O co se jedná
Lidé, kteří vykazují averzi k lítosti (anglicky regret aversion bias), se vyhýbají tomu, aby konali odhodlané činy, protože se bojí, že při pohledu do minulosti se jakýkoliv postup ukáže být méně než optimální. Tento předsudek se v podstatě snaží předejít psychické bolesti z lítosti, která je spojena se špatným rozhodováním.
Příklad z běžného života
Lidé, kteří se averzí k lítosti vyznačují, se snaží vyhnout dvěma typům chyb: (1) chyby vyplývající z aktivity a (2) chyby vyplývající z pasivity. Takové chování se projevuje v každodenním životě. Například se bojíme vstoupit do manželství, protože máme obavy, zda s takovým rozhodnutím budeme souhlasit ještě za několik let. Naopak druhé chybě se snažíme vyhnout v případě, že jsme v nešťastném manželství, a přetrvávání v tomto svazku by nám již ovlivňovalo život pouze negativně.
Investiční praxe
V investiční praxi chybu vyplývající z naší aktivity uděláme tehdy, když učiníme chybné investiční rozhodnutí. Chybu vyplývající z naší pasivity učiníme tehdy, když naše pasivita neboli nečinnost způsobí to, že přehlédneme či se vzdáme dobré investiční příležitosti. Typickým příkladem chyby vyplývající z naší aktivity je nákup akcie, jejíž tržní cena dlouhodobě klesá a my se tím pádem dostáváme do ztráty. Tohoto investičního rozhodnutí litujeme, neboť pokud bychom ho neučinili, byli bychom na tom lépe. Typickým příkladem chyby vyplývající z naší pasivity je rozhodnutí nekoupit akcii, která je fundamentálně výrazně podhodnocená. Po několika letech tato akcie dosáhne významného zhodnocení a my litujeme, že jsme ji při vhodné příležitosti nekoupili.
Tento fenomén je mimo jiné spojen s dispozičním efektem, který způsobuje, že investoři drží ztrátové pozice příliš dlouho, aby se vyhnuli přiznání chyby a realizaci ztrát. Averze k lítosti také způsobuje, že se investoři bojí vstoupit na trh, který nedávno zaznamenal propad. Je logické, že při poklesu trhu většina investorů utrpí ztráty. Investorům logicky poklesne sebevědomí a optimismus, stručně řečeno si přestanou věřit.
Jak být lepší investor
Michael Pompian k předchozímu uvádí: „Periody snížených cen často představují největší nákupní příležitosti. Lidé, kteří averzí k lítosti trpí, váhají nejvíce v momentech, které si ve skutečnosti zasluhují agresivní chování.“
Averze k lítosti se netýká pouze ztrát, ale také zisků. Investoři často nejsou ochotni poté, co se jim investice významně zhodnotila, tuto investici prodat, i když veškerá fakta nasvědčují tomu, že by se měli této investice rychle zbavit. Důvodem je skutečnost, že se chtějí vyhnout lítosti nad tím, že, kdyby tuto investici prodali, mohla by ještě podstatně vzrůst (i když všechny indikátory mluví o opaku). K tomuto ale tak často nedochází, daleko častěji drží lidé ztrátové pozice a ziskových se rychleji zbavují.
Averze k lítosti může způsobit, že investoři budou příliš konzervativní. Když v minulosti zaznamenali ztrátu a tím pádem cítili lítost ze špatného rozhodnutí koupit rizikovou investici, budou se poté bát činit další odvážná investiční rozhodnutí a raději budou uzavírat pouze pozice s malým rizikem. Toto chování může způsobit dlouhodobou podvýkonnost a může ohrozit investiční cíle.
