Home WEALTH PLANNINGPlánování bohatství Rovnoměrné neznamená spravedlivé: Jak na rozdělení dědictví

Rovnoměrné neznamená spravedlivé: Jak na rozdělení dědictví

Autor Redakce
Jak na rozdělení dědictví

Jedno z nejnáročnějších témat, kterému je každý rodič jako zůstavitel v případě dědictví vystaven, je rozhodnutí o způsobu rozdělení majetku mezi potomky. Ta poslední věc, kterou by chtěl způsobit, je roztržka mezi dětmi z důvodu majetkových sporů.

Ve společnosti převládá obecný názor, že pokud jsou budoucími dědici děti stejného rodiče, tak by měl panovat určitý druh rovnosti, který jim dává právo na rovnocenné rozdělení majetku. Také se předpokládá, že přenechání majetku je vhodný způsob vyjádření vděčnosti nebo přízně rodičů.

Zajímavý pohled na toto téma poskytuje filozof Kwame Anthony Appiah, který působí na univerzitě v New Yorku. Jako kulturní teoretik se zabývá i morální teorií dědictví a jeho názory publikují přední světová média. 

Upozorňuje na to, že nerovnoměrně rozdělené podíly sobě rovným lidem je zárodkem konfliktní situace, která může vyústit až v rodinné hádky. Platí to i naopak, tedy že lidem, kteří si nejsou rovni, jsou poskytnuty stejné podíly.

Hlavní důvody, které vedou rodiče k upřednostňování způsobu rozdělení dědictví mezi děti rovným dílem, jsou, že:

  • Jsou přesvědčení, že tím dětem vyjadřují rovnocennou lásku a stejnou péči
  • Chápou to jako automatickou součást etického přístupu rodičů
  • Mají obavy, že nerovnomerné rozdělení majetku mezi pozůstalé způsobí roztržku a naruší rodinné vztahy
  • Tento přístup na ně neklade nároky na hlubší hodnocení života a potřeb svých dětí

I když by se tento rovnocenný přístup mohl zdát správný, tak je v rozporu s tím, co považujeme za správné rodičovství, tedy zohlednění individuálních potřeb dítěte.

Plánování dědictví podle potřeb

Dědictví podle Kwame Anthony Appiaha je spíše otázka rodinných vztahů a hodnot, než domnělé dědické etiky rodičů. V případě, kdy je životní situace dětí srovnatelná, je rovnocenné rozdělení majetku možné, ale i zde mohou nastat úskalí. I rovnoměrné rozdělení dědictví mezi děti může vyvolávat u nich negativní emoce a vést k roztržkám.  

Uveďme si příklad dvou dospělých dětí, kdy první dcera vykonává povolání s významným společenským dopadem, které ale není odpovídajícím způsobem finančně ohodnoceno, a naproti tomu druhý syn je ve funkci ředitele v nadnárodní korporaci a finančně zabezpečený.

V takové situaci může dcera bratra nenávidět, že obdržel stejný majetkový díl, i když ho nepotřebuje tak jako ona. Na druhou stranu v případě nerovnoměrného dědictví ve prospěch dcery se může syn cítit potrestán za svůj úspěch.

Řešením je proto plánování dědictví podle potřeb. Existují značné rozdíly v životě vašich dětí, toho, jak je finančně podporujete v průběhu života, i toho, jaká je jejich životní situace nebo potřeby v případě vzniku dědického nároku. 

Protože je životní situace děti vždy individuální, měli bychom i k rozdělení majetku v dědictví přistupovat také jednotlivě.

Jedno z dětí bylo např. sportovně talentované, hradili jste mu v mládí drahé trenéry, výbavu, cestování po turnajích, a druhé ne? Existují ale i komplikovanější rodinné situace, kdy jedno z dětí je svobodné a žije daleko, zatímco druhé žije poblíž, má tři děti a pečuje o vás v pozdním penzijním věku, nebo se více angažuje v rodinné firmě a správě majetku. V rodině může být také situace, kdy jedno z vnoučat má mentální nebo fyzický handicap, který vyžaduje nadstandardní výdaje.

V takovém případě je zcela v pořádku a etické materiálně v dědictví upřednostnit dítě, které za svého života takové materiální potřeby nemělo, významně se podílelo na správě majetku nebo v průběhu života mu vznikly vážné okolnosti, které jsou nakloněny pro jeho upřednostnění v dědictví. Neměli bychom ale podněcovat chování dětí, které je vede k pečování o nás jen z důvodu majetkového prospěchu.

Jak na úspěšné plánování dědictví

Pokud dochází k přerozdělení dědictví způsobem, který upřednostňuje jednoho z potomků, tak nejjednodušší, co může rodič udělat, je s dětmi vést otevřené rozhovory s cílem jim objasnit, proč jste nezvolil cestu rovnoměrného dědictví. Pokud jste tyto rozhovory s dětmi nevedli, tak zanechejte alespoň dopis, kde jim způsob svého uvažování vysvětlíte.

Vzhledem k tomu, že se výše majetku v průběhu života mění, tak není bezpodmínečně nutné, aby děti byly průběžně informovány o velikosti nebo typu aktiv potenciálního dědictví. Pokud by k tomu došlo v nevhodnou dobu, mohlo by to být v rozporu s očekáváním jednotlivých dětí a způsobit negativní pocity, které jsou hrozbou pro rodinné vztahy.

Rodič proto nemusí vždy usilovat o transparentnost výše nebo struktury majetku, který jednotlivé děti zdědí. Měl by ale vždy usilovat o transparentnost informací, proč tak činí, a ujistit je, že v průběhu svých životů měli nárok na stejnou individuální podporu a nemá to nic dočinění s bezpodmínečnou láskou, kterou k nim cítí. To může zmírnit nebo uhasit potenciální konflikt mezi dědici.


Chcete mít přístup k prémiovému obsahu, kvartálním speciálům a dostávat pozvánky na akce a bezplatné webináře?

STAŇTE SE ČLENEM KOMUNITY WEALTH MAGAZÍNU!

Související články