Kromě hodnoty majetku ukazuje likvidita i to, jak rychle a bez zbytečných ztrát s ním můžete pracovat. Rozhoduje tedy o zvládání nečekaných výdajů nebo využívání nových příležitostí. V prostředí wealth managementu se tak stává jednou ze základních podmínek dobře spravovaného majetku.

Likvidita v praxi určuje, jak snadno a za jakou cenu lze majetek proměnit v peníze. Nejde tedy jen o to, kolik aktiv rodina vlastní, ale také jak použitelná v dané chvíli jsou. ČNB popisuje likviditu jako schopnost a čas nutný k přeměně investice zpět na peníze. Americká komise pro cenné papíry a burzy (Invesor.gov) k tomu doplňuje i cenový rozměr. Likvidní aktivum lze zpravidla prodat rychleji a bez výrazného dopadu na jeho cenu. Likvidita proto není totéž co částka na účtu, ale komplexnější vlastnost majetku.

Vztah likvidity a hotovosti 

Hotovost je nejjednodušší forma likvidity, sama o sobě však nevystihuje celek. Vedle hotovosti existují aktiva, která lze obvykle zpeněžit poměrně rychle, například vysoce obchodované akcie nebo státní dluhopisy. Jiná aktiva, jako private equity, nemovitosti či podíl v rodinné firmě, bývají výrazně méně likvidní. V praxi se likvidita nejčastěji posuzuje hlavně podle dvou parametrů – podle času a ceny prodeje. Rychlý prodej ještě nemusí být výhodný, stejně jako vysoká odhadní hodnota nemusí znamenat snadno dostupné prostředky. 

Velký majetek ještě neznamená velkou volnost

Movité rodiny mívají významnou část jmění uloženou v aktivech, která dávají smysl z hlediska dlouhého horizontu, kontroly nebo strategické hodnoty, ale nejsou okamžitě po ruce. Likvidita se tak v rodinném majetku často stává opomíjeným faktorem. Přesto je klíčová. Vždyť svět privátních trhů (private markets) byl dlouho dostupný hlavně institucím a velmi majetným investorům, mimo jiné kvůli vyšším minimálním investicím, delšímu horizontu a nižší likviditě. V období růstu to nemusí být problém. V náročnějších chvílích se ale ukáže, že vysoké jmění a vysoká volnost nejsou totéž.

Nelikvidita má i svá pozitiva

Nižší likvidita není automaticky slabinou. U privátních trhů, nemovitostí nebo rodinných firem jde často o přirozenou vlastnost aktiv, která mají dlouhodobý charakter a jejichž přínos nespočívá v okamžité obchodovatelnosti. Skutečný charakter alternativních investic se v každém případě ukazuje ve chvílích nervozity na trzích, ne v období stability, nebo dokonce růstu.

CFA Institute zároveň řadí likviditu mezi základní omezení, se kterými byste při alokaci aktiv měli pracovat, podobně jako s časovým horizontem nebo velikostí majetku. Jinými slovy, nelikvidita sama o sobě nemusí vadit. Problém vzniká až tehdy, když neodpovídá potřebám rodiny.

Tři otázky, které rychle prověří likviditu rodinného majetku

• Jaké výdaje musí majetek pokrýt během příštích 12 až 24 měsíců?
• Která aktiva lze proměnit v hotovost během dnů, která během měsíců a která jen za cenu kompromisu?
• Co by rodina prodávala jako první, kdyby potřebovala větší objem peněz v nevhodný okamžik?

Nejdražší bývá prodej pod tlakem

V období tlaku se z likvidity stává reálné majetkové téma, ne jen investiční pojem. Investor.gov upozorňuje, že nízká likvidita může ztížit prodej ve chvíli, kdy to investor potřebuje, a zvýšit pravděpodobnost ztráty. U rodinného majetku to může být vyvoláno daněmi, vypořádáním, slabším cashflow nebo krizí v podnikání. Jen pozor na to, že rizika bývají vidět až tehdy, když se zhorší podmínky.

V těžkých chvílích se ukáže

Citlivé okamžiky jako změny ve vlastnické struktuře, předávání odpovědnosti, potřeba výplat z majetku nebo jiná změna rodinných priorit, mají jednu společnou vlastnost. Nestačí při nich znát hodnotu majetku, je nutné vědět, co máte skutečně k dispozici. CFA Institute uvádí, že změna cílů nebo omezení je důvodem k přehodnocení strategické alokace, a do těchto omezení patří právě likviditní potřeby i časový horizont.

Jak o likviditě uvažovat ve správě majetku

Profesionální správa majetku neřeší likviditu až nakonec, ale zahrnuje ji do strategie od začátku. CFA Institute doporučuje, aby investiční politika výslovně uváděla, jaké jsou požadavky klienta na čerpání hotovosti z portfolia, a současně zohledňovala časový horizont. Podobnou logiku používá i ČNB, která své devizové rezervy rozděluje na likviditní a investiční část, přičemž likviditní tranše slouží ke krytí okamžité potřeby cizí měny. Pro rodinu to znamená přemýšlet o vrstvách: co má být po ruce rychle, co lze použít s odstupem a co má zůstat dlouhodobě nedotčené. 

Jasná pravidla likvidity

Z dobře nastavené likvidity plyne i potřeba jasných pravidel. Rodina by měla vědět, jak velkou likvidní rezervu potřebuje, jaké situace mohou vyžadovat rychle dostupné prostředky a která část majetku má strategickou, nikoli provozní roli. Z rámce popsaného CFA Institute vyplývá, že likviditní potřeby nejsou vedlejší technikálií, ale jedním z klíčových omezení, podle nichž se skládá portfolio. V rodinném kontextu to navíc znamená domluvit se, kdo o likviditě rozhoduje a podle jakých priorit, protože bez této shody může být i dobře postavené portfolio v praxi těžko použitelné. 

Od hodnoty k využitelnosti

Cílem není držet vše v hotovosti ani se vyhýbat nelikvidním investicím. Smyslem je sladit strukturu majetku s tím, co rodina od majetku skutečně vyžaduje: stabilitu, flexibilitu, prostor pro příležitosti i odolnost pro méně příznivá období. Investiční trojúhelník, který připomíná ČNB, ukazuje, že výnos, riziko a likvidita spolu souvisejí a nelze je posuzovat odděleně. Právě proto je likvidita ve wealth managementu do značné míry o využitelnosti bohatství.

Likvidita tedy neříká jen, co rodina vlastní, ale co může v pravý čas skutečně použít. Právě v tom je rozdíl mezi majetkem, který působí hodnotně, a majetkem, který je opravdu dobře spravovaný.