Správce pozůstalosti (dříve správce dědictví) má na starosti správu majetku v době trvání dědického řízení. Určuje ho zůstavitel, a to formou notářského zápisu. Proč ale rovnou nenapíše závěť? A komu se zřízení tohoto institutu vyplatí nejvíce?

V případě, kdy je majetková hodnota vašeho dědictví vysoká nebo se jedná o širokou strukturu aktiv (obchodní podíly, cenné papíry, digitální aktiva), můžete předejít nenahraditelným škodám v důsledku sporů dědiců určením správce pozůstalosti. Povolání správce pozůstalosti má formu veřejné listiny – notářského zápisu. Tato osoba má po smrti zůstavitele na starosti správu majetkovou. Správce vykonává prostou správu pozůstalosti, tudíž činí vše, co je nutné k zachování pozůstalostního majetku. Obstarává všechny záležitosti nebo určené části pozůstalosti až do momentu skončení celého pozůstalostního řízení. 

Práva a povinnosti správce pozůstalosti

Svěřenská správa definuje správce pozůstalosti jako fyzickou nebo právnickou osobu, která vykonává správu pozůstalosti v období mezi úmrtím zůstavitele a dědickým řízením. Dalo by se říci, že se zabývá těmi činnostmi, kterým se předtím věnoval zůstavitel. 

Většinou jde o prostou správu majetku, výjimečně má ale správce pozůstalosti širší pravomoci. Podmínkou je získat souhlas všech dědiců nebo případně soudu. Podle § 1678 zákona č.89/2012 Sb., Občanského zákoníku, správce pozůstalosti také posílá splátky na zaopatření nezletilým dědicům a informuje tzv. odkazovníky o odkazech, které jim připadly. Odkazovníkem je pak taková osoba, kterému vzniká pohledávka vůči dědicovi. Obvykle se jedná o umění nebo darování na filantropické účely.

Správce pozůstalosti může spravovat celý majetek nebo jen jeho část. Z toho důvodu jich v dědickém řízení často figuruje více. Pokud není správce pozůstalosti stanoven vůbec, mají přístup k majetku všichni dědicové. Samozřejmě jen v případě, že nebyla sepsána závěť.

Správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti?

Institut správce pozůstalosti se také často přirovnává k vykonavateli závěti. Jejich funkce je v průběhu dědického řízení skutečně podobná. A pokud se vychází ze závěti, často jde o jednu osobu. Nemusí to ale taky být. K povolání správce pozůstalosti také není nutné sepisovat závěť. Stačí k tomu forma veřejné listiny – notářský zápis. Zde je podrobně stanoveno, o jakou část majetku se bude správce starat, jakým způsobem a jakou odměnu za to obdrží.  

Příklad z praxe

Představte si situaci, kdy muž vlastní rozsáhlé majetky a mezi nimi i velkou obchodní firmu. Má nezletilé děti a manželku, která není s chodem společnosti obeznámená. V takovém případě určí jako možného správce pozůstalosti někoho, kdo poměry v dané společnosti dobře zná. Může to být například kolega, příbuzný nebo rodinný známý. Minimalizuje tak rizika spojená s provozem firmy v přechodném období i případné neshody mezi dědici.