1,3K

Petr Vít, člen movité české rodiny, v rozhovoru pro Wealth Magazín – Premium prozradil, proč podnikatelská rodina prodala svou firmu investorovi, jaké složky správ rodiny využívají a kdo má v jejich rodině hlavní slovo.

Petr Vít je členem české movité rodiny. Spolu s jeho sestrou a rodiči vybudovali úspěšný podnik, který po 25 letech prodali strategickému investorovi. Zisk z prodeje rodina vložila do svěřenského fondu, prostřednictvím kterého je majetek dále investičně zhodnocován. Správcem rodinného majetku i svěřenského fondu je sám Petr. Své celoživotní zkušenosti se správou rodinného jmění Petr dál zužitkovává a poskytuje know-how a služby dalším movitým jedincům a rodinám jako Wealth Manager. O tom, jak jeho rodina přistupuje ke správě majetku, jaká jsou hlavní rizika nebo o rozdílu při správě vlastního a cizího majetku mluvil v rozhovoru.

KE STAŽENÍ WEALTH MAGAZÍN – PREMIUM:
JAK SPRAVUJÍ MAJETEK ZNÁMÉ PODNIKATELSKÉ RODINY?

(Pozn. redakce: Petr a autorka se znají, proto si tykají.)

Jaké podniky Tvoje rodina vlastní nebo vlastnila?

My jsme měli jeden velký podnik. To byla naše hlavní činnost, kterou jsme dělali už od roku 1991. Podnik jsme v roce 2017 prodali strategickému investorovi. Část z toho nám zůstala, konkrétně sídlo firmy, které jsme z firmy vyčlenili. Stále budovu vlastníme a pronajímáme firmě, které jsme podnik prodali. Zůstala nám ještě čistírna šatstva, která byla součástí firmy a též jsme ji vyčlenili. Hlavní činnost jsme prodali strategickému investorovi, protože jsme už nechtěli být v daném oboru, tak jsme se rozhodli z toho vystoupit.

To byl obor tabákových výrobků, že?

Ano. Distribuce tabákových výrobků.

Kdo je v rodině správcem rodinného bohatství?

My jsme si stanovili rodinnou radu a rodinná rada bdí nad tím, jak je majetek spravovaný. Já jsem stanovený správcem majetku a správcem svěřenského fondu, ve kterém je většina toho majetku zaparkovaná.

Jak vnímáš pojem správu majetku?

To je přímo v tom názvu – správce. Já se nepovažuji za majitele toho majetku, ale za správce. Mým úkolem je zajistit, aby majetek byl předaný dalším generacím ve stejném nebo lepším stavu. Ten majetek máme hlavně finanční. Cílem je, aby hodnota majetku zůstala zachovaná a, pokud možno, rostla.

Jakým způsobem se snažíš o zachování hodnoty majetku?

Mám nastavenou strategii, jak bezpečně zachovat hodnotu majetku. Nehledáme nějaké speciální nebo výjimečné investice, nejdeme do startupů, nekupujeme další firmy, ale spíše to diverzifikovaně investujeme na trhu. Ne s cílem vydělat, ale zachovat hodnotu. Připadá mi to jednodušší a plní to cíl, spravovat majetek. Ne se snažit každý rok vydělat 20 nebo 30 %, nebo vlastně ani nevím, jaké číslo říct. Prostě jde o to jít bezpečně s trhem.

Jaká je ta strategie?

Není to žádná světoborná tajná strategie. Snažím se majetek v hotovosti, kterou jsme dostali a chodila nám ještě před rokem a půl ^{_{(rozhovor byl veden v březnu 2022, pozn. redakce)}}, postupně investovat do standardních nástrojů akciových trhů. Hlídám si, aby to bylo diverzifikované napříč různými trhy, napříč různými měnami tak, abych minimalizoval riziko lokálního konfliktu, nebo že nějaká měna či sektor bude mít problémy a naše portfolio tak výrazně ztratí. Jestliže celosvětový trh klesne v průměru o 10 %, klesne i naše portfolio, protože to máme diverzifikované po celém světě. Považuji to za normální. Loni jsme se pěkně s celým trhem svezli nahoru, letos se asi s celým trhem svezeme dolů. Naše portfolio se chová tak, jak se chová celosvětový trh.

Jak se do správy rodinného majetku a podniku promítají emoce a jak jim lze čelit?

To bylo náročné téma spíš na začátku, když jsme ustanovili rodinnou radu a bavili se o tom, co s těmi penězi dělat. Zatím jsme v radě jen čtyři – já, sestra a rodiče. Každý jsme měli trochu jinou představu, jak s těmi penězi naložit, jak je uchovat pro budoucí generace, jak je uložit nebo investovat. Každý má tu představu logicky trochu jinou. Snad ani nejde očekávat, že by čtyři lidi měli na začátku stejnou představu. Tohle sjednotit bylo složité. Myslím, že se nám to ani nepodařilo. Nakonec otec, jako zakladatel firmy, kterou jsme prodávali, a stále ten hlavní otec rodiny musel říct: „Uděláme to takhle“. Všichni ostatní to akceptovali a stále akceptují, i když by to rádi možná udělali jinak. Pořád si myslím, že tam musí být ten stařešina, hlava rodiny, která rozhodne. U nás je to ten táta a ostatní to akceptují.

