9

Zavedení umělé inteligence (AI) do firemních procesů slibuje revoluci, ale praxe bývá často mnohem složitější. Na nedávné exkluzivní „AI snídani“, kterou společně uspořádaly společnosti BDO a Viable One, poodhalili experti z praxe, proč dnes tolik firemních AI projektů selhává. Jak z nových technologií vytěžit maximum bez neúměrných bezpečnostních rizik a obřích nákladů.

Podle aktuálních dat výzkumné společnosti McKinsey & Company z podzimu roku 2026 využívá umělou inteligenci alespoň v jedné byznysové funkci již 88 % firem. Pouze menšina však dokáže její přínos reálně promítnout do hmatatelného zisku. Tento trend přesně odpovídá zkušenostem z lokálního trhu. Jak na setkání o AI ve finančním řízení a byznysu trefně poznamenal Tomáš Kubíček z poradenské společnosti BDO, trh se aktuálně přesouvá z fáze „hyperočekávání“ do nevyhnutelné fáze realistického vystřízlivění.

Když chybí pořádek, AI nepomůže

Většina selhání při implementaci umělé inteligence nepramení ze špatné technologie, ale z nekvalitních vstupních dat a chybějící firemní kultury. Kubíček situaci shrnul velmi výstižně: „Pokud do systému nalijete špatná data, i ten nejlepší AI agent vám vrátí zcela chybný výsledek“. Firmy často narážejí na nejednotnou definici základních pojmů napříč odděleními a na absenci jakéhokoliv řádu, takzvané „governance“. Zásadní výzvou do budoucna je proto řízení datové bezpečnosti a splnění přísných regulačních požadavků, ať už jde o evropský AI Act, nebo o komplikace pramenící ze střetu amerického Cloud Act a evropských nařízení.

Vnitrofiremní bezpečnost jako významné riziko

Pokud management plošně nasadí asistenční nástroje (např. Copilot) bez důkladného nastavení přístupových práv k souborům, může se stát, že AI lehce nalezne a nasdílí i velmi citlivé dokumenty či obchodní tajemství, o kterých řadoví zaměstnanci neměli mít ponětí. Zároveň firmám stoupají finanční náklady. Licence zdražují z dřívějších 25 například na 45 dolarů. Pro byznysmeny tak začíná být klíčové zvažovat, kdy použít drahé AI modely, a kdy se na rutinu spolehnout spíše na tradiční „low-code“ platformy a robotizaci procesů, které nestojí peníze „za každé spuštění“.

Jeho slova navíc potvrzují i samotná aktuální data analytiků z výzkumné agentury Gartner. Ti predikují, že celosvětové výdaje na umělou inteligenci dosáhnou v roce 2026 neuvěřitelných 2,7 bilionu dolarů. To představuje meziroční nárůst o téměř 50 %. Gartner ale zároveň varuje manažery před zaslepeným snižováním nákladů. Podle jejich nejnovějších analýz čeká firmy přesun k modelu, kde AI funguje spíše jako „kolega“ či „parťák“. Ten disponuje spíše rozšířenými lidskými schopnostmi, než jako náhrada zaměstnanců. Gartner dokonce predikuje, že do roku 2029 bude muset být až 30 % zaměstnanců propuštěných kvůli AI znovu najato, a to za výrazně vyšší cenu.

Geopolitická rizika a datová suverenita

Zásadní výzvou do budoucna je mimo jiné řízení datové bezpečnosti a splnění přísných regulačních požadavků. Téma datové suverenity a střetu mezinárodního práva je pro majitele firem a investory natolik zásadní, že si zaslouží hlubší rozbor. Z informací od Tomáše Kubíčka vyplynulo, co přesně tento právní konflikt znamená pro ochranu firemních aktiv a jak se na něj velcí hráči na trhu připravují.

Dlouhá ruka americké justice (Cloud Act)

Spojené státy schválily legislativu, která umožňuje tamním úřadům a službám vyžádat si data od jakékoliv americké technologické společnosti. Toto nařízení platí i pro data, která se fyzicky nacházejí na serverech mimo americké území. Jde tak například o evropská datová centra společností jako Microsoft, Google nebo AWS. Pokud si americké úřady tato data z evropského cloudu vyžádají, poskytovatel má povinnost jim je vydat.

