Na cestě světem financí musí lidé překonat mnoho nástrah. Soupeřem nejsilnějším nejsou finanční trhy, ale jejich vlastní mozek.

Pokud budu parafrázovat klasika (Kahneman, 2012), pak nebezpečí plyne z pocitů přílišné sebejistoty a povrchních znalostí.  Podle Kahnemana (2012) to vede k tomu, že investorův pocit z problému, např. udržitelnost spotřeby v Číně, nahrazuje samu realitu problému a znemožňuje vlastně efektivní prognózu. Lidé viní za případné neúspěchy externí faktory (trh, politiku, náhodu, smůlu, management firem atd.) a za úspěchy dávají kredit sobě.  Do rozhodovacího procesu se míchá ego a vlastní sebeúcta: „Atribuování (pozn. autora: přesměrování příčin) neúspěchu situaci umožňuje aktérům ochránit svou sebeúctu a udržet pozitivní názor na své vlastní schopnosti.“ (Výrost, 2008, p. 189).  I profesionálové někdy přisuzují úspěch svým zkušenostem, schopnostem a odvaze jít proti trhu. Z neúspěchu viní tržní prostředí či top management firem, jejichž cenné papíry koupili (1) (State Street, 2014).

Přílišná sebedůvěra

Další pastí je přílišná sebedůvěra. Lidé obecně věří, že dobré věci se stanou jim a špatné jiným (Weinstein, 1980), což může zvyšovat jejich odolnost při překonávání překážek. V průzkumu State Street (2012), ve kterém byli běžní investoři dotázáni na subjektivně pociťovanou úroveň finanční gramotnosti, se téměř dvě třetiny respondentů označily za pokročilé. V následném jednoduchém testu, který hodnotil znalosti základního konceptu rozložení rizik, inflace a běžně používaných investičních produktů, dosáhli investoři průměrného skóre 61%, přičemž úroveň pod 60% znamenala selhání. Pro pokročilou úroveň bylo třeba dosáhnout 90%.  Běžného člověka může elementární finanční gramotnost na úrovni středních škol ochránit před neetickými finančními praktikami či dokonce podvody.

Studie: Neuvěřitelných 93% individuálních investorů je přesvědčeno, že by si svá investiční rozhodnutí měli dělat sami bez pomoci finančních profesionálů. Dvě třetiny se domnívají, že jejich nejlepší investice jsou důsledkem jen a pouze jejich rozhodnutí (State Street, 2014).

Pro úspěšné dlouhodobé investování je ale třeba vydat se jiným směrem. Státní i komerční instituce si totiž málo uvědomují, že klíčové otázky finanční gramotnosti nejsou jen a jen cosi, co připomíná učivo z aritmetiky. Finanční gramotnost podle mého názoru nespočívá v racionálním, inženýrském či účetním kalkulu, ale v postojích. Každý program zacílený na finanční gramotnost proto musí obsahovat dvě složky: technicko-znalostní, a rovněž přípravu na realistické finanční postoje. S trochou nadsázky by bylo možné říci, že společnost potřebuje, obrazně řečeno ”novou finanční hygienu”.

Klam narativnosti

Past v podobě klamu narativnosti (2) (Taleb, 2011) vychází z potřeby, aby vše dávalo smysl i za cenu zkreslení minulosti a nalhávání si, že takto překroucený vysvětlující příběh je skutečně pravdivý. S tím související iluze pochopení přispívá k přeceňování dovedností a podceňování náhody u významných událostí, které jsou výsledkem složitého rozhodovacího procesu. V jádru této iluze je podle Kahnemana (2012, p. 216) víra, „že chápeme minulost, z čehož automaticky plyne, že budoucnost bude také poznatelná.“ 

Iluze investování podle historické výkonnosti

Investování podle historické výkonnosti je jen jedním ze zhoubných projevů této iluze a vzepřít se mu je téměř nadlidský úkol. Další Nobelovu cenu by měl získat autor metody, která by přinutila investory, aby přiřadili historické výkonnosti mnohem menší důležitost. Rada neinvestovat podle „zpětného zrcátka“ je součástí snad každé investiční brožury. Každý pochopí, že jízda autem vpřed podle pohledu do zpětného zrcátka bude mít fatální následky. Ale složité věci v životě dávají často smysl až ve zpětném zrcátku. Víra „já-jsem-to-věděl-celou-dobu“ navíc vede lidi k tomu, že hodnotí kvalitu rozhodnutí podle konečného výsledku a nikoliv podle kvality rozhodovacího procesu včetně posouzení rizik.

