7

Výnos portfolia je nejviditelnějším výsledkem práce správce majetku, sám o sobě ale nevypovídá o její kvalitě. Investor potřebuje vědět také to, jaká rizika správce podstoupil, zda dodržel investiční mandát, kolik správa stála nebo jak kvalitně informoval o důležitých změnách. Právě tyto oblasti může spojit scorecard správce majetku.

Správa většího majetku bývá rozdělena mezi více bank, investičních společností nebo specializovaných manažerů. Každý z nich poskytuje vlastní reporting a výsledky prezentuje trochu jiným způsobem. Pro vlastníka proto nemusí být jednoduché posoudit, zda jednotliví správci skutečně plní to, co od nich očekává. Scorecard vytváří společný hodnoticí rámec a pomáhá převést obecná očekávání do konkrétních kritérií, která můžete pravidelně sledovat.

Co je scorecard správce majetku?

Scorecard správce majetku lze popsat jako strukturovaný nástroj pro pravidelné hodnocení investičního manažera nebo jiného externího správce. Nejde o jednotný formulář předepsaný regulací ani o jeden standardizovaný způsob výpočtu. Jeho podoba se odvíjí od investičního mandátu, charakteru portfolia i toho, co vlastník považuje za důležité.

FCLTGlobal například ve svém Manager Scorecard hodnotí vedle výkonnosti vůči benchmarku také drawdowny a další investiční ukazatele, personální či organizační změny, vztah mezi klientem a správcem, kvalitu provozu a compliance nebo celkovou míru důvěry ve vztahu. Smyslem je rozšířit pravidelné hodnocení za hranici krátkodobých finančních výsledků.

Právě tím se scorecard liší od běžného investičního reportu. Report zpravidla odpovídá především na otázku, co se s portfoliem v určitém období stalo. Scorecard řeší spíš to, jestli správce plní svou roli tak, jak bylo dohodnuto.

Samotný výnos může klamat

Nejjednodušší způsob hodnocení správce je porovnat jeho výnos s předchozím rokem nebo s výsledkem jiného správce. Takové srovnání ale může vést k chybným závěrům. Portfolio s výnosem deset procent nemusí být řízeno lépe než portfolio, které vydělalo osm procent. První správce mohl využít výrazně vyšší koncentraci, zadlužení nebo jiný zdroj rizika, zatímco druhý dodržel konzervativnější mandát. Stejně tak může být relativně slabší výsledek v souladu s rolí, kterou má konkrétní část majetku v celkovém portfoliu plnit.

CFA Institute proto při hodnocení investičních manažerů doporučuje sledovat podstatně širší soubor faktorů než historickou výkonnost. Vedle výsledků mají význam například rizikové expozice, maximální propady, konzistence investičního stylu, investiční proces, zkušenosti týmu nebo provozní zázemí správce. Podstatné je zejména porozumět tomu, jak správce výsledku dosáhl a zda je jeho postup dlouhodobě opakovatelný.

Hodnocení výkonnosti zároveň potřebuje odpovídající benchmark a jasnou metodiku. Standardy GIPS, které se vztahují také na asset owners využívající externí správce a mezi něž mohou patřit i family offices, staví právě na konzistentním a transparentním vykazování investičních výsledků.

Co by měl scorecard sledovat?

Konkrétní kritéria se liší podle investičního mandátu. Jiná očekávání bude rodina klást na správce likvidního konzervativního portfolia a jiná na manažera private equity nebo růstové strategie. Základní logika však může být podobná.

Výnos a riziko

Vedle výsledku vůči vhodnému benchmarku může vlastník sledovat například velikost propadů, volatilitu, koncentraci portfolia nebo to, jak se strategie chovala v nepříznivém období. Důležité není maximalizovat každou metriku, ale ověřit, zda dosažený výsledek a podstoupené riziko odpovídají dohodnutému cíli.

Dodržování investičního mandátu

Scorecard může zachytit, zda správce respektuje stanovenou alokaci, limity koncentrace, požadavky na likviditu nebo další omezení. Právě předem stanovený mandát dává pozdějšímu hodnocení smysl: bez něj není zcela jasné, podle čeho úspěch či neúspěch správce posuzovat. CFA Institute ostatně rámec pro výběr manažera staví na předpokladu, že investor má nejprve definovanou investiční politiku a alokaci aktiv.

Náklady na správu

Nestačí znát pouze nominální poplatek za správu. Vlastníka zajímá celkový dopad nákladů na dosažený výsledek a také to, jestli za ně získává odpovídající hodnotu. Evropská regulace MiFID II zároveň vychází z principu, že klient má rozumět celkovým nákladům investiční služby i finančních nástrojů a jejich souhrnnému dopadu na návratnost investice. ČNB uvádí, že relevantní informace mají být klientovi poskytovány pravidelně, nejméně jednou ročně.

