Když čelíme nejistotě, máme sklon chytat se čehokoliv irelevantního jako berličky. Navíc platí, že zahrnutí irelevantních informací do našeho uvažování se často děje bez toho, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. S klasickým příkladem behaviorálního předsudku kotvení (anchoring) přišli dva nejslavnější kognitivní psychologové Kahneman a Tversky již v roce 1974. Svým respondentům dávali otázky na všeobecný přehled, jako například kolik procent zemí Organizace spojených národů (OSN) je tvořeno africkými zeměmi? Protože to byli mazaní psychologové, postavili před respondenty kolo štěstí, které nastavili tak, aby při roztočení padlo číslo 10 nebo 65. Respondenti byli poté požádáni, jestli je jejich odpověď větší nebo menší než číslo na kole štěstí a také aby uvedli svou přesnou odpověď. Průměrná odpověď od skupiny respondentů, jež viděla číslo 10, bylo 25 %, a průměrná odpověď od skupiny respondentů, jež viděla číslo 65, bylo 45 %. Respondenti se tak fakticky chytali zcela irelevantních kotev (anchors), když svá rozhodnutí formovali. Ve skutečnosti se přitom správná odpověď pohybuje pod 20 %.
Dalším známým příkladem je odpověď na otázku, kolik činí faktoriál osmi (8!). Ten je přitom respondentům prezentován dvěma odlišnými způsoby, jednou jako 1x2x3x4x5x6x7x8 a podruhé jako 8x7x6x5x4x3x2x1. Průměrná odpověď u prvního způsobu činila 512 a u druhého způsobu 2 250. Tudíž se zdá, že lide při svých očekáváních své odpovědi kotví na první číslice. Správná odpověď mimochodem činí 40 320.
Kotvení samozřejmě také podléhají profesionální investoři. Clarke a Statman učinili ve studii DJIA překonal 652 230 bodů z roku 1998 následující experiment. DJIA (Dow Jones Industrial Average) je neznámější americký akciový index, jež měří výkonnost 30 nejvýznamnějších akciových titulů na burze v New Yorku. Stejně jako většina akciových indexů je tzv. cenovým indexem, což znamená, že nezohledňuje výplatu dividend. Čili pokud nějaká společnost vyplatí dividendu, cena jejich akcií poklesne, což vede i k tomu, že poklesne tak samotný akciový index. Index DJIA proto za svou více než stoletou historii velmi podhodnocuje skutečnou výnosnost amerických akcií. V roce 1998 měl tento index hodnotu přibližně 10 000 bodů. Clarke a Statman se proto profesionálních investorů zeptali, jakou hodnotu by tento index měl, kdyby zohledňoval výplatu dividend. Profesionální investoři tipovali většinou hodnoty mezi 20 a 30 tisíci body. Ve skutečnosti by ale tato hodnota překročila 650 tisíc bodů. Investoři se jednoduše ukotvili k aktuální hodnotě indexu a pořádně neuvažovali nad tím, že by hodnota mohla být až takto vysoká.
Intenzita kotvení je přitom silně ovlivněná výrazností dané kotvy. To znamená, že čím relevantnější se kotva zdá být, tím více budou mít lidé tendenci nechat se jí ovlivnit. Také ovšem platí, jak jsme si ukázali výše, že dokonce zcela irelevantní kotvy dokáží naše rozhodování výrazně ovlivnit.
Jaké jsou pravděpodobné kotvy z hlediska investování na finančních trzích? Jsou to samozřejmě ceny finančních aktiv, jež se nám neustále, často v reálném čase, ukazují v televizi, novinách nebo na internetu. Investoři často dělají tu chybu, že cenu ztotožňují s hodnotou daného aktiva. To je ovšem zásadní problém, neboť jak říká sám investiční guru Warren Buffett, cena je to, co zaplatíte, a hodnota je to, co dostanete (price is what you pay, value is what you get). Poté, co investor nakoupí nějakou akcii, se její vnitřní hodnota samozřejmě v čase mění na základě (očekávané) dynamiky fundamentů společnosti jako tržby a zisky.
Pokud se fundamenty společnosti zhorší a cena akcií začne klesat, nemá žádný smysl, aby investor lpěl na původní kotvě, tedy nákupní ceně dané akcie, neboť vnitřní hodnota poklesla také a je velice málo pravděpodobné, že se cena vrátí na vyšší úroveň, ideálně až k nákupní ceně, a že se investor na této investici vyhne ztrátě. Měl by na původní kotvu, nákupní cenu, úplně zapomenout, a sám sebe se ptát, jestli by danou akcii za aktuální tržní cenu koupil, pokud by ji ještě nevlastnil. Pokud dojde k závěru, že se vnitřní hodnota akcie dostala výrazně níže pod aktuální, již nižší, tržní cenu, měl by akcii ihned prodat bez ohledu na realizovanou ztrátu, neboť je vysoce pravděpodobné, že cena bude v průběhu času postupně dále klesat až k nové vnitřní hodnotě s tím, že investorova ztráta by se ještě dále rozšířila.
Autor: Michal Stupavský, CFA – Investiční stratég, Conseq Investment Management
