Proč rodiny selhávají v krizích, i když mají perfektní právní struktury

Autor Dana Halušková
A+A-
Reset
Young couple talking with a therapist

Stále více českých rodinných firem dnes spoléhá na svěřenské fondy, zahraniční holdingy a precizně ošetřené podíly. Smlouva s notářským razítkem v nich ale často vytváří falešný pocit bezpečí, že mezigenerační předání je vyřešené a majetek chráněný. Jakmile má nová generace začít skutečně spolurozhodovat, sebelepší stanovy okamžitě narazí na nevyslovená očekávání, staré neshody i chybějící pravidla komunikace.

Zakladatel se po třiceti letech stahuje z výkonného vedení a formálně předává otěže. Právně i majetkově je vše ošetřené do detailu, holdingové vazby drží a struktury jsou na papíře neprůstřelné. První samostatná debata nástupců o dalším směřování kapitálu ale končí patem, protože u jednání chybí autorita, která dřív rozhodovala za všechny. Precizní akcionářská smlouva sice určila majetkové podíly, ale nedala rodině návod, jak společně komunikovat a řídit miliardový majetek.

Proč selhává sedmdesát procent rodin

V prostředí privátního bankovnictví a transakčního poradenství přetrvává zažitá představa, že odolnost rodinného jmění stojí a padá s kvalitou daňového a právního inženýrství. Rozsáhlé výzkumy mezigeneračních transferů však ukazují pravý opak. Data mapující osudy více než dvou tisícovek rodinných majetků dokládají, že čistě technické a právní nedostatky stojí za pouhými třemi procenty neúspěšných předání. Celých sedmdesát procent kolapsů má na svědomí nedůvěra uvnitř rodiny, neschopnost otevřeně komunikovat a nepřipravenost nástupců na novou roli.

Tento nepoměr dlouhodobě potvrzují i data z globálního šetření PwC Family Business Survey. Průzkumy ukazují, že zatímco většinu formálních dokumentů mají rodinné podniky sepsanou, systematickému budování důvěry a mechanismům pro řešení neshod se věnuje jen zlomek z nich.

Vzniká tak fenomén koupeného klidu. Pro zakladatele bývá psychicky snazší schválit transakční dokumentaci a zaplatit honoráře poradcům, než otevřít s potomky nepříjemné rozhovory o jejich skutečných schopnostech a osobních ambicích. Právo ze své podstaty pouze vymezuje mantinely. Umí definovat hlasovací většiny nebo sankce, ale nedokáže vytvořit vnitřní shodu ani ochotu ustoupit ve prospěch celku.

Průkopník v oblasti vícegenerační správy majetku James E. Hughes ve svých pracích vysvětluje, proč čistě finanční pojetí bohatství nemůže fungovat. Peníze podle něj představují pouhý nástroj, nikoli cíl. Skutečnou podstatou rodinného jmění je lidský a intelektuální kapitál, tedy jednotliví členové rodiny, jejich osobní zralost a schopnost vzájemné spolupráce. Pokud rodina investuje prostředky do zabezpečení finančních aktiv, ale opomíjí vztahy mezi lidmi, majetek sám o sobě stabilitu nezaručí. Při prvním vážnějším vnitřním střetu pak peníze spory jen prohlubují.

Kde právní pojistky narážejí na realitu

Typickým bodem zlomu bývá asymetrie mezi angažovaným nástupcem a pasivními podílníky. Zakladatelé v touze po spravedlnosti často rozdělují majetek rovným dílem. V praxi to znamená, že jedno z dětí převezme řízení byznysu a nese plnou tíhu odpovědnosti, zatímco ostatní sourozenci stojí mimo firmu.

Řídící nástupce přirozeně preferuje reinvestice a dlouhodobý rozvoj, kdežto pasivní sourozenci vnímají podnik primárně jako zdroj pravidelného dividendového toku pro svůj životní styl. Řídící sourozenec získává pocit, že na ostatní dře za běžnou mzdu, zatímco pasivní spoluvlastník podezřívá bratra v exekutivě ze zatajování informací a zisku. Akcionářská smlouva sice určuje způsob výplaty podílů, hluboký pocit nespravedlnosti však vyřešit neumí.

Druhým rizikem je vliv partnerů, kteří formálně ve firmě nepůsobí, ale zásadně ovlivňují postoje dětí v soukromí. Právníci běžně doporučují striktní předmanželské smlouvy a vyloučení partnerů ze statutárních orgánů. Jenže rodinná psychologie funguje jinak než obchodní rejstřík. Jak upozorňuje privátní banka Coutts, partneři tráví s nástupci každý den a v soukromých rozhovorech formují jejich pohled na rodinné finance.

Pokud k nim rodina přistupuje s apriorním podezřením a systematicky je přehlíží, vytváří si tichou opozici. Dlouhodobě vyloučený partner se v krizových chvílích stává katalyzátorem napětí, posiluje v nástupci pocit nedocenění a tlačí na vyvedení majetku.

