4

Akciový trh představuje prostředí, ve kterém společnosti získávají kapitál a investoři obchodují s jejich akciemi. Propojuje firmy hledající financování s lidmi a institucemi, kteří chtějí svůj kapitál investovat. Investorům tak umožňuje podílet se na vývoji a hospodářských výsledcích veřejně obchodovaných společností. Zároveň patří mezi základní součásti dlouhodobého investičního portfolia.

Koupí akcie získává investor majetkový podíl ve společnosti. Samotný akciový trh je však podstatně širší systém. Tvoří ho burzy a další obchodní místa, emitenti, investoři, obchodníci s cennými papíry i infrastruktura potřebná k uskutečnění a vypořádání obchodů. Pojem akciový trh proto nelze zaměňovat s jednou konkrétní burzou. Navíc představuje jen část širšího kapitálového trhu, na kterém se obchoduje také například s dluhopisy a dalšími investičními nástroji.

Primární a sekundární akciový trh

Akciový trh lze obecně popsat jako systém, prostřednictvím kterého společnosti vydávají akcie a investoři s nimi následně obchodují. Akcie představuje vlastnický podíl ve společnosti a její držitel získává postavení akcionáře. V závislosti na druhu akcie a právní úpravě s ní mohou být spojena například hlasovací práva nebo nárok na podíl na zisku vyplácený formou dividendy.

Důležité je také rozlišovat mezi primárním a sekundárním trhem. Na primárním trhu společnost vydává nové akcie a jejich prodejem získává kapitál. Typickým příkladem je první veřejná nabídka akcií, tedy IPO. Peníze investorů v takovém případě směřují k emitentovi.

Na sekundárním trhu se naproti tomu obchodují již vydané akcie mezi jednotlivými investory. Pokud jeden z nich koupí akcie například na burze od jiného investora, společnost, která je původně vydala, z této konkrétní transakce nový kapitál nezískává. Právě existence sekundárního trhu však investorům umožňuje své pozice prodávat a nakupovat a přispívá k tomu, aby akcie měly průběžně zjistitelnou tržní cenu. Akciový trh proto není jedním fyzickým místem. Zahrnuje různé burzy, elektronické obchodní systémy i další obchodní platformy, které propojují nabídku a poptávku investorů.

Jak funguje obchodování a proč se cena akcie mění

Běžný investor většinou nevstupuje na burzu přímo. Obchod zadává prostřednictvím obchodníka s cennými papíry nebo brokera, který jeho pokyn předá na příslušné obchodní místo. Tam se setkávají objednávky investorů, kteří chtějí nakupovat, s těmi, kteří prodávají.

Tržní cena akcie vzniká prostřednictvím nabídky a poptávky. Pokud zájem kupujících převyšuje ochotu stávajících investorů prodávat, cena zpravidla roste. Při opačné situaci může klesat. Na změny nabídky a poptávky přitom působí řada faktorů. Investoři sledují hospodářské výsledky společnosti, její očekávaný vývoj, změny úrokových sazeb, stav ekonomiky, vývoj konkrétního odvětví i nové informace, které mohou ovlivnit budoucí zisky firmy.

Významnou vlastností trhu je také likvidita. Ta vyjadřuje, jak snadno můžete aktivum koupit nebo prodat bez výrazného dopadu na jeho cenu. Akcie velkých veřejně obchodovaných společností bývají zpravidla likvidnější než tituly, se kterými se obchoduje jen omezeně. Ani u veřejně obchodované akcie proto nemusí být možnost rychlého prodeje za očekávanou cenu vždy samozřejmostí.

Burzy a akciové indexy

Jednou z nejviditelnějších částí akciového trhu jsou burzy. Jde o organizovaná obchodní místa, která stanovují pravidla pro přijímání cenných papírů k obchodování a zajišťují prostředí pro střet nabídky a poptávky. Mezi známé světové burzy patří například New York Stock Exchange nebo Nasdaq. V českém prostředí tuto roli plní Burza cenných papírů Praha.

Vývoj trhu se často popisuje prostřednictvím akciových indexů, které sledují vybranou skupinu akcií a slouží jako ukazatel vývoje určitého trhu, regionu nebo sektoru. Známým příkladem je americký S&P 500 zahrnující velké společnosti obchodované ve Spojených státech. Pro širší pohled na rozvinuté trhy se pak používá například MSCI World.

