Diverzifikace patří k základním principům správy majetku. Pomáhá rozkládat riziko a chrání investora před tím, aby výsledek celého portfolia závisel na jedné firmě, trhu, měně nebo správci. U většího majetku ale samotný počet fondů, tříd aktiv či jurisdikcí automaticky neznamená vyšší bezpečí. Je nutné se ptát i na to, zda jednotlivé části portfolia reagují na různé scénáře odlišně nebo se za zdánlivě širokou diverzifikací jen skrývá několik stejných rizik.

U většího portfolia se riziko často neztrácí proto, že by zmizelo, jen je rozdělené mezi více položek. Přibývá aktiv i správců a celková struktura reportů působí propracovaněji. To ale neznamená, že je majetek skutečně odolnější. Doporučujeme tedy sledovat kromě počtu investic i jejich vzájemnou vazbu, citlivost na stejné ekonomické scénáře a roli, kterou mají v celku plnit. Nejde totiž pouze o to, kolik majetku rodina vlastní, ale především s jakými riziky se aktiva pojí.

Co diverzifikace umí a co už ne

Dobře nastavená diverzifikace pomáhá snižovat specifické, respektive nesystematické riziko – tedy riziko konkrétní firmy, emitenta, fondu, správce, sektoru nebo regionu. Pokud investor nevloží podstatnou část majetku do jedné společnosti nebo jedné strategie, omezuje pravděpodobnost, že izolované selhání výrazně poškodí celý majetek. CFA Institute připomíná, že riziko portfolia nezávisí jen na rizikovosti jednotlivých aktiv, ale také na jejich vahách, volatilitě a vzájemné korelaci či kovarianci. A kombinace aktiv s nízkou korelací může riziko snižovat.

Diverzifikace ale neumí odstranit tržní riziko jako celek. Nechrání automaticky před recesí, finanční krizí, prudkou změnou úrokových sazeb nebo ztrátou likvidity. Negarantuje zisk ani ochranu před ztrátou. Goldman Sachs vysvětluje, že rozložení investic může kompenzovat některé ztráty způsobené specifickými riziky, ale bývá málo užitečné proti rizikům, která zasáhnou celý trh.