Volba vhodného správce majetku je jedním z nejzásadnějších rozhodnutí, které musí movité rodiny učinit. Nejde jen o výnosy, ale také o důvěru, dlouhodobou strategii a zachování hodnot napříč generacemi. Jak se vyznat ve všech možnostech? A podle čeho vybrat partnera, který porozumí vašim financím i rodinnému odkazu a cílům?
Správa rodinného majetku funguje jedině komplexně. Zahrnuje tedy investiční strategii, daňové a právní plánování, mezigenerační předávání i ochranu reputace. Výběr správce majetku tak není jen technických rozhodnutím – je to strategická volba partnera, který s rodinou často zůstává desítky let. Nesprávný krok pak může znamenat nejen ztrátu kapitálu, ale i zbytečné napětí mezi členy rodiny. Jak tedy postupovat, aby byl profesionální, spolehlivý a pomohl vám naplnit dlouhodobou vizi?
Co znamená „správce rodinného majetku“?
Pod pojmem správce rodinného majetku si mnozí lidé představí privátního bankéře. Ve skutečnosti ale existuje celá škála přístupů, které se liší rozsahem služeb, mírou nezávislosti i strategickým uvažováním. Privátní bankéř bývá zaměstnancem banky a nabízí klientovi investiční, úvěrové a další finanční služby, většinou v rámci produktového portfolia dané instituce.
Nezávislý wealth manager má zpravidla širší mandát. Kromě investičního poradenství pomáhá také s daňovým a právním plánováním, nastavením majetkových struktur, nástupnictvím nebo filantropií. Jeho přístup bývá individuálnější a flexibilnější, což je výhodou u komplexnějších portfolií.
Ještě dál jdou Family Offices – rodinné kanceláře. Multi Family Office (MFO) spravuje majetek více rodin, využívá synergie i úspory z rozsahu, přičemž zachovává vysokou míru individualizace. Single Family Office (SFO) je určená výhradně jedné rodině – jako její interní tým koordinuje veškeré aspekty správy majetku, od investic přes právo a daně až po mezigenerační přenos či rodinnou radu.
Správce může podle modelu zajišťovat investiční řízení, výběr správců, ESG strategie, právní a daňové poradenství, správu nemovitostí, Family Governance nebo rozvoj filantropických aktivit. Jeho přidaná hodnota roste zejména tam, kde majetek přesahuje jednu generaci, více typů aktiv nebo jurisdikcí – a kde je cílem spravovat bohatství s dlouhodobou vizí a v souladu s hodnotami rodiny.
Kdy rodina správce potřebuje?
Správce majetku není potřeba v každé fázi života rodiny, ale s růstem bohatství a složitostí situace se jeho role stává zásadní. Typicky ve chvíli, kdy objem a struktura majetku přesahují možnosti vlastní správy a rozhodování je příliš komplexní. Potřeba profesionální podpory často přichází i se změnami životní situace, například při prodeji firmy, dědictví, rozvodu nebo relokaci do jiné jurisdikce.
Velkou výzvou bývá i koordinace různorodých tříd aktiv – od finančních investic po nemovitosti či podíly ve firmách – často napříč státy s odlišným daňovým a právním rámcem. V takových případech už nestačí jednorázové rozhodnutí. Je na místě přejít od ad hoc přístupů k profesionální, strategicky řízené správě. A to s důrazem na reporting, řízení rizik a sladění majetkových plánů s dlouhodobými cíli a hodnotami rodiny.
Licencování a regulace
Správu cizího majetku a investiční poradenství smí v Česku poskytovat pouze subjekty s licencí od České národní banky (ČNB), zapsané v jejím veřejném registru. Podobná pravidla platí i v celé EU. Díky pasportizaci mohou licencovaní správci působit i přeshraničně. Na druhou stranu se však tato regulace správy cizího majetku týká pouze v činnostech, jako je obhospodařování majetku, investiční poradenství nebo obchod s cennými papíry. Je-li váš správce majetku – Wealth Manager nebo Family Office – v roli poradce při správě rodinného majetku či koordinátora různých profesí, licencování a regulace se ho netýká.
Při výběru správce si nezapomeňte ověřit jeho registraci u ČNB nebo evropského regulátora ESMA v případě, že by jí měl disponovat. Prověřte také, jak přistupuje ke compliance a ochraně dat, zejména pokud působí v různých jurisdikcích – služby musí být v souladu s místní legislativou. Dobrým signálem transparentnosti je i dodržování standardů GIPS (Global Investment Performance Standards) podle CFA Institutu, které umožňují srovnatelné a důvěryhodné vykazování investiční výkonnosti.
Jak hodnotit správce
Při výběru správce majetku nestačí spoléhat jen na reputaci. Důležité je ověřit konkrétní kvalitu práce a dlouhodobou spolehlivost. zjistěte, jak dlouho se správce věnuje HNWI klientům, s jakými typy aktiv má zkušenost a zda může doložit odborné vzdělání i reference. Podcenit byste neměli ani řízení, tedy jestli má správce investiční výbor, jasně popsanou investiční strategii a pravidelně ji reviduje.