Český akciový trh reprezentuje mimo jiné cenový index PX. Jeho hodnota tedy odráží především změny cen zastoupených akcií. Vedle něj existuje index PX-TR, který do celkového výnosu zahrnuje také vyplacené dividendy. Rozdíl mezi oběma ukazateli připomíná, že samotný pohyb ceny nevystihuje vždy celý výnos akciové investice.

Index přitom není investičním produktem, který by bylo možné přímo koupit. Slouží především jako měřítko. Jeho vývoj se však snaží kopírovat řada indexových fondů a ETF, prostřednictvím kterých mohou investoři získat expozici vůči širší skupině společností.

Jak investor na akciích vydělává a jaká podstupuje rizika

Výnos akciové investice může mít dvě základní podoby. První představuje růst tržní ceny. Pokud investor nakoupí akcii a později ji prodá za vyšší cenu, realizuje kapitálový zisk. Druhou složkou mohou být dividendy, tedy část zisku, kterou se společnost rozhodne rozdělit mezi akcionáře.

Stejný mechanismus ale funguje i opačným směrem. Pokud cena akcie klesne, investor při prodeji utrpí ztrátu. V krajním případě, například při úpadku společnosti, může přijít o podstatnou část vložených prostředků nebo o celou investici.

Část rizika souvisí přímo s konkrétní firmou. Její výsledky může ovlivnit špatné řízení, ztráta významných zákazníků, zadlužení nebo změna konkurenčního prostředí. Vedle tohoto specifického rizika existuje tržní riziko, které zasahuje širší skupiny akcií například v souvislosti s recesí, změnou měnové politiky nebo výrazným zhoršením očekávání investorů.

Pro akciový trh je charakteristická také volatilita, tedy kolísání cen v čase. Při zahraničních investicích se k ní může přidat měnové riziko, pokud se hodnota investice a investorova domácí měna vyvíjejí odlišně. Vyšší očekávaný výnos proto nelze oddělit od podstupovaného rizika. Akcie mohou v dlouhém horizontu plnit důležitou růstovou funkci, jejich hodnota ale během jednotlivých období i výrazně kolísá.

Místo akciového trhu ve správě majetku

Z pohledu správy majetku jsou akcie jednou z tříd aktiv, které můžete kombinovat s dluhopisy, hotovostí, nemovitostmi, privátními investicemi nebo dalšími složkami portfolia. Jejich vhodný podíl se proto nedá obecně určit. Závisí na cílech vlastníka majetku, jeho investičním horizontu, potřebě likvidity i schopnosti přijmout kolísání hodnoty portfolia.

Významnou roli zde hraje diverzifikace. Investor může rozkládat prostředky mezi různé společnosti, sektory a geografické oblasti a současně akcie kombinovat s dalšími třídami aktiv. Takové rozložení omezuje závislost portfolia na vývoji jediné společnosti nebo úzkého segmentu trhu. Neodstraňuje však riziko, že při plošném poklesu akciových trhů ztratí hodnotu velká část akciové složky najednou.

Expozici vůči akciovému trhu lze získat různými způsoby. Přímý nákup jednotlivých akcií dává investorovi kontrolu nad výběrem konkrétních společností, zároveň ale vyžaduje jejich průběžné sledování a zvyšuje význam správné diverzifikace. Akciové fondy a ETF naopak umožňují investovat do širšího souboru titulů prostřednictvím jednoho nástroje. Některé z nich jsou řízeny aktivně, jiné sledují zvolený index.

Pro správu rozsáhlejšího majetku proto není podstatné pouze rozhodnutí, zda do akcií investovat. Stejně důležité je určit jejich roli v celkové strategii, požadovanou míru rizika a způsob, jakým budou zapadat do dalších částí portfolia.

Akciový trh jako součást dlouhodobé strategie

Akciový trh není jen místem pro nákup a prodej akcií. Jde o mechanismus, který propojuje kapitál investorů s veřejně obchodovanými společnostmi a zároveň vytváří prostředí pro průběžné oceňování a obchodování jejich vlastnických podílů. Pro správu majetku je proto podstatné rozumět jeho fungování, rizikům a vztahu k portfoliu. Krátkodobý pohyb jednotlivých titulů totiž představuje pouze jednu část podstatně širšího celku.