Alternativní investice jsou investice mimo tradiční třídy aktiv (veřejně obchodované akcie, dluhopisy a hotovost). Často souvisejí s privátními trhy, reálnými aktivy nebo specifickými strategiemi a typicky se pojí s delším horizontem, nižší likviditou a vyššími nároky na řízení.
V rámci wealth managementu se pod pojmem alternativní investice rozumí široká skupina aktiv a strategií, které stojí mimo tradiční veřejné trhy. V praxi můžou posílit diverzifikaci portfolia a přinést jiné zdroje výnosu i rizika než akcie a dluhopisy. Typicky jsou obchodovány prostřednictvím privátních trhů, reálných aktiv nebo specifických investičních přístupů. Pojí se s nimi i nižší likvidita, složitější struktury a vyšší nároky na due diligence. Je tedy potřeba rozumět nejen jejich potenciálu, ale i limitům a celkovým nákladům.
Hlavní informace z článku:
- Alternativy ≠ jeden produkt – jde o celý svět aktiv a strategií
- Likvidita a transparentnost jsou klíčové parametry, ptejte se na ně dřív než na výnos
- Bez due diligence roste riziko nepříjemného překvapení
- Registrace či „formální status“ nemusí znamenat dohled nad strategií, vždy ověřujte, kdo a jak je regulován
- Největší smysl mají alternativní investice jako doplněk portfolia, ne jako sázka „na jednu kartu“
Co se běžně považuje za „alternativy“?
Pod pojmem „alternativní investice“ si většina lidí vybaví to, co nenajdou v běžném burzovním přehledu: private equity fondy, private credit, hedge fondy, infrastrukturu, nemovitosti nebo přírodní zdroje. Jinými slovy jde o investice a příležitosti, které nejsou standardně dostupné na veřejném trhu nebo se neobchodují jako akcie. Často mají delší investiční horizont, méně průběžné oceňování a specifické podmínky vstupu i výstupu.
Jde o širokou kategorii, ne jeden typ aktiva
Důležité je, že alternativní investice nepředstavují „jeden produkt“. CFA Institute výslovně připomíná, že jako alternativní investice bývají aktiva označována spíš kvůli odlišnostem od tradičních investic, ne proto, že by měly jednotné vlastnosti. Pod stejným pojmem tak najdete jak aktiva typu nemovitostí, tak finanční strategie využívající short selling, deriváty nebo pákový efekt.
Proč se o alternativních investicích mluví čím dál častěji
Hlavní motiv je praktický. Diverzifikace a snaha o jiné zdroje výnosu a rizika, než nabízejí veřejné trhy. V investičním světě zároveň bývají čím dál častěji využívány, jak potvrzují i nejnovější reporty. Alternativy mohou do portfolia přinést expozici na ekonomiku „mimo burzu“, tedy například růst soukromých firem, úvěrování podniků, dlouhodobé infrastrukturní projekty nebo real assets, které mohou poskytnout ochranu před inflací. A samozřejmě v nich můžete reflektovat své vášně – umění, sbírky, auta…
Současně roste význam takzvaných privátních trhů a s ním i debata o tom, jak alternativní investice správně zařadit do majetkové strategie. V evropském regulačním kontextu je to vidět i na tom, že EU dále zpřesňuje rámec pro správu alternativních fondů – včetně témat řízení likvidity či pravidel pro fondy poskytující úvěry.
Co všechno spadá mezi alternativní investice?
Private capital / private equity (vč. venture capital, growth)
Private equity označuje investování do firem mimo burzu, od venture kapitálu v rané fázi přes growth až po buyout strategie. Investor typicky sází na růst hodnoty firmy v horizontu let, často za aktivní účasti manažera fondu na strategii a řízení.
