobnou zkušenost popisují další zdroje také u rodinných kanceláří. Governance se podle nich často nejprve vyvíjí neformálně a rodina se k jejímu nastavení vrací až v době, kdy se komplikují její potřeby a struktury nebo se objeví konkrétní problémy.

Potíž navíc nemusí spočívat v samotném obsahu pravidla. Někdy není zřejmé, jestli jde o společně přijímanou zásadu, dlouhodobý zvyk nebo očekávání pouhé části rodiny. Nepsaná praxe se také může rozcházet s formálně nastavenými pravomocemi či vlastnickými vztahy.

Tento rozdíl je patrný například u nástupnictví. Průzkum EY z roku 2025 ukázal, že v regionu střední, východní a jihovýchodní Evropy má formální plán nástupnictví méně než čtvrtina rodinných firem a další spoléhají na neformální dohody mezi členy. Samotná dohoda ale ještě nezaručuje, že její obsah všichni chápou stejně.

Která pravidla má smysl formalizovat

Řešením není zapisovat každou rodinnou zvyklost. Pozornost si zaslouží především témata, u nichž by rozdílný výklad mohl ovlivnit správu a vlastnictví majetku nebo vztahy mezi jeho vlastníky.

Patří sem například podmínky převodů vlastnictví, zapojení členů rodiny, distribuce kapitálu, investiční zásady či způsob řešení sporů. U těchto otázek už spoléhání na předpoklad, že „všichni vědí, jak to funguje“, nemusí s rozvojem rodiny dostačovat.

Podoba formalizace se liší podle významu tématu. Některé zásady lze zachytit v rodinné ústavě nebo interních politikách, jiné patří do investičního rámce či právních dokumentů. Formální dokument přitom nemusí vytvářet pravidla od začátku. Mnohdy se doporučuje při popisu přípravy rodinné ústavy vycházet z již existujících neformálních politik a aktivit rodiny a postupně je společně přezkoumávat. Formalizace tak může být spíše procesem pojmenování a zpřesnění toho, co už v rodině existuje, než vytvářením zcela nového systému.

Cílem není sepsat všechno

Family Governance nemá nahradit důvěru souborem detailních předpisů. Neformální pravidla mají při správě rodinného majetku své místo a v určitých situacích zachovávají potřebnou pružnost.

Smyslem je především odhalit očekávání, která rodina dlouho považovala za samozřejmá. Teprve potom lze posoudit, která mohou zůstat součástí neformálních struktur a která potřebují jasnější podobu.