Home WEALTH MANAGEMENT Kognitivní nesoulad aneb bombardování novými informacemi

Kognitivní nesoulad aneb bombardování novými informacemi

Autor Michal Stupavský

Jakou dynamiku vykazuje psychika investora, který je v průběhu své investiční kariéry neustále „bombardován“ novými fakty a skutečnostmi, které jsou často v rozporu s jeho původním přesvědčením? Podle představitelů behaviorálních financí je východiskem pro analýzu této psychologické dynamiky investorova behaviorální předsudek kognitivního nesouladu (anglicky cognitive dissonance bias).

William Goetzmann a Nadav Peles ve svém článku Kognitivní nesoulad a investoři podílových fondů z roku 1997 definovali předsudek kognitivního nesouladu následovně: „Tendence přizpůsobovat naše domněnky a názory, abychom ospravedlnili naše minulé činy, je příklad psychologického fenoménu, který se označuje jako kognitivní nesoulad. Tato teorie tvrdí, že protichůdné kognitivní (poznávací) faktory, jako rozpor mezi důkazy a minulou volbou, u jednotlivců způsobuje úzkost a kvůli tomu jedinci své domněnky a názory upravují tak, aby vyhovovaly jejich minulým činům. V kontextu investičního rozhodování můžeme kognitivní nesoulad považovat za psychologické náklady, které se investoři snaží zmírnit tím, že přizpůsobují své domněnky a názory na výkonnost svých uskutečněných investic.

Michael Pompian zase upozorňuje na zjištění psychologů, kteří přišli na to, že lidé často provádí dalekosáhlé racionalizace či odůvodňování, aby své myšlenky synchronizovali a udrželi si tak duševní stabilitu. Nicméně když lidé své chování a myšlenky upraví, aby dosáhli psychické harmonie, modifikace, které činí, vždy nejsou racionální. To pak může mít dopad samozřejmě i na výnosnost našich investic.

Příklad z běžného života

Kdykoliv si lidé nejsou jistí, kterou variantu mají zvolit, po finálním rozhodnutí bude pravděpodobně následovat určitá forma nejistoty. Zvolená varianta má totiž vždy určité výhody a nevýhody a zcela shodné to je se zamítnutými variantami. Například zvolený podílový fond může mít menší správcovské poplatky, nicméně jiný fond může mít zkušenějšího portfolio manažera. Optimální variantu není snadné zvolit, optimální varianta často ani nemusí existovat. Vždy jsou určitá pro a proti. Nezkušení investoři se ovšem často mohou dopouštět závažných chyb. Spousta lidí se snaží vyhýbat nejistým situacím. Někdy jsou lidé dokonce schopni zcela ignorovat potenciálně vysoce relevantní informace kvůli tomu, aby se vyhnuli psychologickému konfliktu.

Uveďme si názorný příklad z praktického života. Už dlouho uvažujeme o koupi nového fotoaparátu a chceme dosáhnout výhodného poměru ceny a hodnoty. Po týdnech brouzdání na Internetu se konečně rozhodneme pro jeden konkrétní model. Ten si pak jdeme vyzkoušet do nejbližší prodejny elektroniky. Jsme tímto fotoaparátem nadšeni a navíc nám naše pocity prodavač více než potvrdil. Tento fotoaparát si tedy koupíme a už se těšíme nejen na krásné nové fotky, ale také na to, jak se naším známým pochlubíme novým úlovkem. Další týden nicméně jedeme s přáteli k vodě. Na chatě se nám náš dobrý přítel z ničeho nic začne chlubit svým novým fotoaparátem, který koupil právě včera. Po několika minutách jsme pořádně dopálení! Stál o 2 tisíce měně a navíc má několik nejnovějších hi-tech funkcí, který náš fotoaparát nemá. A jsme u toho. Právě se v naší mysli objevil kognitivní nesoulad. Celou dobu jsme byli přesvědčeni, že jsme za danou cenu na trhu koupili to nejlepší a nyní se evidentně objevilo něco lepšího.

Investiční praxe

Vzorových příkladů z investiční praxe je spousta. Jedinec například podepíše smlouvu o životním pojištění s určitou společností. Aby se poté vyhnul duševnímu neklidu, o jiných možných variantách se od druhého finančního poradce nechce nic dozvědět. Co kdyby se totiž například dozvěděl, že jsou podmínky u jiné pojišťovny výhodnější? Investoři si nicméně musí uvědomit, že ignorace relevantních faktů je slovy známého songu cestou do pekel! 

Michael Pompian uvádí dva aspekty kognitivního nesouladu, které teoretici identifikovali a které se týkají našeho investičního rozhodování. Prvním je takzvané selektivní vnímání. Jedinci trpící selektivním vnímáním registrují pouze informace, které se jeví tak, že potvrzují jejich zvolená rozhodnutí. Toto chování tvoří takový pohled na realitu, která je nekompletní a nedokonalá a kvůli tomu také nepřesná. Jelikož nejsou schopni objektivně rozumět dostupným důkazům, stávají se lidé vysoce náchylní k následným špatným kalkulacím.