Private credit/private debt
Private credit vychází z myšlenky, že financování nemusí jít jen přes banky nebo veřejný trh dluhopisů. Fond či investor poskytuje úvěr firmě přímo (s vlastními kovenanty, zajištěním a strukturou). A zájemců přibývá, proto Evropská unie v posledních letech věnuje tomuto segmentu zvýšenou pozornost i z pohledu pravidel a rizik.
Hedge fondy
Hedge fondy nejsou „třída aktiv“, ale spíš způsob investování, například kombinace dlouhých a krátkých pozic (long/short), makro sázky napříč trhy (global macro) nebo přístupy navázané na konkrétní události ve firmách či na trzích (event-driven). Často používají komplexní nástroje (short selling, deriváty, páku) a jejich cílem může být absolutní výnos, řízení volatility nebo ochrana v určitých fázích trhu. A to i za cenu větší složitosti.
Real assets: nemovitosti, infrastruktura, komodity, přírodní zdroje
Do této skupiny patří private real estate, infrastruktura (energetika, sítě, logistika), komodity i přírodní zdroje. V tomto případě investory láká zejména vazba na „reálný svět“. A často se zmiňuje také jejich potenciální role v ochraně proti inflaci.
Digitální aktiva jako diskutovaná podkategorie
Do veřejné debaty se někdy řadí i digitální aktiva. Prakticky jde ale o velmi heterogenní oblast. Pokrývá vysoce volatilní instrumenty i infrastrukturu a technologické projekty. Pokud se v portfoliu objeví, typicky vyžadují přísnější limity, jasnou tezi a disciplínu řízení rizik.
Typické znaky alternativ
Nižší likvidita
U alternativních investic je běžné, že se investuje „na roky“ a možnost odkupu může být omezená. V praxi se můžete setkat s lock-up obdobím nebo s odkupy jen v předem daných oknech.
Oceňování je periodické
Hodnota alternativních aktiv se často nestanovuje průběžně podle burzovní ceny, ale periodicky na základě modelů, metodik a srovnatelných transakcí. To může znamenat menší „každodenní“ kolísání na papíře, ale také větší důraz na to, jak je ocenění nastavené.
Složitější struktury a poplatky
Alternativy mívají komplexnější právní a provozní strukturu než tradiční fondy. Časté jsou kombinace poplatku za správu a výkonnostní složky, přičemž konkrétní nastavení se výrazně liší podle typu strategie.
Nižší transparentnost a vyšší nároky na due diligence
Protože alternativy bývají méně transparentní, roste význam důkladného prověření. Investor by měl rozumět strategii a jejím rizikům, způsobu oceňování, tomu, kdo aktivum spravuje a kontroluje, i tomu, kde mohou vznikat střety zájmů.
Jakou roli mohou alternativy hrát v portfoliu
Doplňkový prvek, ne náhrada základu
V ideálním případě jsou alternativy doplněk, nikoli náhražka základního portfolia. Mohou zlepšit diverzifikaci a přidat expozici na témata, která veřejné trhy zachycují jen částečně, ale zároveň hrozí opačný extrém: koncentrace do „módních“ segmentů, kterým investor doopravdy nerozumí.
Když alternativní investice dávají smysl
Alternativy se obvykle doporučují ve chvíli, kdy má investor dlouhý investiční horizont, unese dočasné poklesy i delší období bez možnosti výběru a zároveň má portfolio nastavené tak, aby pro něj likvidita nebyla praktickým problémem.
Jak se k alternativám investor reálně dostane
Cesty jsou typicky tři:
- přímé investice
- co-investment/klubové dealy
- fondové struktury.
Experti z CFA Institutu upozorňují, že fondové investování znamená vyšší míru „outsourcingu“ řízení (a často vyšší poplatky). Zatímco přímé investice a co-invest vyžadují více práce a expertizy, ale můžou nabídnout větší kontrolu.
Samostatnou kapitolou jsou tzv. „liquid alts“, tedy strategie nabízené ve formě likvidnějších fondů. Můžou snížit bariéru vstupu, ale pořád platí, že „alternativní“ nemusí znamenat „jednoduché“, protože limity, volatilita a chování v krizi se můžou lišit od očekávání.
