V době globální mobility kapitálu i jednotlivců se téma přeshraničního držení majetku a daňové rezidence stává zásadním pro české movité jednotlivce a rodiny. Přestože mnozí vědí, že „daňová rezidence“ a „daňový domicil“ se liší, v praxi se často dopouštějí chyb, které mohou vést k dvojímu zdanění, pokutám nebo nežádoucímu zasahování státu do soukromí. Článek upozorňuje na nejčastější chyby, kterých se čeští HNWI a jejich poradci dopouštějí při správě přeshraničního majetku – a přináší doporučení, jak těmto chybám předejít.

V éře globální mobility kapitálu i osob přestává být daňová rezidence pouze formalitou. Čeští jednotlivci a rodiny s vysokou hodnotou čistého jmění (HNWI) stále častěji drží majetek v zahraničních strukturách, aniž by plně rozuměli právním a daňovým důsledkům tohoto uspořádání. Nesprávná volba jurisdikce, opomenutí oznamovacích povinností nebo podcenění pravidel automatické výměny informací může vést k nečekaným sankcím i reputačním rizikům.

1. Záměna daňového domicilu za daňovou rezidenci

Mnozí HNWI mylně předpokládají, že pokud mají právní trvalý pobyt (domicil) v zahraničí, automaticky tam i patří jejich daňová rezidence. OECD upozorňuje, že daňové zákony vyžadují, aby finanční instituce uváděly všechny skutečné daňové rezidence klienta podle právních předpisů dané země. Uvedení chybné daňové rezidence (například omylem ponechané pouze české) může vést k nesouladu s CRS (Common Reporting Standard) a k administrativním sankcím.

2. Neuznání daňových důsledků svěřenských fondů, trustů a majetkových struktur

Čeští HNWI zakládají trusty či zahraniční fondy bez dostatečné znalosti domácí legislativy. Podle OECD je trust / svěřenský fond daňovým rezidentem té země, ve které působí jeho svěřenský správce:

„V případě trustu, který je finanční institucí (bez ohledu na to, zda je či není daňovým rezidentem zúčastněné jurisdikce), se trust považuje za subjekt podléhající jurisdikci dané zúčastněné jurisdikce, pokud je jeden nebo více jeho správců daňovým rezidentem v této jurisdikci – s výjimkou situace, kdy trust reportuje veškeré požadované informace podle CRS do jiné zúčastněné jurisdikce, protože je daňovým rezidentem v této jiné jurisdikci.“

Pokud je tedy svěřenský fond / trust spravován v ČR nebo má českého správce, považuje se za daňového rezidenta ČR – stejně jako jeho majetek – a podléhá registraci u finanční správy. Pokud je však spravován například v Lichtenštejnsku nebo má lichtenštejnského správce, pak je daňovým rezidentem ČR. Opomenutí této povinnosti může mít za následek pokuty či vyšší daně.

3. Opomenutí zahraničního příjmu v daňovém přiznání

Častou chybou je neuvedení příjmů (úroky, dividendy) z ciziny, které již byly zdaněny srážkovou daní, ale i tak musí být deklarovány v českém daňovém přiznání. Nejenže to může znamenat neoprávněné zamezení daňového úroku, ale hrozí i dodatečné navýšení základu daně a penále.

4. Podcenění procesu vrácení srážkové daně (WHT Refund)

Ne vždy je dostupná plná úhrada zahraniční srážkové daně. Postup je v různých státech komplikovaný a dlouhý. Z výsledků průzkumu KPMG’s EU Tax Centre Survey on “Withholding Tax Procedures” z roku 2022 vyplývá, že žádosti o refundaci DPH (WHT) v EU mohou trvat od 6 měsíců až do 2–3 let. To však může vést k faktickému dvojímu zdanění .

5. Nesoulad se standardem CRS (Common Reporting Standard)

Všechny finanční instituce v zemích, které CRS aplikují, musí identifikovat a reportovat daňové rezidence svých klientů. Překročení hranice bez správného uvedení rezidence může vést k pokutám ze strany finančních úřadu a nesouladu se standardy OECD.

6. Nesprávná struktura soukromých fondů či holdingových společností

Pokud zakladatel nebo správce společnosti/fondu vykonává vedení z určité země, hrozí, že daná jurisdikce tuto entitu určí jako svého daňového rezidenta bez ohledu na to, kde byla společnost formálně založena. Tento princip je klíčový pro mezinárodní daňové plánování a je součástí tzv. anti-abuse pravidel, která reagují na daňovou optimalizaci přes offshore struktury.

Zakládání holdingů nebo fondu bez zahraničně‑daňového plánování tak může způsobit, že česká legislativa bude považovat stát řízení za „místo skutečného řízení“ v ČR. Holdingová společnost nebo fond, jejichž skutečné vedení probíhá v ČR (např. manažeři, rozhodování, správce jsou v ČR), mohou být podle českého zákona považováni za daňové rezidenty ČR. To však často bývá opomenuto. Tento přístup platí ve většině zemí OECD.

7. Podcenění dopadů AEOI/CRS na přeshraniční depozita

Podle studie OECD po zavedení CRS dochází k významnému poklesu přeshraničních depozit v tzv. „offshore“ jurisdikcích o 14 %. Tento trend lze interpretovat jako důkaz efektivity systému CRS, ale zároveň odhaluje, že někteří HNWI, včetně těch českých, začali reagovat přesunem kapitálu do méně regulovaných nebo neparticipujících jurisdikcí (např. USA), které sice disponují vlastními pravidly, ale k CRS se dosud nepřipojily. Tyto relokace však často přinášejí nové komplikace, od nutnosti přizpůsobit se odlišným daňovým režimům a notifikačním povinnostem až po zvýšenou regulatorní kontrolu při pokusu o zpětný převod aktiv do EU. Nedostatečné právní a daňové plánování v tomto ohledu může vést ke zbytečným nákladům, riziku dvojího zdanění nebo reputačním dopadům.

Doporučení pro české HNWI a jejich poradce

• Pečlivě definujte, kde je daňová rezidence. Konzultujte domácí i zahraniční pravidla
• V případě svěřenských fondů, trustů nebo dalších majetkových struktur najměte specialistu, ověřte české registrační povinnosti
• V daňových přiznáních deklarujte veškeré zahraniční příjmy a ověřte srážkovou daň, i když již byla sražena
• Sledujte proces refundu WHT nebo ho svěřte expertům
• Spolupracujte s finančními institucemi, zajistěte správný reporting rezidence dle CRS
• Pravidelně auditujte struktury (holdingy, pew‑fundy) pro případ, že úřady určí rezidenci v ČR