Kvalita týmu, reportingu a komunikace

Do hodnocení vstupují také faktory, které se měří obtížněji. Stabilita investičního týmu, kvalita reportingu, včasnost komunikace nebo schopnost vysvětlit nepříznivý vývoj mohou být pro dlouhodobý vztah stejně podstatné jako několik desetin procentního bodu výnosu.

Změna klíčového portfolio manažera, opakovaná překvapení v portfoliu nebo neochota otevřeně komunikovat o problému mohou upozornit na změnu, kterou samotný graf výkonnosti ještě nezachytí. A podobný princip se používá i při monitorování delegované investiční správy, když spojíte kvantitativní ukazatele s kvalitativními kritérii v podobě tzv. balanced scorecardu.

Scorecard musí vycházet z očekávání vlastníka

Scorecard hraje nejdůležitější roli, když nevzniká až při nespokojenosti vlastníka. Kritéria je vhodné odvodit od investiční politiky a mandátu už při nastavování vztahu se správcem. Pokud má například určitá část majetku především chránit likviditu rodiny, nemělo by její hodnocení záviset na tom, jestli překonala výnos dynamičtějšího akciového portfolia. Jestliže má jiný správce naopak vytvářet dlouhodobý nadvýnos prostřednictvím aktivního řízení, musí scorecard zohlednit i to, zda ho skutečně vytváří vzhledem k podstupovanému riziku a účtovaným nákladům.

Stejně důležité je nepřehnat počet sledovaných ukazatelů. Desítky metrik mohou vytvořit dojem přesnosti, aniž by vlastníkovi usnadnily rozhodování. Pro některé rodiny je proto praktičtější pracovat s několika klíčovými oblastmi a jednoduchým hodnocením, například splňuje očekávání, vyžaduje pozornost a nesplňuje očekávání. U každého výsledku je pak vhodné stručně vysvětlit příčiny a případně požadovaný další krok.

Takové hodnocení lze provádět například jednou či dvakrát ročně a současně sledovat jeho vývoj v delším období. Scorecard pak není jednorázovým vysvědčením, ale časovou řadou, na které se mohou postupně ukazovat změny v kvalitě správy.

Horší skóre ještě neznamená výměnu správce

Jednou z největších chyb by bylo používat scorecard mechanicky. Krátkodobé zaostání za benchmarkem nemusí znamenat, že správce přestal svou práci dělat dobře. Stejně tak výborný výnos nemusí zakrýt změnu investičního stylu nebo rizika, která se projeví až později.

Proto má význam rozlišovat mezi výsledkem a procesem. Pokud správce v určitém období zaostává, ale jeho postup zůstává v souladu s mandátem a vysvětlení výsledku odpovídá charakteru strategie, většinou se vyplatí pokračovat v jejím sledování. Závažnější může být situace, kdy sice výnos vypadá dobře, ale správce překračuje předem stanovené limity nebo zásadně mění způsob investování.

CFA Institute upozorňuje právě na riziko chybných rozhodnutí při najímání a propouštění manažerů. Průběžné hodnocení proto nemá pouze označit správce za úspěšného či neúspěšného, ale poskytnout dostatek informací pro rozhodnutí, jestli ho ponechat, podrobněji prověřit nebo změnit jeho mandát.

V evropském prostředí se navíc průběžně sleduje, jestli nastavení správy nadále odpovídá cílům a potřebám klienta. MiFID II u portfolio managementu počítá s pravidelným hodnocením a s tím, že report má při periodickém posuzování vysvětlovat, jak investice nadále odpovídá preferencím, cílům a dalším charakteristikám klienta.

Od reportingu k odpovědnosti

Dobře nastavený scorecard nemá být jen dalším reportingovým nástrojem nebo souborem ukazatelů. Jeho hlavní přínos spočívá v tom, že předem vyjasňuje, za co je správce hodnocen a podle čeho se pozná, že svou roli plní.

To je důležité zejména u rozsáhlejšího majetku, kde vedle sebe působí několik správců s rozdílnými úkoly. Scorecard umožňuje jednotlivé vztahy hodnotit systematičtěji, sledovat změny v čase a otevřít diskusi dříve, než se z menší odchylky stane závažnější problém.

Nejdůležitějším výsledkem proto nakonec nemusí být samotné skóre. Mnohem větší hodnotu má skutečnost, že vlastník dokáže přesněji pojmenovat, co od správce svého majetku očekává a jestli to skutečně dostává.