V 90. letech minulého století na území České republiky a Slovenska vznikla řada rodinných firem, které dnes dosahují ročních obratů 50 až 250 mil. Kč. Jejich vlastníci tyto podniky vytvořili na základech provozů koupených v rámci malé privatizace nebo firmy vybudovali zcela sami a od základu.

Ačkoli podnikání je relativně novodobou záležitostí na území „Československa“, rodinné firmy mají v celé Evropě silně zakořeněnou historii a početné zastoupení. Dokazuje to i usnesení Evropského parlamentu z roku 2015 o rodinných podnicích v Evropě, dle kterého v roce 2014 tvořily 85 % všech podniků právě ty rodinné. Rodinné firmy díky silné historii udržují pracovní místa i mimo velká města a zpomalují tak proces odlivu obyvatelstva z venkova. Evropský parlament také poukazuje na fakt, že díky vyšší míře důvěry mezi členy rodiny jsou rodinné podniky flexibilnější a díky tomu dlouhodobě figurují na menšinových trzích, mohou vynikat v oblasti inovací a nových příležitostí.

Evropský parlament svým usnesením vyzval členské státy ke zlepšení legislativy pro rodinné podniky v oblasti daní, dluhů, financování prostřednictvím vlastního kapitálu a přebírání vlastnictví rodinných firem. Členské státy by se také měly soustředit na zajištění pobídek k přilákání zaměstnanců s vhodnými dovednostmi, a to například k zajištění odborné přípravy zaměstnanců.

Charakteristiky rodinných firem

Rodinné firmy se vyznačují řadou vlastností, které je významně odlišují od běžných národních či nadnárodních korporací a státních podniků. Nejvýraznější charakteristikou je skutečnost, že vlastníci zastávají rovněž (hlavní) řídící role, což snižuje riziko neshod mezi společníky/akcionáři a managementem, na druhou stranu mohou být upřednostněny krátkodobé cíle (např. výplata dividendy) před dlouhodobými (např. rozvoj podnikání, expanze do jiných teritorií).

Dalším typickým znakem je zapojení rodinných příslušníků do fungování firmy a skutečnost, že i nezapojení rodinní příslušníci často nepřímo ovlivňují fungování podniku (tzv. stínový vedoucí).

Vzhledem k citovým vazbám vlastníků, resp. řídících pracovníků, k vybudovaným rodinným firmám se podniky vyznačují menší mírou zadlužení (vůči bankovním i nebankovním subjektům), lepším využitím finančních prostředků, což vede k větší míře stability v rámci opakujících se hospodářských cyklů, tedy konjunktur a recesí. Finanční obezřetnost je často důsledkem dlouhodobého budování firmy z vlastních rodinných úspor, na úkor svého volného času a rodiny. Porušení úvěrových povinností a riziko ztráty vybudovaného podniku je pro vlastníky rodinných firem často nepřijatelné z důvodu rizika spočívajícího ve ztrátě majetku a svého celoživotního díla.

Díky úzké vazbě k regionu a blízkým spolupracovníkům působí rodinné firmy často kladně na rozvoj regionu podporou veřejných projektů (např. rekonstrukcí historických či společenských objektů, investicemi do infrastruktury, volnočasových areálů či společenských a kulturních událostí) a vytváří kvalitní pracovní prostředí a podmínky (tzv. work and life balance). Díky těmto vlastnostem jsou rodinné firmy atraktivními zaměstnavateli v regionu a jejich vlastníci se mohou těšit obecnému společenskému uznání, zvláště pokud dlouhodobě jednají s integritou a dodržují morální hodnoty.

ČTĚTE TAKÉ: CONSTANTIN KINSKÝ – ZÁMEK JAKO RODINNÁ FIRMA

Oproti běžným firmám a státním podnikům nedochází u rodinných firem k pravidelné obměně na řídících pozicích, což může být výhodou i nevýhodou. Výhodou je bezesporu osobní a detailní znalost provozních, ekonomických, právních a sociálních aspektů daného podnikání. Vždyť tito dnešní vlastníci větších firem byli přes den zapojeni v provozu a po večerech často vedli sami účetnictví, vyjednávali a připravovali obchodní a pracovní smlouvy, sestavovali obchodní a finanční plány, připravovali daňová přiznání apod. Nevýhodou může být ztráta nezávislého pohledu na rodinnou firmu a taková rodinná firma může zbytečně setrvávat u stereotypů a ztrácet svou konkurenceschopnost.

Řada mladších rodinných firem nemá dostatečně oddělen soukromý majetek od aktiv a pasiv sloužících k podnikání a některé rodinné firmy (někdy i záměrně) nemají podobu obchodní korporace (např. společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnost) a stále podnikají jako fyzické osoby, přičemž obojí je dáno historickým vývojem. Řada firem byla financována z rodinných prostředků, prostory určené k podnikání se nacházely v rámci vlastního obydlí, tzn. v bytě, rodinném domě či v garáži.

Rodinný podnik v českém právním řádu

Z pohledu českého práva je rodinný podnik vnímán poněkud odlišně a jeho definice neobsahuje výše uvedené sociální, regionální či kulturní prvky. Dle občanského zákoníku je rodinným závodem „závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob.“

V návaznosti na výše zmíněné usnesení Evropského parlamentu vláda v roce 2020 schválila obdobnou, leč lehce odlišnou definici rodinného podniku a doporučila příslušným orgánům tuto definici používat. Rodinným podnikem je dle této definice tedy „rodinná obchodní korporace, ve které je nadpoloviční počet společníků tvořen členy jedné rodiny a alespoň jeden člen této rodiny je členem jejího statutárního orgánu nebo ve které členové jedné rodiny přímo nebo nepřímo vykonávají většinu hlasovacích práv a alespoň jeden člen této rodiny je členem statutárního orgánu této obchodní korporace…“.

Dále je upravena i definice rodinné živnosti, která se vyznačuje tím, že se na jejím výkonu podílejí nejméně dva členové jedné rodiny a alespoň jeden člen této rodiny je držitelem živnostenského nebo jiného oprávnění.

Obě definice nám ale i přes své lehké odlišnosti poskytují hlavní znak rodinné firmy, a to větší počet zainteresovaných členů rodiny ve firmě, nezávisle na tom, zda svůj vliv v ní vykonávají přímo či nepřímo.

Závěr

Bez ohledu na definici dle českého práva jsou si vlastníci českých rodinných firem dobře vědomi toho, zda vlastní a vedou rodinnou firmu, což je to nejdůležitější. V následujících článcích se budeme věnovat rozhodnutím, před kterými vlastníci rodinných firem stojí.

Autoři: JUDr. Ing. Tomáš Vlasák, advokát v České republice a v Anglii a Walesu
Kateřina Musilová, právní studentka