Třetí past představuje přílišná rigidita statutů ve svěřenských fondech. Zakladatelé ve snaze zabránit rozpadu impéria mnohdy svážou správu jmění natolik restriktivními podmínkami, že další generaci zcela odeberou manévrovací prostor. Nástupci pak nemohou pružně reagovat na změny na trhu ani kapitál přesměrovat do nových oblastí. To v extrémních případech vede až k paralýze řízení a ke sporům se svěřenskými správci. Z nástroje ochrany se tak stává právní svěrací kazajka, která mladé generaci bere chuť cokoli tvořit.

Jak nastavit fungující pravidla hry

Úspěšné rodiny se od těch neúspěšných neliší absencí konfliktů, ale tím, že mají vybudovaný systém, jak neshody kultivovaně řešit. Základním nástrojem je důsledné oddělení rolí, které přehledně formuluje poradenská skupina Banyan Global ve svém konceptu čtyř místností. Každá rodinná firma potřebuje jasně rozlišovat prostor rodiny, vlastníků, správní rady a výkonného managementu.

Pokud se tyto role směšují, vzniká chaos. O provozních problémech firmy se nesmí debatovat během rodinného setkání a rodinné křivdy nesmí paralyzovat jednání představenstva. Místnost rodiny slouží k tomu, aby se v ní formulovaly hodnoty, očekávání a vztah jednotlivých členů k celku. K tomu slouží pravidelná rodinná rada jako neutrální prostor, kde se probírají majetkové záležitosti, vzdělávání další generace i případné neshody.

Právě zde se rodina učí vést náročný dialog v dobách klidu, aby byla připravena jednat věcně, až přijde krize. Tento dialog často ústí v rodinnou ústavu. Její skutečná hodnota ale nespočívá ve svázaných listech papíru, nýbrž v procesu, kterým rodina při jejím sepisování prošla. Pravidla mají smysl jen tehdy, když se na nich rodina domluví, ne pokud je nařídí zakladatel.

Rizika prvního předání

V Česku a na Slovensku má předávání majetku specifický rozměr. Tuzemské podniky procházejí teprve první velkou mezigenerační obměnou v novodobé historii. Zatímco rodinné firmy v západní Evropě či Spojených státech čerpají ze zkušeností předchozích generací a mají zažitou kulturu rodinných rad, čeští zakladatelé budovali své podniky od nuly v divokých devadesátých letech.

Tito podnikatelé museli být extrémně autoritativní, operativní a zvyklí spoléhat se výhradně na vlastní úsudek. Pro takto dominantní osobnosti je předání reálné kontroly nesmírně složité a nástupci se často ocitají v pozici věčných čekatelů.

Studie PwC NextGen opakovaně poukazuje na to, že nástupníci narážejí především na neochotu první generace delegovat skutečnou pravomoc. Nástupci jsou sice formálně jmenováni do funkcí, ale klíčová rozhodnutí zakladatelé stále dělají sami nebo je na poslední chvíli vetují.

K tomu se přidává historicky zakořeněná tabuizace peněz. V mnoha rodinách se s dětmi o rozsahu rodinného jmění léta otevřeně nemluvilo. Nástupci pak vstupují do dospělosti materiálně zajištěni, ale bez pochopení vnitřní ekonomiky holdingu a bez průpravy v tom, co vlastnictví velkého kapitálu obnáší. Pokud v rodině panuje dlouhodobé informační vakuum, náhlá změna v čele byznysu vyvolá nejistotu a okamžitou eskalaci potlačovaných emocí.

Čtyři otázky před podpisem další smlouvy

Dříve než rodina vloží další prostředky do složitých struktur a holdingových schémat, měla by si odpovědět na čtyři základní otázky:

  • Dokážou se sourozenci dohodnout na klíčových krocích bez zásahu zakladatele? Pokud neexistuje schopnost najít shodu v běžném provozu, sebelepší stanovy svěřenského fondu při krizovém hlasování selžou.
  • Vědí nástupci, co se od nich čeká, a chtějí tuto roli dobrovolně nést? Představa zakladatele o ideálním nástupci se často diametrálně liší od skutečných talentů a životních plánů jeho dětí. Nutit potomka do role lídra pouze z loajality k rodinné tradici bývá začátkem konce byznysu.
  • Počítají vaše pravidla s tím, že někdo bude chtít z majetkového svazku odejít? Pevná struktura, ze které nelze za spravedlivých podmínek vystoupit, se stává vězením. Možnost civilizovaného odchodu s férovým vypořádáním je paradoxně tím nejlepším pojivem, které brání vnitřní sabotáži.
  • Slouží nastavená struktura další generaci, nebo chrání jen autoritu zakladatele? Smyslem rodinného plánování není zabetonovat minulost a udržet kontrolu ze záhrobí, ale vytvořit stabilní zázemí, ve kterém mohou další generace rozvíjet svůj vlastní potenciál.

Právní struktura je nepochybně nutnou kostrou rodinného majetku. Bez ní je kapitál vystaven vnějším hrozbám a daňové neefektivitě. Životnost a odolnost celé stavby ale neurčuje kvalita smluvních paragrafů, nýbrž síla vztahů, které tuto kostru obalují. Samotná kostra bez svalů a funkční komunikace se při prvním nárazu zhroutí.


Chcete přístup k více informacím, záznamy přednášek z konference Wealth Forum, vstup na dva mezinárodní eventy Wealth Forum ročně, účastnit se dalších vzdělávacích akcí, neformálních setkání a unikátních eventů?




Související články