Centrum pro rodinné firmy při VŠE mezi svými členy z řad rodinných firem provedlo výzkum zaměřující se na to, jak jsou české family byznysy připravené na nástupnictví a udržení podniku v dlouhodobém horizontu. Jaké jsou výsledky?
Využívají české rodinné firmy složky Family Governance? Které orgány pro řízení rodiny jsou u podnikatelských rodin v ČR běžné? A jak se staví k nástupnictví? To vše zjišťoval výzkum Centra pro rodinné firmy (CRF) při Vysoké škole ekonomické. Studie se účastnilo 77 zástupců českých rodinných firem. Z výsledků vyplývá, že – ne příliš překvapivě – je většina rodinných firem v České republice stále v rukou první generace. Naopak však více než třetina (35 %) rodinných podniků má ve své společnosti vyřešené vlastnické předávání majetku či podílů. „35 % je překvapivě vysoké procento. Z průzkumu, který jsem měl k dispozici před cca 8 roky, to bylo méně než 10 %. Tak snad konečně už předávání rodinných firem nebude jenom vnímáno v duchu toho, kdo firmu povede, ale i kdo ji bude nakonec vlastnit. Často se zapomíná, jak klíčová je role vlastníka a co vlastně obnáší. A že to není CEO, ale vlastník, kdo je za úspěch rodinného podnikání v konečném důsledku zodpovědný,“ podotkl k výsledkům zakladatel CRF, Jiří Hnilica.
Nástupnictví v rodinných firmách
Výsledky studie prokázaly, že 60 % rodinných firem v ČR je stále v rukou první generace. Dalších 40 % rodinných podniků je pak v druhé či další generaci, z čehož 35 % je předáno druhé generaci, 4 % podniků je v generaci třetí a 1 % v té čtvrté. „Je to přirozený vývoj. Všechny rodinné firmy vznikaly u nás poměrně nedávno, a tudíž zakladatelská generace je stále naživu,“ vysvětlil data Jiří Hnilica.
Lze předpokládat, že poměr předaných rodinných firem dalším generacím bude každým rokem nabývat. Např. v loňském roce dle výzkumu Odolná firma 2022 od Asociace rodinných firem (ARF) bylo v druhé generaci pouhých 18 % rodinných podniků.
Podle CRF však 36 % dotazovaných očekává předání podniku další generaci. Pro porovnání, dle zmíněné studie z roku 2022 očekávalo v průběhu nejbližších let předání podniku potomkům jen 22 % respondentů.
U některých rodinných byznysů se však jejich přesgenerační vize v průběhu času změnila, což je přirozeným jevem. Potomci nemusí mít zájem o převzetí podniku nebo nejsou dostatečně kompetentní k jeho vedení či vlastnictví. CRF tak přišlo na to, že více než 25 % respondentů naopak vůbec neočekává předání podniku potomkům a 4 % majitelů rodinných firem dříve měli přesgenerační vizi, ale již z ní ustoupili.
„Jedná se o naprosto typický paradox, se kterým se všechny rodinné firmy musejí naučit vypořádávat – jak moc možné nástupce tlačit do převzetí firmy, či naopak, jak moc jim dávat naprostou svobodu. Klíčové je, aby se nástupnická generace od opravdu útlého věku s rodinným podnikáním seznamovala a dobře rozuměla, co pro rodinu a samozřejmě je samotné znamená a znamenat může. Musí dobře rozumět, jaká práva a současně odpovědnosti jednotlivé role v rodinném podnikání přinášejí, a tak zvažovat možné formy případného budoucího zapojování. Je zcela zásadní, aby se co nejdříve začali učit být odpovědným vlastníkem,“ podotkl v tiskové zprávě Jiří Hnilica.
Komunikace i důvěra jako klíč k úspěchu
Výzkum mezi členy CRF potvrdil, že klíčem k úspěchu předání majetku je zejména komunikace, důvěra či otevřenost. Vliv také má to, kdy byli vaši potomci zapojeni do podnikání nebo třeba stanovení hranic v rámci jejich odpovědnosti i jasná definice cílů a vize.
K podobným výsledkům došli experti i světové průzkumy. O komunikaci jako nástroji k dosažení cíle (předání) jsme více informovali v tomto článku. Důvěra je pak pozitivním faktorem nejen v rámci dlouhodobosti firmy, ale i ve vztahu k zákazníkům. Podle Family Business Survey 2023 přibližně 74 procent respondentů věří, že se může spolehnout na důvěru svých rodinných příslušníků. Každý pátý ale zároveň považuje rodinné neshody za problém, který se projevuje v celém rodinném byznysu (více se o studii dočtete zde).
Rodinná rada, správní rada či jiný poradní orgán u rodinných firem příliš nehledejte
„Z pohledu CRF komplikuje budoucnost nástupnictví v českých rodinných firmách fakt, že nemají nezávislý poradní orán, který by pomáhal rodinné firmě s jejím řízením a nastavováním strategie,“ stojí v tiskové zprávě CRF k výsledkům výzkumu, který dále odhaluje, že zřízení takového orgánu není pro rodinné firmy prioritou. Takový typ nezávislého orgánu má zřízený pouze 12 % rodinných firem, které se účastnily průzkumu – 6 % má dozorčí radu a 6 % správní radu. Většina (79 %) rodinných firem tak nemá žádný nezávislý poradní orgán, 19 % dotázaných by však podobný orgán chtít mělo. Ve svém podniku má zřízený podobný, však neformální orgán 12 % respondentů.
Podobné výsledky nastínil i průzkum Odolná firma 2022, který tvrdí, že rodinnou radu má zřízenou pouze 6 % dotazovaných zástupců rodinných firem. Nejvíce (72 %) rodinné firmy využívají neformální rodinné setkávání nebo oficiální firemní instituce, jako je valná hromada, akcionářský rodinný výbor apod. (20 %). Důvodem může být to, že u menších firem, kdy je do podniku zapojeno 2 – 4 členů, není potřeba formalizovaných setkání na úrovni rodinné rady. V případě rozvinutého rodinného podniku je naopak žádoucí řešit firemní záležitosti na formálních mítincích.
„Českým rodinným firmám stále chybí vnitřní struktura, která by jim pomáhala přežít různé šoky či nepřízně. Struktura, která by jim pomáhala úspěšně přejít do další generace. Každý zná české přísloví, ,Víc hlav víc ví.‘, ale české rodinné firmy se tím stále příliš neřídí. Rodina přináší jednu perspektivu, ale je třeba, aby se na rodinné podnikání dokázal podívat i někdo, kdo věci vidí jinak a přinášel další pohledy. Ideálně i někdo, kdo už je tam, kam rodinná firma směřuje. Umět získávat informace a dělat si celkový obrázek je naprosto zásadní. Stejně tak je důležité, aby struktura následně jasně vymezovala, kdo a jak nakonec rozhodne. A to už nemůže být v řadě českých rodinných firem jenom zakladatel. Proto je třeba ta struktura, která jasně vymezuje rozhodování v rodinné firmě – o čem, kdo a jak. Například nástupce na pozici CEO by neměl definovat a vybírat vlastník, ale správní rada či představenstvo. Respektive i případně neformální poradní orgán, který existuje mezi vlastníkem či vlastníky a tím či těmi, kdo podnik přímo aktivně řídí. A pokud je v tomto orgánu k dispozici i externí pohled, který není svázán jenom s rodinou, tak to celému procesu může výrazně prospět. Navíc toto nelehké břímě nebude ležet pouze a jenom na bedrách zakladatele,“ sdělil svůj odborný pohled Jiří Hnilica.
