Rodinný holding stále častěji movité rodiny využívají pro ochranu a efektivní správu majetku napříč generacemi. A to jak v zahraničí, tak v Česku, kde má svá specifika. Tento typ právní entity pomáhá zamezit roztříštění vlastnictví i nastavit pravidla, která zachovají stabilitu a dobré vztahy uvnitř rodiny. Jak takový holding funguje, jaké přináší právní a daňové výhody a na co si dát při jeho zakládání pozor?
Přechod majetku mezi generacemi patří k nejsložitějším momentům rodinného podnikání. Právě v této fázi se často ukazuje, že absence dlouhodobé strategie může ohrozit nejen hodnotu majetku, ale i vztahy mezi členy rodiny. Jedním z osvědčených způsobů, jak tomu předejít, je strategie strukturování majetku. Jednou z vhodných právních entit při této strategii je rodinný holding. Ten nejen chrání majetek, ale také pomáhá rodině zachovat jednotu a kontinuitu.
Co je rodinný holding?
Rodinný holding je právnickou osobou. Obvykle má formu společnosti s ručením omezeným (s.r.o.) nebo akciové společnosti (a.s.). Rodinný holding je pak v roli mateřské společnosti, jejíž cílem je zastřešení rodinného majetku a kontrolování podílů v dceřiných firmách. Těmi mohou být provozní firmy, nemovitosti, finanční investice i duševní vlastnictví. Experti doporučují holdingovou strukturu navrhnout tak, aby umožňovala efektivní správu, chránila majetek před vnějšími riziky a usnadňovala mezigenerační předávání. V praxi se často využívají kombinace různých právních forem a nástrojů, včetně obchodních společností, svěřenských fondů a nadací, přičemž konkrétní struktura závisí na individuálních potřebách a cílech rodiny.
Právní a daňová specifika
V českém prostředí zatím není pojem „rodinný holding“ zákonem definován. Základem bývá struktura složená z mateřské společnosti, často založené výhradně za účelem držení podílů. Výhodou je oddělené vlastnictví a řízení jednotlivých firem v holdingu, což pomáhat v rozdělení rolí členů rodiny a z nich vyplývajících práv a odpovědností.
Rodinný holding přináší několik významných daňových specifik, která mohou zásadně ovlivnit efektivitu správy rodinného majetku. Zejména dochází k osvobození příjmů z dividend mezi právnickými osobami v rámci skupiny, což umožňuje přesun zisku z provozních společností do mateřské holdingové společnosti bez bezprostřední daňové zátěže. Daňová povinnost tak vzniká až při výplatě zisku fyzickým osobám, což dává prostor pro daňovou optimalizaci i efektivní plánování výnosů. Je však nezbytné mít na paměti, že daňová správa přísně posuzuje skutečný ekonomický účel struktury. Pokud je hlavním motivem pouze daňová optimalizace bez reálné podnikatelské logiky, může být struktura označena za zneužití práva. V této souvislosti doporučujeme volbu vhodných struktur majetku konzultovat s odborníky, jako jsou Family Offices nebo Wealth Manageři.
Česká versus zahraniční praxe
V porovnání se západní Evropou nebo Spojenými státy máme v Česku s nástroji ochrany rodinného majetku menší zkušenosti. Výjimkou tedy není ani rodinný holding. Například v Nizozemsku, Švýcarsku nebo Lucembursku je běžné, že rodiny zakládají holdingové struktury s jasně rozdělenými pravomocemi, důsledně nastaveným řízením a silnou správní kulturou. Rodinný holding zde často slouží nejen jako nástroj konsolidace majetku, ale také jako prostředek pro vymezení vlivu jednotlivých členů rodiny na strategii a chod firmy.
Typické je například oddělení hlasovacích práv od ekonomického prospěchu – zakladatel může i nadále ovlivňovat důležitá rozhodnutí, přestože již nevlastní většinový podíl. Důraz se klade na stabilitu struktury, profesionalizaci řízení a předem definovaná pravidla nástupnictví.
V Česku obliba rodinných holdingů pomalu roste. Často chybí systémový přístup a holding vzniká jako reakce na konkrétní situaci (např. plánovaný prodej podílu nebo vstup nové generace), nikoli jako součást promyšlené strategie. Legislativně je ale české prostředí pro zakládání holdingů příznivé, ať už se jedná o formu s.r.o. nebo akciové společnosti.
Nejčastější chyby při zakládání
Založení rodinného holdingu je významným krokem, který se neobejde bez důkladné přípravy. K nejčastějším chybám patří nedostatek strategického plánování. Bez jasné vize a definovaných cílů ale může struktura selhat už při první generační výměně – často kvůli nejasnému rozdělení rolí, odlišným očekáváním nebo absenci nástupnického plánu.
Dalším slabým místem bývá opomíjení rodinné úmluvy – dokumentu, který vymezuje pravidla pro vstup a výstup členů rodiny, výplatu zisků nebo způsob rozhodování. Když tento základ chybí nebo není aktualizován podle vývoje situace, vznikají zbytečné spory. Problematické bývá i míšení vlastnických a výkonných funkcí. Pokud členové rodiny automaticky získávají rozhodovací pravomoci bez ohledu na své schopnosti nebo zkušenosti, může dojít k ochromení řízení a ztrátě důvěry v celý systém.
Modely odměňování při zapojení do správy majetku
Při nastavování způsobu odměňování za správu rodinného holdingu se rodiny nejčastěji pohybují mezi dvěma modely. Prvním je princip majetkové rovnosti, kdy každý potomek obdrží stejný vlastnický podíl bez ohledu na to, zda se aktivně podílí na chodu firmy. Tento přístup je vnímán jako spravedlivý a posiluje rovnost v rámci rodiny, ale může vést ke ztrátě motivace a obtížnějšímu rozhodování, zejména pokud má každý hlas stejnou váhu.
Druhý přístup upřednostňuje výkonné řízení, tedy svěření vedení holdingu do rukou těch, kteří mají příslušné kompetence a chuť firmu aktivně rozvíjet. Ostatní členové rodiny v takovém modelu často zastávají roli pasivních vlastníků a podílejí se například jen na zásadních strategických rozhodnutích. Klíčem k udržitelnosti tohoto systému je transparentnost, jasná pravidla pro komunikaci a férové rozdělování zisků, které zohledňuje jak majetkový podíl, tak přínos pro firmu.
Odborné postřehy a zkušenosti z praxe
Experti se shodují, že úspěšné nastavení rodinného holdingu vyžaduje nejen právní a daňové know-how, ale také schopnost pracovat na mezilidských vztazích. Důležitou roli hraje komunikace v rámci rodiny. Ideálně ještě před založením holdingu by měla být vyjasněna všechna očekávání, hodnoty a vize, které se mají prostřednictvím této struktury naplňovat.
V praxi se osvědčuje zavedení pravidelných rodinných rad, které slouží jako platforma pro sdílení informací i řešení sporů. Účinné bývá také oddělení role vlastníků a manažerů, často pomocí profesionálních řídících struktur, jako je představenstvo složené z odborníků zvenčí i z rodiny. Přínosným prvkem může být také nezávislý poradní orgán, sepsání rodinné ústavy nebo zavedení etického kodexu.