Regulatorní rámec Evropské unie a Česka
V EU se často pracuje s pojmy AIF (alternativní investiční fond) a AIFMD (směrnice o správcích alternativních investičních fondů). Zjednodušeně řečeno, rámec se zaměřuje hlavně na správce (AIFM), například že správce nemůže spravovat AIF bez povolení podle směrnice a že existují pravidla pro fungování a dohled. Zároveň však existují mnohé výjimky, se kterými AIFMD pracuje.
V ČR se téma často prakticky potkává s kategorií fondů určených pro zkušenější investory. Typicky se v těchto souvislostech zmiňuje FKI (fond kvalifikovaných investorů). Jde o kategorii, se kterou se u alternativních strategií a neveřejných trhů setkáte poměrně často, a tak určitě stojí za to ji znát. Co pojem fond kvalifikovaných investorů znamená, jsme vysvětlili v článku zde.
Česká národní banka ale výslovně upozorňuje, že existují oblasti investování mimo dosah jejího dohledu, například správa majetku podle § 15 ZISIF. ČNB v těchto případech vykonává pouze registrační dohled, nikoli průběžný dohled nad investiční strategií či ochranou investorů.
A na úrovni Evropské unie pak přichází další zpřesnění pravidel (takzvané „AIFMD II“). Mimo jiné zavádí pravidla pro řízení likvidity, reportingu a k fondům, které poskytují úvěry.
Hlavní rizika, která se vyplatí znát
Likvidita a „lock-up“
Do investice se někdy vstupuje relativně snadno, ale vystupuje se obtížně – a ne vždy v okamžiku, kdy investor potřebuje. Lock-up období nebo omezená odkupní okna můžou znamenat, že kapitál zůstane „uzamčený“ déle, než se původně zdálo.
Oceňování a informační asymetrie
Méně průběžných tržních cen znamená větší závislost na metodice oceňování a na datech, která poskytuje správce nebo protistrana. Jako investor proto musíte věnovat pozornost tomu, podle čeho se hodnota stanovuje a jak často se aktualizuje.
Manažerské riziko a střet zájmů
U řady strategií při investování do alternativních aktiv je výsledek výrazně závislý na schopnostech týmu – na tom, jak vybírá příležitosti, řídí riziko a nastavuje procesy. Stejně důležité je i sladění motivací a kontrolních mechanismů, aby se minimalizoval střet zájmů.
Právní a strukturní rizika, leverage, měnové riziko
Alternativy často používají složitější právní a provozní struktury, někdy také finanční páku, která umí výsledek násobit – pozitivně i negativně. A do celkové výkonnosti může výrazně promluvit i měnové riziko, pokud je investice v jiné měně než vaše „domácí“ portfolio.
Poplatková struktura a náklady
Vyšší poplatky za správu, výkonnostní složky a transakční náklady můžou ukrojit podstatnou část hrubého výnosu. Vždy se tedy dívejte na to „kolik zůstane investorovi“ po zaplacení všech nákladů, ne jen na výkonnost před poplatky.
Pro koho alternativní investice jsou a naopak nejsou?
Kdo je typickým investorem?
Alternativní investice obvykle zapadají do logiky kvalifikovaného investora, HNWI nebo institucionálního investora. Mají dlouhý investiční horizont a vyžadují širší diverzifikaci, zkušenost s komplexnějšími produkty a schopnost unést i výraznější ztrátu. Právě tito investoři likviditu a komplexitu lépe ustojí“ v rámci celého portfolia.
Nevhodný investor
Naopak nevhodné jsou alternativy pro investora, který nejspíš bude potřebovat peníze v krátkém horizontu. Zároveň očekává „denní“ likviditu a průběžnou transparentnost, nebo investuje jen proto, že „o tom všichni mluví“.