Skutečný investor, tedy investor s dlouhým investičním horizontem alespoň 5 let (těch je mimochodem drtivá většina), musí uvažovat zcela jinak než investor s krátkým horizontem. Statistiky dlouhodobé historické výkonnosti investičních aktiv zcela jednoznačně ukazují, že portfolio investorů s dlouhým investičním horizontem by mělo obsahovat z větší části akcie. Krátkodobé kolísání v horizontu jednoho až dvou let nemusí většinu z nás vůbec zajímat, v krátkém období na trhu zcela dominuje tržní nálada a sentiment. Pokud náš dobře zvolený a diverzifikovaný akciový podílový fond za rok na hodnotě poklesne, vůbec nic se neděje! Tady pro lítost žádný důvod. Litovat bychom měli až při odchodu, pokud zjistíme, že jsme si na stáří nenaspořili dostatečné množství finančních prostředků. Několik prohraných krátkodobých bitev neprohrává celou válku! Válku za finančně zajištěné stáří.
Averze k lítosti může způsobit, že se investoři budou nepřiměřeně stahovat z trhů, které nedávno zaznamenaly pokles. Jednotlivci s averzí k riziku se budou bát, že když budou investovat, takový trh může následně pokračovat v klesajícím trendu, což bude okamžitě způsobovat lítost nad daným nákupním rozhodnutím. Nicméně trhy, které nedávno zaznamenaly výrazný pokles, často nabízí výhodné investice a investoři mohou z těchto podhodnocených investic díky svému rozhodnému chování těžit.
Jednou jdou trhy nahoru a někdy zase dolů. To je prostě zákon! Spousta investorů se domnívá, že se po několikaměsíčním medvědím trhu nachází na konci světa. Naivní spekulanti mají tendenci prodávat na dně trhu a nakupovat na jeho vrcholu. To je zásadní chyba. Investoři udělají nejlépe, pokud budou krátkodobé tržní trendy zcela ignorovat.
Averze k lítosti může způsobit, že investoři budou své ztrátové pozice držet příliš dlouho. Lidé si vlastní chyby neradi přiznávají a jsou schopni čekat mnoho let, aby se prodeji své ztrátové pozice vyhnuli a nemuseli svoji chybu přiznat. Toto chování je podobně jako averze ke ztrátám pro vaše bohatství nebezpečné. Investoři by v žádném případě neměli realizace svých ztrát litovat!
Předsudek averze k lítosti může u některých investorů způsobit „stádové chování“, protože rozhodnutí nakoupit v době, kdy i masa nakupuje, může omezovat potenciál pro budoucí lítost. Typickým příkladem je internetová bublina na konci 90. let 20. století.
Averze k lítosti způsobuje, že investoři preferují akcie, které jsou subjektivně vnímány jako dobré společnosti, i když má alternativní akcie stejný nebo vyšší očekávaný výnos. Investoři, kteří se vyznačují averzí k lítosti, mohou cítit, že „rizikovější společnosti“ vyžadují statečnější rozhodování; z toho plyne, že pokud se investice nezdaří, následky dopadají na individuální rozhodnutí dramatičtěji než následky investování do „rutinních,“ „bezpečných“ a „spolehlivých“ akcií. Ze zvýšeného pocitu osobní zodpovědnosti samozřejmě také vyplývá zvýšený potenciál lítosti.
Je starou pravdou, že se dobrá společnost nemusí rovnat dobré investici. V investování hraje roli pouze fundamentální podhodnocennost či nadhodnocenost vzhledem k aktuální tržní ceně. Dobrá společnost může být podhodnocená i nadhodnocená a stejný závěr platí také u společností, které se aktuálně nachází v problémech či se jedná o pouhou „průměrnou“ společnost.
Zde se musí investoři opět ptát. Je daná zisková pozice nadhodnocená či podhodnocená? Pokud je nadhodnocená, měl by ji okamžitě prodat bez ohledu na následný vývoj. Pokud je podhodnocená, měl by jí držet, ale s tím, že si musí uvědomit riziko hlučných obchodníků.
Autor: Michal Stupavský, CFA – Investiční stratég, Conseq Investment Management
Zdroj: Týdeník behaviorálních financí
