Sběratelství je sňatek vášně a ratia. Přestože lze sbírat opravdu vše, jen některé předměty budou mít v budoucnu hodnotu. Jak tedy sbírku vytvořit a poté o ni pečovat tak, aby byla hodnota jednotlivých děl zachována či se dokonce zvýšila?

Sbírání umění vždy bývalo aktivitou vysoké aristokracie a posléze bohatých elit. Dávaly tím najevo svou inteligenci, rozhled, kultivovanost, ale i vysoký status. Kdo by dnes neznal sběratele císaře Rudolfa II. a nebyl si vědom významu kolekce Jindřicha Waldese? Sběratelství je však také obrovský závazek. Vybudovat kvalitní sbírku není jen tak. Není to pouze o adrenalinu samotného procesu, ale také dobrodružné cestě za poznáním, která vás nepochybně obohatí. Z vlastní zkušenosti vím, že v okamžiku, kdy získám nějaké dílo do své sbírky, mám potřebu o něm zjistit naprosto vše. A samo poznání mě někdy těší snad i více, než samotné vlastnictví kresby, obrazu nebo sochy. Sběratelství vždy byla a bude vášeň a věřím tomu, že do každého artefaktu se obtiskuje i síla emocí jeho vlastníka.

Vytvořit sbírku je poměrně sofistikovaný proces, jenž prochází několika fázemi. Těmi hlavními jsou:

• nákupu předcházející analýza tržního prostředí kýženého díla, autora nebo období, na které se chcete zaměřit
• v případě získání díla pak dochází k jeho katalogizaci
• nakonec jde o bezpečné uložení sloužící k ochraně rozrůstající se sbírky.

Je navýsost žádoucí nakupovat z důvěryhodných zdrojů a rezignovat na hromadění „velkých jmen“ z bahenních rallye internetových aukcí, kde vůbec není těžké zakoupit i zdánlivě levné falzum. Při akvírování do sbírky si vždy položte otázku, kterou si kladu pokaždé sám: „Učiní mě akvizice šťastnějším?“ Dokážete-li si odpovědět, že ano, stanovte si mentální limit, za nějž jste ochotni nakupovat nebo dražit. S obchodníky tvrdě vyjednávejte, v aukcích nezapomeňte na aukční poplatek, který se liší dle firmy. Nebojte se poradit s odborníky, ale také dejte na svůj instinkt, protože s tím, jak budete sbírat, začne se i z vás pomalu stávat odborník na slovo vzatý.

Základem je pečlivá evidence

Velkou chybu dělá ten, kdo si od začátku nevede podrobnou evidenci zakoupených prací. Jestliže ve sbírání převáží pouze vášeň a kolekce se rozroste, budete v budoucnu jen těžko pátrat v paměti, zda jste za dílo zaplatili osmdesát nebo sto tisíc. Velmi dobře vím, že kdybych si podrobnou evidenci nevedl, tak bych dnes ani nevěděl, co všechno vlastním a jakou hodnotu má sbírka aktuálně má, nebo jak se její hodnota s postupem času vyvíjí. Velkou výhodou je, že podrobná evidence s exaktním popisem, kvalitní fotografií, doplněná případně i odkazy na relevantní odbornou literaturu, s informacemi, kde všude byl artefakt publikován nebo vystaven, vám usnadní práci a zvýhodní vaši pozici, budete-li chtít dílo v budoucnosti prodat, nebo zapůjčit na výstavu. A není mnohdy krásnějšího pocitu, než když se můžete o svoji emoci podělit s jinými a zároveň si uvědomovat, že kontextuální zastoupení v renomované expozici zvyšuje nejen kulturní cenu artefaktu, ale i tu tržní.

Jak o sbírku pečovat?

Tak jako si práce podrobně evidujete, je nutné s nimi i odborně nakládat. A ani to není příliš náročné. U zakoupených děl zkontrolujte stav dochování a v případě shledaných defektů se obraťte na restaurátora. Ten může provést i technologickou analýzu díla, která se vám může do budoucna hodit pro případ, že by se někdo rozhodl rozporovat autenticitu obrazu. U děl se v případě, že vše máte rozvěšeno v interiérech, doporučuje zachovávat stabilní relativní vlhkost. Nevystavujte práce přímému světlu, byť jen na hodinu, zatímco po zbytek dne bude obraz naopak ve tmě. Není od věci si doma vytvořit příruční depozitář, který může mít podobu jedné menší místnosti, kde můžete mít artefakty deponované. Pokud máte naopak obavu stran bezpečnosti, existují komerční depozitáře, ve kterých lze díla deponovat. Komerční depozitáře jsou v současné době nejnovějším trendem. Dodržují všechny galerijní standardy a jsou samozřejmě dokonale zabezpečeny.

Při plánování umělecké sbírky se obraťte na odborníka

Pokud máte tendenci takzvaně sbírat spíše ušima než očima, určitě si najděte odborného poradce. Mnozí dělají chybu, že sledují pouze trendy ve sběratelství a naskakují na efemérní vlny zájmu. Jestliže se v těchto slovech příliš nepoznáváte, ale umění chcete vlastnit a díváte se na něj spíše jako na investici, v takovém případě je pro vás vhodnější cestou vytvořit si umělecké portfolio investiční. 

Autor: Adam Hnojil – Analytik investičního fondu Pro arte