Pro finanční poradce i správce fondů je iluze pochopení minulosti zdrojem trvalého stresu. Jejich klienti jim totiž budou vyčítat správná rozhodnutí, která dopadla špatně, a nezaslouženě oceňovat příliš riziková rozhodnutí, v nichž hrálo hlavní roli štěstí. I když ve druhém případě atribuční tendence naznačují, že větší část kreditu přiznali sami sobě.

Jedno z nejčastějších doporučení zní: „Nepoužívejte při investování emoce.“ Domnívám se, že potlačení emocí je ve finančním rozhodování stejně nesmyslné, jako potlačení emocí v životě (3). Ve skutečnosti je nutné nalézt správný mix emocí, úsudkových zkratek (heuristik) a logiky. V případě emocí je rozumná dávka strachu zdravá, panika a chamtivost již ne. Heuristiky jsou prospěšné k provedení kvalifikovaného odhadu zapojením „selského rozumu“, ale lenost nastudovat základní fakta již škodí.  Přísná logika a chladný kalkul je pro vymezení racionální a odborné struktury finančního plánu nezbytná, avšak pro získání zdravého nadhledu – a de facto stanovení životního smyslu finančního plánu – může být velice a významně svazující.

Autor: Ing. Petr Šimčák, CFA – Zástupce ředitele pro obchod Amundi Czech Republic Asset Management

(1)Profesionálům byly položeny 2 otázky na důvody jejich úspěchů i neúspěchů v podobě nadvýkonnosti či podvýkonnosti jimi spravovaných fondů. V případě úspěchu 77% uvedlo „zkušenosti a analytický proces“ a 47% uvedlo „vlastní schopnosti“. Mezi další citované důvody patřila „odvaha jít proti trhu a zvládnuté emoce“ a „mé psychické a fyzické zdraví“. V případě neúspěchu respondenti snižovali význam svého přičinění a dávali vinu tržnímu prostředí, nerealistickému očekávání svých klientů nebo top managementu firem, do jejichž akcií investovali.  V případě běžných investorů ve vztahu k finančním poradcům nebo investičním společnostem jsme nenašli relevantní studii, ale z vlastní praxe a rozhovorů s poradci i investory můžeme potvrdit stejné atribuční tendence.

(2)Denodenně jsme svědky toho jak puzení k preformovaným „narativům“ může deformovat historii, událost, příběh vlastního života. Tím deformujícím principem může být povaha, ideologie, objednávka. Máme to, jako lidé, prostě ve zvyku. I proto neexistují objektivní svědci.

(3)Emoce jsou součástí života. Jejich absence nebo potlačení je nemoc. Život je prožívání emocí.

Zdroje:

[1]    State Street Center for Applied Research Study (2014). The folklore of finance: How beliefs and behaviors sabotage success in the investment management industry. Retrieved from http://www.statestreet.com/ideas/articles/folklore-of-finance.html

[2]    State Street Center for Applied Research Study (2012). The folklore of finance: How beliefs and behaviors sabotage success in the investment management industry. Retrieved from http://www.statestreet.com/ideas/articles/folklore-of-finance.html

[3]    Kahneman, D. (2012). Myšlení, rychlé a pomalé: revue littéraire mensuelle. (Vyd. 1., 542 s.) Brno: Jan Melvil.

[4] Výrost, J. (2008). Sociální psychologie. (2., přeprac. a rozš. vyd., 404 s., Editor Ivan Slaměník). Praha: Grada.

[5]    Weinstein, N. D. (1980). Unrealistic optimism about future life events. Journal of personality and social psychology, 39(5), 806.

[6]    Taleb, N. (2011). Černá labuť: následky vysoce nepravděpodobných událostí. (Vyd. 1., 478 s.) Praha: Paseka.