Prověřte i způsob tzv. custody, tedy kde a jak jsou aktiva držena. Důvěryhodný správce používá oddělené účty a spolupracuje s renomovanými depozitáři. Reporting by měl být pravidelný, přehledný a srozumitelný, ideálně přizpůsobený vašim potřebám. Na závěr se zajímejte o tým, který se vám bude věnovat – kdo bude hlavní kontaktní osoba a jak se zajistí kontinuita služeb při případných změnách.
Finanční motivace a střety zájmů
Model odměňování správce majetku by měl být transparentní, srozumitelný a v souladu s vašimi cíli. Nejčastěji se setkáte s několika typy poplatků. AUM fee, tedy procento z objemu spravovaných aktiv, motivuje správce k dlouhodobému růstu portfolia. Fixní poplatek umožňuje nezávislé poradenství, protože není navázán na velikost spravovaného majetku. Performance fee může být atraktivní, pokud je správně nastavený, ale v některých případech vede k přílišnému riziku ve snaze o vyšší výnos.
Při vyjednávání spolupráce je potřeba znát všechny typy poplatků i případné pobídky, které správce může získávat, například za využití určitých produktů nebo partnerů. Zajímejte se, zda a v jakém rozsahu používá vlastní produkty, a jakým způsobem tyto vazby ovlivňují jeho nezávislost při rozhodování. Otevřená komunikace o odměňování je klíčem k důvěře i férovému vztahu.
Soulad hodnot a dlouhodobá vize
Dobrý správce neusiluje jen o zhodnocení majetku, ale o jeho rozvoj v souladu s hodnotami a vizí vaší rodiny. V ideálním případě zohledňuje i širší cíle, například environmentální a společenský dopad investic (ESG), podporu filantropie nebo zapojení mladší generace do správy bohatství.
Součástí jeho role by měla být i ochrana reputace a soukromí rodiny, zejména pokud působíte veřejně nebo v několika jurisdikcích. Klíčový je tzv. „cultural fit“ – tedy zda si s daným správcem lidsky i hodnotově rozumíte. Pokud správce nechápe dlouhodobou vizi rodiny, ani ty nejlepší investiční výsledky nezajistí, že spolupráce bude fungovat dlouhodobě a udržitelně.
Doporučený checklist: Na co se správce zeptat
- Máte licenci od ČNB nebo zahraničního regulátora?
- Kde budou moje aktiva držena a kdo je depozitář?
- Kdo jsou vaši typičtí klienti?
- Jak probíhá reporting z hlediska frekvence i formy?
- Jaké jsou všechny typy poplatků a nabídek?
- Jak řešíte střety zájmů?
- Kdo bude můj hlavní kontakt a jak velký má tým?
- Máte zkušenost se správou aktiv ve více jurisdikcích?
- Podporujete ESG/filantropické strategie?
- Využíváte vlastní produkty? Pokud ano, jak je oddělujete od poradenství?
- Máte GIPS certifikaci nebo jiný standardizovaný reporting?
- Co se stane, pokud spolupráci ukončíme? Jak je zajištěn přechod?
- Nabízíte pomoc při plánování nástupnictví?
- Jak je nastavena kontinuita služeb v případě změny správce nebo odchodu klíčového člověka?
Proces výběru správce
Výběr správce majetku by měl být strukturovaný a promyšlený proces, který začíná jasným stanovením cílů. Rodina si tedy musí ujasnit, co od správce očekává, a to s ohledem na míru rizika, likviditu, časový horizont i nároky na reporting a komunikaci.
Potom se doporučuje sestavit krátký seznam 3–5 kandidátů, kteří odpovídají těmto parametrům, a spustit výběrové řízení ve formě RFP (Request for Proposal) nebo RFI (Request for Information). Jde o strukturovaný způsob, jak si vyžádat konkrétní nabídky, prezentace a návrhy řešení.
Stěžejní fází je důkladná due diligence – tedy prověření referencí, licencí, interních kontrolních mechanismů, bezpečnostních standardů i ukázkového reportingu. Teprve poté následuje vyjednání mandátu, který by měl jasně definovat odpovědnosti, způsob spolupráce, pravidla komunikace, výstupní klauzule i strukturu odměn. Pečlivá příprava se v tomto procesu mnohonásobně vrací, nejen finančně, ale i vztahově.
3 Red Flags (varovné signály)
Riziko 1
Při výběru správce majetku si všímejte varovných signálů, které mohou naznačovat budoucí problémy. Prvním z nich jsou nerealistické sliby výnosů. Pokud někdo garantuje nadstandardní zisky bez jasného vysvětlení strategie a rizik, je na místě obezřetnost.
Riziko 2
Pozor si dejte také na tlak na rychlé rozhodnutí nebo podepsání smlouvy. Kvalitní správce vám dá čas na rozmyšlenou i prostor pro porovnání s jinými nabídkami. Důležité je, kde a jak budou vaše aktiva držena. Pokud správce využívá netransparentní nebo neregulované subjekty pro custody, mohl by vás vystavit zbytečnému riziku.
Riziko 3
Zpozornět byste měli i v případě, že jsou poplatky nejasné, složitě strukturované či záměrně nepřehledné. A jakmile správce odmítá poskytnout ukázkový reporting, referenci od klienta nebo podrobnější informace o svém týmu a procesech, je to další důvod k opatrnosti.