Privátní trhy (private markets) se během dvou desetiletí posunuly z alternativního doplňku portfolií do centra globálního financování. Nová zpráva CFA Institute ukazuje, že změna neovlivňuje jen výnosy investorů. Proměňuje způsob, jakým firmy získávají kapitál, jak vznikají tržní ceny i kudy se mohou finančním systémem šířit rizika.

Zpráva Understanding the Growth of Private Markets: Structural Shifts in the Investment Industry, kterou v červnu 2026 publikovalo CFA Institute Research and Policy Center, sleduje private equity, venture kapitál, private credit, nemovitosti a infrastrukturu. Hlavním závěrem je, že privátní trhy již nelze chápat jako oddělenou „alternativní“ třídu. Staly se jedním ze základních mechanismů tvorby kapitálu. Objem globálně spravovaných aktiv na těchto trzích přesáhl v září 2025 hranici 18 bilionů dolarů. Mezi lety 2003 a 2024 vzrostl privátní kapitál přibližně osmnáctkrát, zatímco aktiva ve strategiích veřejných trhů asi 3,7krát. Jeho orientační podíl na sledovaných aktivech se zvýšil z 3,4 na 14,8 procenta. Autoři však upozorňují, že obě datové řady nejsou plně srovnatelné.

Firmy zůstávají déle mimo burzu

Privátní financování nabízí firmám pružnější struktury, větší důvěrnost, méně zveřejňovaných informací a někdy i možnost zachovat zakladatelskou kontrolu. Management navíc není vystaven stejnému tlaku čtvrtletních výsledků jako na veřejném trhu. Počet domácích provozních společností obchodovaných na hlavních amerických burzách tak klesl z přibližně 7 500 v polovině roku 1997 na něco přes 3 650 v roce 2025. Veřejné indexy tak mohou stále více zachycovat vyspělé firmy s ustáleným cash flow, zatímco značná část inovací a rychlého růstu probíhá v soukromí. Široký akciový index proto nemusí představovat nejdynamičtější části ekonomiky tak přesně jako dříve.

Pokud menší část firem podléhá průběžnému reportingu, auditu a veřejné cenotvorbě, roste také informační nerovnováha mezi investory. Privátní trhy rozšiřují nabídku příležitostí, současně však zužují prostor, v němž jsou informace pravidelně zveřejňovány a kolektivně oceňovány.

Instituce přidávají kapitál, jistota nadvýnosu však slábne

Průměrná alokace do privátních trhů mezi 500 institucionálními investory sledovanými studií Aviva Investors dosáhla 12,5 procenta. Celkem 88 procent respondentů plánovalo expozici zachovat nebo zvýšit a 76 procent očekávalo, že privátní trhy v pětiletém horizontu překonají veřejné.

CFA Institute však před automatickým očekáváním nadvýnosu varuje. Prémie za nelikviditu ani nízká korelace s veřejnými aktivy nejsou neměnné. S přílivem kapitálu mohou slábnout podmínky, které dříve vytvářely mimořádné výsledky:

• omezená dostupnost kapitálu
• specializovaný přístup k transakcím
• intenzivní vlastnické řízení

Roste proto význam výběru správce a disciplíny při ocenění.

Private credit přesouvá, nikoli odstraňuje riziko

Objem aktiv v private credit vzrostl z přibližně 350 až 400 miliard dolarů v roce 2015 na více než 2,6 bilionu v polovině roku 2025. Po globální finanční krizi omezila přísnější kapitálová pravidla část bankovního úvěrování a prostor vyplnily nebankovní fondy. Private credit se tím stal samostatnou, rychle rostoucí strategií. Riziko ovšem z finančního systému nezmizelo, pouze se přeskupilo. Banky financují private equity i úvěrové fondy a mezi regulovanými institucemi a privátními strukturami vznikají nové vazby. Regulátoři proto sledují nelikviditu podkladových aktiv, vyhlazování ocenění, koncentraci majetku u několika správců a propojení bank s fondy private credit.

Nabídku produktů pohánějí také poplatky

Zatímco indexové strategie stlačily poplatky na veřejných trzích, privátní fondy nabízejí správcům vyšší management fee, výkonnostní odměnu a dlouhodobě uzamčený kapitál. Podle prognózy PwC citované ve zprávě mohou privátní trhy do roku 2030 vytvářet více než polovinu globálních příjmů odvětví správy aktiv z poplatků.

PwC ve své prognóze z roku 2025 odhaduje, že do roku 2030 budou soukromé trhy tvořit více než polovinu celosvětových příjmů z poplatků v odvětví správy aktiv.

Understanding the Growth of Private Markets: Structural Shifts in the Investment Industry, CFA Institute (2026), str. 11

Roste proto počet pololikvidních, evergreenových a intervalových fondů nabízených širšímu okruhu klientů. Produkt však může držet aktiva, která nelze rychle prodat, zatímco investor očekává pravidelný odkup. Vyšší poplatky, omezená likvidita a složitost zvyšují nároky na posouzení vhodnosti produktu.

Pro investora rozhoduje likvidita, ocenění a governance

Výkonnost private equity se běžně prezentuje pomocí IRR, případně ukazatelů MOIC a PME. Rozdílné načasování kapitálových výzev, distribucí a periodických ocenění však komplikuje porovnání s veřejnými aktivy. Nejčastějšími obavami členů CFA Institute byly v průzkumu z roku 2024 nepravidelná ocenění, nesrovnatelné ukazatele výkonnosti a neprůhledné poplatky.

Pro vlastníky rodinného majetku z toho plyne potřeba posuzovat soukromá aktiva v kontextu celkové likvidity. Portfolio kombinující denně obchodované investice s fondy uzamčenými na několik let vyžaduje prognózu cash flow, stresové testování a scénáře pro období, kdy současně přijdou kapitálové výzvy a poklesnou příjmy z jiných aktiv. Governance musí pokrýt i střety zájmů u pokračovacích fondů a transakcí mezi fondy jednoho správce.

Autoři načrtávají tři směry: začlenění soukromých aktiv do penzijních a retailových portfolií, přecenění při dlouhodobě vyšších sazbách, nebo tržní šok přenesený vazbami mezi bankami a nebankovními institucemi. Ve všech scénářích jsou podmínkami odolnosti kvalitnější oceňování, transparentnější informace, ochrana investorů a účinný dohled.

Velikost privátních trhů už vyžaduje jiný způsob rozhodování. V příštích pěti až deseti letech nebude úspěch měřen pouze růstem aktiv, nýbrž tím, zda jej doprovodí silnější investiční governance, realistické řízení likvidity a schopnost odhalovat rizika přesouvající se mezi fondy, bankami a investory.

Celou zprávu si přečtete zde.