Evropská hradba (AI Act)

Naproti tomu Evropa buduje vlastní regulační rámec. Evropský „AI Act“ nařizuje technologickým firmám, že jakýkoliv přesun či poskytnutí dat mimo území Evropské unie musí být mimořádně pádně zdůvodněno a oficiálně nahlášeno.

Nevyhnutelný střet:

Trh se tak aktuálně nachází v právním vakuu. Všichni zúčastnění de facto čekají na první velký případ, kdy americká administrativa zanese požadavek na vydání dat. Evropský regulátor pak do procesu pravděpodobně vstoupí s tím, že transfer na základě evropského práva zablokuje. Pro firmu, jejíž data jsou předmětem sporu, to představuje obrovskou právní a reputační nejistotu.

Jak na geopolitická rizika reaguje byznys?

Dopady tohoto geopolitického přetahování o data nutí vizionářské firmy a investory jednat. Pro české podnikatele mohou být inspirací kroky, které v reakci na tato rizika podnikají ti největší hráči:

Zátěžové testy na ztrátu cloudu

Tomáš Kubíček zmínil, že například některé banky již začaly v tichosti provádět riskové analýzy pro extrémní scénáře. Tyto analýzy zkoumají, co by se stalo, kdyby z jakéhokoliv důvodu došlo k odpojení amerických cloudových služeb. Firmy řeší, kde přesně svá data mají, jak by je dostaly zpět a na jaké infrastruktuře by své kritické systémy dokázaly znovu spustit.

Investice do vlastní datové suverenity

Otázka nezávislosti na amerických datových centrech začíná být pro Evropu stěžejní. Příkladem je německá rodina Schwarzových, majitelé sítí Kaufland a Lidl. Ti se stali jedním z největších evropských investorů do budování vlastních privátních datových center. Zabezpečují si tak absolutní datovou nezávislost a prostor pro rozvoj vlastních modelů umělé inteligence bez rizika vnějšího zásahu.

Přechod na „hybridní model“ jako standard

Protože je umělá inteligence běžící na amerických cloudech pro efektivitu firem nezbytná, největší korporace dnes přecházejí na striktně hybridní model fungování. Běžná, necitlivá operativa se přesouvá do veřejného cloudu. Nicméně ta nejcennější aktiva – vysoce citlivá data zákazníků, obchodní tajemství či informace podléhající patentové ochraně – firmy z vlastních serverů nepouštějí a do žádného cloudu je jednoduše neukládají

Datový asistent jako revoluce se stále setkává s lidským faktorem

Jan Kozerovský ze společnosti Viable One následně představil praktické využití moderních technologií v podobě sofistikovaného datového asistenta. Zároveň upozornil na zásadní věc z praxe.

Samotná adopce technologie zaměstnanci bývá pro firmu tou největší překážkou. Zaměstnanci mohou mít tendenci umělou inteligenci sabotovat nebo ji nepoužívat z obav o svou vlastní pozici.

Kozerovský proto radí nepřistupovat k inovacím pouze jako ke změně technologie, ale upravit celý proces tak, aby se AI agent stal plnohodnotným „kolegou“ v týmu, od kterého se lidé učí a který se naopak učí od nich.

Při vývoji zmíněného datového asistenta se tvůrci zaměřili na tři klíčové parametry

Nástroj musí být co nejpreciznější, co nejrychlejší a co nejlevnější. Výsledkem je proaktivní manažerská aplikace, která uživatele nezahlcuje složitou analytikou, ale sama sleduje trh i interní procesy a včas hlásí důležité anomálie. Kozerovský podotkl, že lidé většinou chtějí co nejvíce eliminovat svá rizika, aniž by museli provádět složité úkony. A právě zde pokročilí AI agenti plní svou funkci nejlépe, protože poskytují bezpečný, opakovatelný a srozumitelný základ pro kvalitní obchodní rozhodování.