Velké nadnárodní i ryze české skupiny podniků musí do pondělí 2. listopadu vůbec poprvé podat přiznání k takzvané dorovnávací dani, známé také jako globální minimální daň. Ta má zajistit, aby velké firmy odváděly ze zisku alespoň 15 % v každé zemi, kde působí, a připravit tak daňové ráje o jejich hlavní lákadlo. Podle daňového poradce Milana Mareše z poradenské společnosti Rödl je to pro firmy především nová a náročná administrativa. Státní kasa si přitom polepší jen mírně, podle odhadů ministerstva financí zhruba o dvě miliardy korun ročně.

Ministerstvo financí původně odhadovalo výnos dorovnávací daně na čtyři až šest miliard korun ročně. Po zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 % ale odhad snížilo zhruba na dvě miliardy. Pod hranicí 15 % totiž zůstane méně firem.

„Firmy musí sbírat data ze všech zemí, kde působí, a počítat efektivní sazbu podle zcela nových pravidel. Kolik daň skutečně vynese, ukážou až první přiznání. Již nyní se ale předpokládá, že výnos daně bude oproti původním plánům značně nižší – poloviční, případně až třetinový,“ komentuje Milan Mareš, vedoucí daňového poradenství v brněnské pobočce Rödl.danov

Ministerstvo zároveň upozornilo, že pravidla mají hlavně preventivní účinek a mají firmy odradit od přesouvání zisků do daňových rájů a dalších zemí s nízkým zdaněním. Princip daně je přitom jednoduchý. Pokud efektivní zdanění skupiny v některé zemi klesne pod 15 %, musí rozdíl doplatit. Rozhoduje skutečně odvedená daň, nikoli sazba uvedená v zákoně. Česko si navíc zavedlo vlastní českou dorovnávací daň, aby rozdíl za firmy působící u nás vybralo samo a nepřenechalo ho jinému státu.

Firmy čeká první přiznání i nová administrativa

Zákonná lhůta pro podání přiznání sice končí 31. října, kvůli víkendu se ale posouvá na pondělí 2. listopadu. A ve stejný den je daň i splatná. Prvním obdobím, za které se daň přiznává, je pro většinu firem rok 2024.

„Pro dotčené firmy je to první přiznání k této dani, která má vlastní pravidla výpočtu, vlastní data i vlastní termíny. Práce s ní je přitom nesrovnatelně větší než to, kolik nakonec většina z nich zaplatí. Řada firem zjistí, že jim žádná daň nevznikla, přestože výpočtem strávily měsíce,“ říká Mareš. 

„Pokud se navíc potvrdí nízký výnos daně do státního rozpočtu, lze čekat, že firmy nebudou považovat složité administrativní přípravy za adekvátní. Stát by v reakci mohl hledat cestu, jak firmám systém dorovnávací daně zjednodušit,“ dodává Mareš.

Daň se netýká jen technologických gigantů

Pravidla dopadají na skupiny, které alespoň ve dvou ze čtyř posledních let dosáhly konsolidovaných výnosů nejméně 750 milionů eur, tedy zhruba 18,75 miliardy korun. Nezáleží na oboru ani na tom, zda skupina působí v zahraničí. Podle odhadů ministerstva financí se povinnost podávat informace týká přibližně čtyř tisíc firem v Česku, skutečně zaplatit by ale měly jen stovky z nich.

„Častá představa je, že daň míří hlavně na technologické giganty a banky. Ve skutečnosti ji mohou platit i velké průmyslové firmy, které čerpají investiční pobídky nebo uplatňují vysoký odpočet na výzkum a vývoj. Právě tyto úlevy totiž umí stlačit efektivní sazbu pod 15 % a dorovnávací daň pak jejich efekt zčásti vymaže,“ vysvětluje Mareš.

Pravidla stanovilo OECD, výjimku dostaly americké firmy

Globální minimální daň, odborně označovaná i jako Pillar II, vznikla na půdě OECD a skupiny G20. Do českého práva se dostala přes evropskou směrnici, výklad pravidel ale dál vychází z materiálů OECD.

Letos v lednu se státy v rámci OECD dohodly na výjimce pro skupiny se sídlem v USA. Od roku 2026 se na ně nevztahují pravidla, podle kterých by jiné státy mohly dorovnávat daň za jejich zahraniční zisky. Domácí dorovnávací daně v jednotlivých zemích ale platí dál. Pro české dcery amerických koncernů se tak mnoho nemění, a pokud je jejich efektivní zdanění u nás nižší než 15 %, českou dorovnávací daň zaplatí stejně jako ostatní.

Zdroj: Redakčně upravená tisková zpráva AK Rödl