Závěť má mnoho podob a ne vždy musí být sepsaná vlastní rukou zůstavitele. Na základě toho rozlišujeme formu holografickou, alografickou a privilegovanou. Kdy se která z nich používá a proč?
S plánováním dědictví doporučují odborníci začít co nejdříve. Pokud píšete závěť, měli byste si její obsah, formální podobu i úschovu dobře promyslet. Mohou ale nastat nepředvídatelné situace, při kterých je potřeba udělat výjimku. Naštěstí máte na výběr různé typy závěti a některé z nich pamatují i na tyto okamžiky.
Role závěti v plánování dědictví
Závěť neboli poslední vůle je podle české legislativy jedním ze tří základních dědických titulů, ke kterým se řadí ještě dědická smlouva a dědění ze zákona. Zákon č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku ji definuje jako „odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.“
Výhod má závěť hned několik. Nejen, že představuje jedinou možnost, jak vydědit i zákonné dědice, ale také ji zůstavitel může i po podepsání změnit. Navíc jde o právní dokument, kterým poměrně snadno určíte dědice i opatrovníka pro své nezletilé potomky, případně odkážete svůj majetek charitě. I proto je závěť oblíbená i u některých movitých rodin, které ji využívají jako sofistikovaný nástroj plánování majetku, a to buď samostatně nebo v kombinaci se svěřenským fondem.
Pozor ale na to, že právně silným dokumentem je závěť jen tehdy, když má formu notářského zápisu. V takovém případě je velmi těžké ji napadnout nebo zpochybnit Jen nesmí vzniknout dvě nebo více závětí. Potom by všechny byly neplatné a dědické řízení by probíhalo podle zákona. I proto je nejbezpečnější úschova přímo u notáře. Mnoho jedinců a rodin s vysokou hodnotou čistého jmění má ale problém s tím, že je závěť psaná notářem veřejnou listinou a může do ní nahlížet téměř kdokoliv. Kromě toho není vhodná pro správu majetku za života a nechrání před nečekanými dluhy, které vás mohou připravit o celé dědictví nebo jeho část. Pro tyto případy je pak vhodné zvolit jiný nástroj plánování dědictví umožňující ochranu majetku i majetkové vypořádání za života, jako je např. svěřenský fond.
Formy závěti
Svou poslední vůli můžete určit různumi způsoby. Nejběžnějším z nich je sepsání závěti formou notářského zápisu. Existují ale další formy, a to závěť holografická, alografická a privilegovaná.
Závěť holografická – co je psáno, to je dáno
Nejjednodušší je napsat závěť vlastní rukou. V takovém případě se nazývá holografická a jelikož má formu psaného dokumentu, musí obsahovat i veškeré náležitosti. Jinak by byla závěť snadno napadnutelná. Nesmí chybět vlastnoruční podpis pisatele a datum sepsání, ani informace o zůstaviteli, odkazovaném majetku a dědicích, a to opravdu do detailu „Protože dědic musí být přesně určitelný, je nutné uvést jeho jméno, příjmení, datum narození, nejlépe i rodné číslo nebo bydliště. Vhodné je uvést i příbuzenské postavení (syn, neteř, švagrová apod.),” upozorňují informace na webu Svěřenské správy.
Alografickou závěť stvrzují svědci
Pokud závěť napíšete jinak než vlastní rukou, například na počítači, bude se nazývat alografická. I v tak ji ale musí zůstavitel podepsat vlastní rukou. Zároveň zde vstupují do hry i dva svědci, kterými musí být plnoleté osoby bez blízkého vztahu k dědicům. Přesné znění závěti ale znát nepotřebují. Zůstavitel před nimi pouze prohlásí, že daný dokument obsahuje jeho poslední vůli.
Privilegovaná neboli ústní závěť pro výjimečné situace
Existuje ale i závěť privilegovaná, která má výhradně ústní formu, přesto ji česká legislativa uznává. Stačí, aby splňovala ostatní zákonné povinnosti. Podle nového občanského zákoníku je totiž jejím cílem umožnit člověku svobodné rozhodnutí o poslední vůli, a to až do konce života. Od některých formalit navíc upouští i proto, že myslí na situace, kdy se potenciální zůstavitel ocitne v nenadálém ohrožení života: „Vedle ústní závěti je možná také závěť učiněná před starostou obce nebo před velitelem námořního plavidla, případně před kapitánem letadla,” píše se na webu Svěřenské správy.