Jaká je nakonec představa toho směru?

Většinu majetku nechat pohromadě a vložit do svěřenského fondu s cílem, aby si na něj nikdo nedělal nárok a nemohl očekávat, že jednou, až mu bude např. 25 let, dostane tolik a tolik peněz. To v tom svěřenském fondu vůbec není možné. Jsou přesně stanovená pravidla, za jakých mohou jednotliví členové rodiny čerpat finance. Můžeme se bavit o tom, jestli bychom to s dnešními zkušenostmi udělali trochu jinak. Nevím, já o tom nepřemýšlel. Snažím se rozvíjet to, co máme.

Při přemýšlení nad tím, jak to udělat, jsem se inspiroval šlechtickými rody. Třeba pan Schwarzenberg jednou řekl, že se vůbec nevidí jako majitel bohatství, ale správce. Na nějaký okamžik dějin dostal za úkol majetek rodu spravovat, ideálně rozmnožit a předat následujícím generacím. Papírově je sice majitelem, ale on si tak vůbec nepřipadá. A to je hodně zajímavé, proto jsme to dali do svěřenského fondu, abychom si ani já, ani žádný jiný člen rodiny nepřipadali jako majitelé těch peněz, ale správci. Současně máme nastavené, jak velkou mohou členové rodiny čerpat rentu a správci fondu odměnu.

Jaké hodnoty ctí Tvoje rodina a jakým způsobem se snažíte o jejich zachování?

V rodinné ústavě máme nadefinované, že pro nás není důležitý majetek, ale to, abychom jako rodina drželi při sobě. Máme také nadefinované, za jakých podmínek členové mohou čerpat peníze. Není tam nic světoborného, je to na vzdělání dětí, zdraví, zajištění hmotné nouze. I kdyby to bylo z důvodu, že se někomu nedaří a něco udělal špatně, tak ho prostě rodina podpoří. On tak nemusí žít v nějakých velmi špatných podmínkách. Zároveň je tam možnost, kdyby někdo potřeboval půjčit na podnikatelský projekt, rodina mu půjčí a je přesně definováno za jakých podmínek. Bohužel jsme se nebyli schopni domluvit na filantropii nebo charitě, takže to v ústavě definované nemáme. Tenkrát v rodině byly velice rozdílné názory na toto téma, takže jsme nenašli společnou řeč.

Byly výše zmíněné hodnoty i na počátku budování podniku nebo se časem změnily?

Myslím, že zůstávají stejné. Spíše v naší rodině se toho hodně stalo, především u mě. Řešili jsme tehdy otázky, jako co se stane, když se člověk rozvede, když budou noví členové rodiny, kdo se může stát členem rodiny. V té době jsem se na to nedokázal podívat z vlastní zkušenosti, což dneska už ano. Jsem rád, že jsme i tyto otázky řešili a dokázali popsat i přes to, že jsem se na to sám nedokázal podívat optikou vlastní zkušenosti.

Rodinná ústava je nadčasová, možná s nějakou revizí bychom dneska něco změnili, ale ten základ je správně. Bylo to jen díky tomu, že jsme na ní spolupracovali s odborníkem na rodinné ústavy. Kdybychom ji dělali sami, tak tam spousta věcí není a dneska bychom se drbali za uchem, že tam chybí důležité věci. Takže jsem rád, že jsme to dělali s odborníky, kteří dokázali tu rodinnou ústavu vytvořit nadčasovou.

Teď zrovna čtu jednu knížku o správě rodinného bohatství a tam je zajímavý příměr. Když investiční poradce nebo Wealth Manager komunikuje s klientem, většinou do pěti či sedmi minut klient dokáže nadefinovat, co je pro něho důležité a jak chce spravovat peníze. Ale když mají tuto samou věc mezi sebou komunikovat životní partneři, tak jim to trvá hodiny, dny, možná měsíce, než vykomunikují, co je pro ně důležité a co pro ně znamenají peníze. Čím je ten vztah bližší a intimnější, což mezi sourozenci je vztah velmi blízký, tak vykomunikovat tyto otázky může být hodně náročné.

Přemýšleli jste v souvislosti s tím nad nezávislými poradci mimo rodinu?

Ano, ale doposud si většina členů naší rodiny nedokáže představit, že bychom pozvali cizí osobu, která nám s tím bude pomáhat a bude mediátorem nebo správcem. Byť by to byla třeba osoba, kterou známe deset let. Takže otázka byla nastolena, ale hned rodinnou radou zavrhnuta.

Využíváte struktur správy rodinného majetku mimo již zmíněný svěřenský fond?

Využíváme, ale jen částečně. Ta čistírna šatstva a nemovitost, co nám zůstaly, jsou součástí právnické osoby – s.r.o. Teď uvažujeme, zda si to necháme stále na sebe nebo to převedeme pod svěřenský fond, což je jen technikálie, která trochu více bude zrcadlit to, jak to chceme. Ale to gró majetku je ve svěřenském fondu a nic jiného nevyužíváme.

