Svěřenských fondů v České republice pomalu přibývá. Zakládají je především movití jedinci, a to za účelem ochrany, správy i budoucího předání majetku. Kromě samotného zřízení fondu ale každého zakladatele čeká ještě jeden úkol, kterým je výběr vhodného svěřenského správce. Ten musí být schopen efektivně a nestranně spravovat cizí majetek. Co dalšího by měl zvládat? 

Všeobecné povinnosti svěřenského správce v každé zemi stanovuje legislativa. Jinak tomu tedy není ani v České republice. Konkrétně zákon stanovuje, že je povinen „spravovat cizí majetek s péčí řádného hospodáře, šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu a dbát o naplňování jeho účelu”. Jak to aplikovat  v praxi? A čím se inspirovat v západních zemích s dlouhou tradicí svěřenských fondů?

1. Vyhnout se střetu zájmů

Svěřenským správcem se zpravidla stává někdo z rodiny nebo profesionál. V každém případě je nutné, aby spravoval majetek s ohledem na beneficienty (obmyšlené) a snažil se maximálně vyhovět jejich potřebám. Nikdy by tedy neměl myslet na svůj vlastní prospěch. Právě naopak, jeho povinnosti je snaha naplnit cíle zakladatele a předcházet konfliktům s beneficienty. 

Na první pohled je zcela samozřejmé, že by takové situace nastávat neměly. Například u svěřenských správců, kteří zároveň vedou rodinný podnik, dochází ale k tomuto střetu zájmů poměrně často. Každý zakladatel a potenciální zůstavitel by tedy měl zvážit výběr dvou různých osob, které se role správce zhostí. Ať už to budou soukromé osoby nebo právnické subjekty.

2. Přistupovat k beneficientům nestranně

Rozvodovosti sice v České republice mírně klesá, přesto více než třetina manželství stále končí rozvodem. Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2023 se rozvody týkají 37 procent párů. Běžně tedy vznikají takzvané smíšené rodiny, kdy si minimálně jeden z partnerů přivede do vztahu děti z předchozího manželství. Obě strany si tak konkurují a situace nahrává sporům, které se mimo jiné týkají i přerozdělování prostředků ze svěřenského fondu. Zároveň jsou čím dál častější moderní nesezdané nebo stejnopohlavní rodiny, a může nastat situace, kdy svěřenský je správce je zastáncem tradiční rodiny dle dřívějšího smyslu – tedy manželství muže a ženy.

Bez ohledu na osobní názory a dojmy musí správce především hájit především zájmy fondu a postupovat podle pravidel určených statutem. Některé případy jsou o to náročnější – často v rozvedených rodinách, protože je správce pod neustálým drobnohledem. Pokud tedy například svěřenský fond vlastní nájemní dům, měl by podniknout kroky proti neplatičům. Obzvlášť důležitá je jeho nestrannost, ale i aktivní účast na všech činnostech, které vůči svěřenskému fondu má. Často je pak v podobných či vyhrocených situacích nutná součinnost nejen wealth managera, ale také právníků a soudců. Pokud by došlo k takovému případu, doporučujeme dotčené odborníky k řešení přizvat. Případné ztráty způsobené chybným jednáním hradí správce.

3. Jednat v součinnosti s ostatními správci

Svěřenského správce může podle zákona zakladatel kdykoliv odvolat, a to i bez udání důvodu. Nový správce pak může být jmenován, aniž by se celá záležitost řešila soudně. Mnohdy k takové situaci dochází z důvodu osobních rodinných sporů. Už při sestavování plánu ale doporučujeme myslet na to, že osobní záležitosti rodiny nemusí spravovat stejná osoba jako samotný svěřenský fond. Pro řešení rodinných konfliktů je vhodné využít služeb profesionálního facilitátora, majetek by měl zůstat ve správě osoby tomu určené – pokud tomu nebrání různé faktory, jako například závislost, zločinné úmysly, střet zájmů apod. Rodinná shoda by však měla panovat již při přípravě svěřenského fondu, kdy by se členové rodiny měli shodnout na základních aspektech, jako jsou rodinné hodnoty, investiční cíle či kam by měla směřovat případná podpora ze svěřenského fondu (např. vzdělání, léčba…).

Trendem poslední doby je kombinace firemního a individuálního správce, kteří spolu mohou některé pracovní úkoly sdílet. První ze správců má na starosti především běžnou agendu a druhý se zapojuje spíš do strategických rozhodnutí, kterým se tak může věnovat naplno. Velmi často také rodiny přistupují k volbě profesionálního externího správce ve spolupráci se svěřenským správcem z řad rodinných členů. Je tak hájena jak nestrannost a objektivnost, tak zájmy rodiny, beneficientů. Stejně tak s nimi někdy spolupracuje opatrovník nezletilého dítěte nebo jiný zmocněnec pro majetkový plán. Hlavní je mít role rozdělené, ale navzájem se respektovat.