Druhým aspektem je takzvané selektivní rozhodování. Selektivní rozhodování se obvykle objevuje tehdy, když je učiněný závazek velmi provázán s původně zvoleným postupem. Selektivní rozhodování rozumově vysvětluje činy, které lidem umožňují držet se zvoleného postupu, i když za cenu enormních ekonomických nákladů. Lidé trpící selektivním rozhodováním například mohou pokračovat v investování do určitého projektu, jehož vyhlídky se výrazně zhoršily, a to proto, aby se vyhnuli „plýtvání“ předchozích utopených nákladů. Mnoho studií ukázalo, že lidé budou zaujatě a jednostranně posilovat rozhodnutí, úkoly či závazky, které již učinili.

Kognitivní nesoulad může způsobit, že investoři budou držet ztrátové pozice, které by jinak prodali, jelikož se chtějí vyhnout mentální bolesti spojené s přiznáním si, že učinili špatné rozhodnutí. Kognitivní nesoulad může také způsobit, že investoři budou pokračovat v investicích do cenného papíru, který již vlastní, poté, co tržní cena tohoto cenného papíru poklesla, aby si předchozí investici do tohoto cenného papíru „potvrdili“ a to bez objektivního a racionálního posouzení této další nové investice. České označení pro toto chování je „ředění“.

Kognitivní nesoulad může také vést k tomu, že se investoři chytí do spárů stádového neboli davového chování. To znamená, že se lidé vyhýbají informacím, které odporují jejich předchozímu rozhodnutí (kognitivní nesoulad) do té doby, než je zveřejněno tolik protikladných informací, že se investoři začnou hnát v nově vytvořeném davu, který půjde proti jejich původnímu rozhodnutí.

A samozřejmě posledním možným důsledkem tohoto behaviorálního předsudku je, že investoři budou věřit tomu, že „je to tentokrát jiné“. Typický příkladem je opět internetová bublina z počátku století. Investoři se domnívali, že „je to tentokrát jiné“ a že akcie porostou o desítky procent ročně po mnoho let, i když byly akcie zjevně vysoce fundamentálně nadhodnocené.

Goetzman a Peles ve výše uvedeném článku provedli dotazníkové šetření mezi dvěma skupinami individuálních investorů. První vzorek 29 individuálních investorů můžeme oproti celkové americké populaci charakterizovat jako nadprůměrně znalou, co se investičních znalostí a záležitostí týče. Druhý vzorek se skládal ze skupiny 12 profesionálních architektů. Tuto druhou skupinu můžeme považovat jako určitý odraz průměrného amerického individuálního investora. Dotazníkové šetření proběhlo v roce 1993 a konkrétní otázky, co se investiční výkonností fondů týče, se zaměřovaly na předchozí rok 1992. 

Toto dotazníkového šetření mezi investory podílových fondů se týkalo jejich vzpomínek na historickou výkonnost jejich fondů.  Autoři prokázali, že i poměrně sofistikovaní investoři mají o skutečné výkonnosti svých fondů příliš optimistické představy: První skupina investorů skutečnou výkonnost svých fondů v průměru nadhodnotila o 3,40 %. Přestože se této „informované“ skupině investorů dařilo dobře, nedařilo se jim tak dobře, jak si mysleli.

Také se ukázalo, že tito investoři podléhají tzv. „zákonu malých čísel“, o kterém mluvíme v popisu behaviorálního předsudku gambler’s fallacy. Dotazník se totiž ptal také na to, jak dlouho by pokračovali v držení fondů, které mají konzistentně velice slabou výkonnost. Průměrná odpověď byla 2 roky. Investoři tedy věřili, že se výkonnost takových fondů v dalším období zase zlepší.

Druhá skupina „obyčejných“ individuálních investorů vykazovala ještě větší optimismus, neboť skutečnou roční výkonnost svých fondů v průměru nadhodnotili o 8,58 %.

Vzhledem k vysoké úrovni kognitivního nesouladu, který výběr podílového fondu obklopuje, je zásadní hodnotou marketingu daného fondu potvrzení toho, že jeho stávající investoři učinili moudré investiční rozhodnutí. Přestože tedy nemusí být reklama schopna ovlivnit rozhodnutí nových investorů, může tak pomoci udržet kapitál současných zákazníků.

Jak být lepší investor

Pokud se domníváte, že jste učinili špatné investiční rozhodnutí, okamžitě ho analyzujte. Pokud se bojíte, že vaše analýza nevýhodnost či neoptimálnost tohoto rozhodnutí potvrdí, postavte se tomuto problému čelem a napravte danou situaci. V dlouhém období se z vás díky tomuto přístupu stanou lepší investoři.

Chybami se člověk učí a toto pravidlo bez výjimky platí také pro investory. Špatná investiční rozhodnutí nebo rozhodnutí, která se zcela nevyvíjí podle představ, jsou neodmyslitelnou součástí investiční kariéry i těch nejslavnějších investorů. Nikdo není neomylný. Schopnost přiznat si chybu či schopnost rychlé reakce na nové neočekávané okolnosti zcela bezpochyby patří do výbavy každého investora, který chce své schopnosti neustále zlepšovat. Investování je dynamický proces a investoři se musí novým relevantním faktům a skutečnostem umět postavit čelem bez zbytečných vnitřních výčitek a pochyb. Jen tak mají naději na dlouhodobý investiční úspěch.

Autor: Michal Stupavský, CFA – Investiční stratég, Conseq Investment Management
Zdroj: Týdeník behaviorálních financí

Foto zdroj: Jakub Jirsák, 123rf.com


Chcete dostávat pozvánky na akce a bezplatné webináře?
Přihlaste se k odběru novinek!

Související články