2

Proč je nezodpovědné nepracovat na antifragilitě rodiny? Jaké hrozby mohou rodinu zasáhnout? Proč je důležité přemýšlet o její ochraně a jaké paradoxy bychom přitom měli mít na paměti? Když naši rodinu zasáhla krize, nebyli jsme antifragilní, dokonce ani odolní. Pokud rodinu zasáhne otřes, chcete, aby z něj vyšla silnější, než do něj vstupovala.

My jsme podle mého názoru z pohledu rodiny vyšli slabší. Osobně jsem se však hodně naučil a řekl bych, že jsem nakonec vyšel silnější. Trvalo mi ale roky přemýšlení, než jsem se k tomu dostal. Se správnými základy může růst a zlepšovat se nejen každý člen jednotlivě, ale i rodina jako celek.

Tři typy krizí

Jakých otřesů bychom si tedy měli být vědomi? V krizové teorii rozlišujeme tři typy krizí, které mohou rodinu zasáhnout.

Náhlá krize je nečekaná událost, kterou nebylo možné předvídat. Může jít například o situaci, kdy patriarcha rodiny zemře při autonehodě. Nebo o událost, jako byla pandemie covidu-19. Dalo by se dlouze diskutovat o tom, proč by ji bylo možné považovat také za latentní krizi, pro většinu lidí však představovala krizi náhlou. Taková situace obvykle velmi rychle přejde z nuly na sto a zastihne vás nepřipravené.

Dlouhodobá krize je situace, která se opakovaně vrací a na kterou si rodina postupně „zvykne“. Může jít o člena rodiny, který se opakovaně nevhodně chová na veřejnosti nebo se opakovaně dostává do léčebny kvůli závislosti. Stejně tak může rodinný podnik působit v odvětví, kde ke krizím dochází pravidelně. Například ve farmaceutickém průmyslu se opakovaně objevují neočekávané vedlejší účinky výrobků poté, co vstoupí na trh.

Latentní krize nebo skrytá latentní krize se pomalu rozvíjí, dokud nedosáhne určitého bodu zlomu. Obvykle vzniká z problému, který rodina přehlíží. „Budeme to řešit později“ nebo „zatím to není problém“ jsou typické věty, které takové situaci předcházejí.

Pokud latentní krizi vědomě ignorujeme, neseme za ni odpovědnost sami. Může však jít také o skrytou krizi, která se postupně rozvíjí, aniž bychom ji zaznamenali. Příkladem může být člen rodiny nebo manažer, který dlouhodobě odčerpává peníze z vašich investic a dokáže to skrývat až do chvíle, kdy problém náhle vyjde najevo.

Většina krizí se zpravidla buduje postupně. Začínáme potenciální krizí. Pokud ji neřešíme, rozvine se v latentní krizi. Po překročení bodu zlomu vzniká akutní krize. Jestliže ani tu nezvládneme, máme před sebou katastrofu. Ta obvykle znamená úplnou ztrátu investic nebo vztahů. Jinými slovy situaci, kdy může být některý z pěti druhů rodinného kapitálu zcela zničen.

Od drobného problému ke katastrofě

Podobně jako se krize postupně rozvíjí, existují také různé stupně závažnosti problémů.

Začínáme poruchou, tedy malým problémem, například když se stroj na krátkou dobu zastaví. Dalším stupněm je mimořádná událost, řekněme, že stroj přestane fungovat na několik dní. Poté přichází krize, kdy kvůli závažnému problému přestane fungovat celá výrobní linka.

Nejvyšším stupněm je katastrofa. Ta už neovlivňuje pouze vás, ale také vaše okolí, například v případě hurikánu. Její rozsah je tak velký, že nad situací nemáte kontrolu a nedokážete ji zvládnout sami.

Být antifragilní rodinou v tomto kontextu znamená dvě věci. Zaprvé musí být rodina jako celek dostatečně reflektivní, aby dokázala problémy včas rozpoznat. Nestačí je však pouze identifikovat. Rodina jim musí být schopna společně čelit.

Druhou důležitou schopností je být dostatečně agilní, aby rodina dokázala fungovat i během krize. Antifragilní rodina přežije katastrofu nebo mimořádně závažnou událost. I kdyby nakonec přišla o veškerý kapitál, dokáže z krize vyjít a znovu jej vybudovat. S největší pravděpodobností však dokáže antifragilní rodina problém zastavit ještě předtím, než do této fáze dospěje.

Hrozby mohou přicházet zevnitř i zvenčí

Dalším důležitým bodem při pohledu na otřesy a krize, které mohou rodinu zasáhnout, je původ problému. Jak už možná vyplývá z předchozích příkladů, existují dva základní zdroje: vnitřní a vnější.

Problém tedy může vzniknout uvnitř rodiny nebo přijít zvenčí. Nejlépe to ukazují konkrétní příklady. Následující výčet není úplný, zachycuje však některé časté problémy.

Vnitřní problémy:

• problémy s duševním zdravím: závislosti, sebevraždy, deprese,
• neurodiverzita: autismus, ADHD, bipolární porucha,
• spory o nástupnictví,
• manželé a partneři členů rodiny,
• toxické chování,
• neschopnost,
• úmrtí člena rodiny.

Vnější problémy:

• podvod nebo zpronevěra,
• změny tržních podmínek,
• neúspěšné investice,
• politická expozice,
• legislativní změny,
• krize v některé z investic,
• přírodní katastrofy.

Pět druhů kapitálu jako základ odolnosti

Doufám, že po seznámení s jednotlivými druhy otřesů a jejich původem je zřejmé, proč se rodina musí na podobné situace připravovat. Nedělat to je nezodpovědné.

Pokud si zároveň vzpomenete na pět druhů kapitálu – kulturní, finanční, intelektuální, sociální a lidský – uvidíte, jak může být každý z nich krizí ovlivněn a jak jejich budování přispívá k pevným základům rodiny.

Ztráta kteréhokoli z těchto druhů kapitálu je bolestivá. Finanční ztráty se obnovují nejsnáze. Ztráty v ostatních oblastech však mohou být katastrofální, často nevratné nebo může jejich obnova trvat celé generace.

Rodina není pouze rizikem

Často uslyšíte, že největším rizikem pro rodinné dědictví je samotná rodina. Přestože na tom něco je, jde zároveň o polemické a přehnané tvrzení.

Mnoho odborníků se snaží omezovat schopnost rodiny jednat pružně. To však není správná cesta. Pamatujte, že právě rodina je zároveň tajnou ingrediencí úspěchu napříč generacemi.

Jde tedy o to dát rodině prostor a vytvořit z ní antifragilní systém. Omezení mohou krátkodobě fungovat jako náplast, skutečné řešení však nepředstavují.