Největší chybou při mezigeneračním předávání majetku není špatně napsaná závěť. Je to situace, kdy rodina začne o penězích mluvit až ve chvíli, kdy už je pozdě. Úspěšné předání majetku vyžaduje nejen právní dokumenty, ale především plán, komunikaci a postupné zapojení další generace, říká Bohumil Žitný, hlavní stratég společnosti Žitný a partneři.
A první rada proto zní jednoduše: nezačínejte u závěti, ale u celkového obrázku majetku.
Sepište, co rodina skutečně vlastní
Je užitečné vytvořit jednoduchou „mapu majetku“ a u každé položky určit nejen její hodnotu, ale také vlastníka, případné závazky, likviditu a předpokládaný způsob předání.
Může se totiž ukázat, že rodina má sice majetek v hodnotě desítek milionů korun, ale většina z něj je koncentrována například v jedné nemovitosti nebo firmě. To je úplně jiná situace než diverzifikované investiční portfolio.
Rozlišujte mezi vlastnictvím a schopností majetek spravovat
Předat dítěti miliony korun je technicky poměrně jednoduché. Naučit ho s nimi zacházet je mnohem těžší. To je možná nejpodceňovanější část celého procesu.
Děti by měly postupně získávat nejen informace o tom, jaký majetek rodina má, ale také proč byl vytvořen, jaká rizika s sebou nese a jaké jsou principy jeho správy.
Neznamená to v osmnácti letech předat potomkovi kompletní rodinné portfolio. Smyslem je postupné zapojování. Nejprve vysvětlit principy, později některá rozhodnutí a teprve následně větší odpovědnost. Majetek se totiž nepředává pouze právně. Předává se také know-how.
Mluvte s dětmi o penězích dříve, než je dostanou
V některých rodinách je téma majetku téměř tabu. Rodiče nechtějí, aby děti ztratily motivaci pracovat, nebo se obávají konfliktů mezi sourozenci.
Výsledkem ale může být opačný efekt. Dědic se o skutečném rozsahu majetku dozví až při dědickém řízení a musí se během několika měsíců rozhodovat o věcech, které jeho rodiče budovali celý život.
O penězích je proto vhodné mluvit postupně a přiměřeně věku. Ne nutně o konkrétní částce, ale o hodnotách, odpovědnosti a způsobu, jakým rodina s majetkem zachází.
Neřešte všechny děti automaticky stejně
Spravedlnost neznamená vždy mechanicky rozdělit majetek na stejné části. Jeden potomek může pracovat v rodinné firmě, druhý může mít vlastní podnikání a třetí nemusí mít o podnikání vůbec zájem. Jeden může chtít pokračovat ve správě nemovitostí, jiný bude potřebovat likvidní prostředky.
To neznamená, že některé dítě má být automaticky zvýhodněno. Znamená to, že předem je potřeba promyslet, jaký majetek má komu připadnout a proč.
Právě tady vzniká řada budoucích rodinných konfliktů. Často nikoli kvůli samotné hodnotě majetku, ale kvůli pocitu nespravedlnosti.
Závěť je minimum, nikoliv celý plán
Závěť je důležitý nástroj, ale sama o sobě mezigenerační plán nenahradí. Česká právní úprava umožňuje dědit ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto titulů a zároveň chrání postavení tzv. nepominutelných dědiců.
U většího majetku proto dává smysl řešit otázku předání s notářem a právníkem s dostatečným předstihem. U složitějších rodinných struktur může přicházet v úvahu například dědická smlouva, postupné darování nebo odborníky doporučené svěřenské uspořádání. Svěřenský fond má navíc specifický daňový režim, takže jeho použití není pouze právní otázkou. Klíčové ale je, aby právní konstrukce vycházela z reálného rodinného a majetkového plánu, nikoliv naopak. Dlouhodobě by se měly řešit potřeby rodiny a podle toho nakládat s majetkem, ne naopak.
U firmy oddělte vlastnictví od řízení
Pro podnikatele bývá předání firmy vůbec nejtěžší částí. Dítě nemusí být dobrým manažerem jen proto, že je dobrým dědicem. A naopak může být výborným vlastníkem, aniž by mělo firmu samo řídit.
Proto je někdy rozumnější oddělit vlastnictví společnosti od jejího každodenního řízení. Nástupnictví by mělo být plánováno několik let dopředu a další generace by měla dostat možnost prokázat, že dokáže převzít odpovědnost. Předat firmu není totéž jako předat klíče od kanceláře.
Nechte si poradit dříve, než je potřeba
U většího majetku by měl být mezigenerační plán týmovou disciplínou. Právník řeší právní strukturu, daňový poradce daňové dopady, investiční odborník portfolio a někdo by měl zastřešit celý plán.
Ideální okamžik není chvíle, kdy člověk začne mít zdravotní problémy nebo se chystá do důchodu. Ideální okamžik je ve chvíli, kdy ještě má dostatek času plán v klidu vyřešit.
A plán by se měl pravidelně aktualizovat. Rodina se mění, děti se žení a vdávají, vznikají další firmy, mění se hodnota majetku i daňové a právní prostředí.
Nejdůležitější dědictví nemusí být na účtu
Mezigenerační předání majetku se často redukuje na otázku „kdo co dostane“. Ve skutečnosti je ale důležitější otázka, co s tím potomci dokážou udělat.
Rodina, která předá dětem nemovitosti a investice bez jakéhokoli vysvětlení, může sice právně splnit svůj úkol, ale nemusí ochránit vytvořené bohatství. Naopak rodina, která další generaci postupně zapojí, vysvětlí jí principy správy majetku a předem nastaví pravidla, předává něco mnohem cennějšího.
Podle statistik přijde první generace nástupců o rodinné jmění v 70 procentech případů. U následující generace číslo stoupá až na 90 procent. Jde o alarmující bilanci, za kterou často stojí samotný zakladatel. Nedokáže totiž připravit majetek na dědice, a především dědice na novou strukturu majetku.
Nejlepší mezigenerační plán proto není ten, který dokonale rozdělí majetek. Je to ten, který zajistí, že další generace bude vědět, proč ho dostala, jak s ním zacházet a jak ho jednou předat dál.
Protože skutečným testem úspěchu není, kolik majetku dokázala vytvořit jedna generace. Ale kolik z něj dokázala bezpečně předat té další.