Správa rodinného bohatství s sebou často přináší i odkaz pro budoucí generace. Jak zachováváte ten odkaz?

Je to napsané v rodinné ústavě i ve statutu fondu, že klíčový není majetek, ale vztahy v rodině a umět mezi sebou komunikovat, umět nastavit nástroje řešení sporů tak, aby se rodina dokázala domluvit a držela při sobě. Tím, že jsme majetek vložili do svěřenského fondu, jsme řekli, že chceme, aby všichni členové rodiny žili normálním životem a naše děti nebyly zatížené tím, že jim hodíme na hrb nějaký nadstandardně vysoký majetek, se kterým si nebudou vědět rady.

Takže jsme to dali bokem a řekli jsme: „Žijte si normální život a vybudujte si svůj život tak, jak je vám to blízké. Je pro vás bližší podnikat? Tak podnikejte. Je pro vás bližší být zaměstnancem? Tak buďte zaměstnanci. Chcete se věnovat umění? Dělejte umění. Dělejte to, co je vám blízké nebo co vás baví. Ty rodinné peníze ve svěřenském fondu jsou spíše na vzdělání, zdraví nebo pomoc v hmotné nouzi. Ale chceme, abyste se o sebe dokázali postarat sami.“ To je ten základní odkaz.

---

Máte vyřešené nástupnictví v rodině?

Nástupnictví je řešené tak, že je v rodinné ústavě popsané, kdo je členem rodiny, což je defacto pokrevní linie. Pak kdo se může stát členem rodinné rady, kdo se může stát předsedou rodinné rady a rodinná rada ze svého středu volí správce majetku, nebo to může být i externí správce majetku. Vše je řešené přes rodinnou radu. Mezigenerační přesun majetku není nikde explicitně popsán. Vyhodnotili jsme, že to není potřeba. Ten majetek navíc není extrémně velký, není potřeba to řešit.

Můžeš čtenářům prozradit něco více o těch postupech a pravidlech rodinné ústavy, např. kdo může být členem rodiny?

Už jsem to dlouho nestudoval, máme to přesně nadefinované. Členem rodiny je ale vlastně náš pokrevní potomek. Člen rodiny se pak stává členem rodinného shromáždění a rodinné shromáždění volí rodinnou radu. Ta je dnes čtyřčlenná. Rodinná rada volí správce majetku. V naší rodině to teď není potřeba více řešit, tak nevím, jak je to definované přesně.

Jsou potomci připravování na odpovědnost související s vlastnictvím majetku?

Můj táta jako zakladatel si se všemi svými vnoučaty staršími 8 let udělal schůzku, kde je s tímto základním schématem seznámil. Tedy s tím, jak to máme nastavené, proč to tak je a kde se ty peníze vzaly. Myslím, že to bylo tak před třemi lety. Dnes jsou děti ve věku 12 – 17 let, tak jsou s tím seznámené. Podle rodinné ústavy by s jejím textem měli být seznámeni všichni členové rodiny nejpozději ve věku 14 let. Vlastně to je zajímavé téma, které bychom měli řešit, protože děti stárnou, většina z nich již dosáhla tohoto věku a nejsem si jist, zda byly s textem rodinné ústavy seznámeny. Cítím, jak je to náročné a ani mě samotnému se do toho nechce. Jako bych měl strach, jak na to budou reagovat. Jde o velké překročení komfortní zóny.

Připadá mi to podobné, jako když někdo cítí, že má se svými potomky řešit otázku dědictví a nechce se mu do toho. Ale zároveň ví, že to musí probrat s nejistým výsledkem. Nikdy předem nevíte, jak na toto téma budou vaši potomci reagovat. Nechcete vidět, jak si vaše děti dělají nárok na vámi vybudovaný nebo spravovaný majetek. Zároveň víte, že nejhorší varianta je to neřešit a nechat to až na okamžik, kdy se to řešit musí. Takže zatím to máme ošetřené tak nějak napůl. Všechny dětí vědí, že nějaký takový majetek je, ale zároveň jim říkáme, že přístup k němu mají jen za nějakých podmínek, které jsou napsané v rodinné ústavě a ve statutu fondu.

A ty podmínky jsou jaké?

To je to, co jsme tu už řešili. Na vzdělání, zdraví. Snažíme se, aby každý člen rodiny, pokud potřebuje nějakou lékařskou péči, dostal tu nejlepší možnou. A pokud je za peníze, tak ať ji fond zaplatí. Zatím jsme tuto otázku nemuseli řešit, máme to jen nastavené. Myslím, že pokud se člověk může věnovat svému životu, a ty peníze mu můžou pomoct k zdravému životu, tak je dobré to mít ošetřené. Od toho ty peníze jsou, na to nejdůležitější. Což je zdraví, spokojený partnerský život a rodina. Dále sociální nouze a možnost půjčky na podnikání. Nemáme přesně definované, že tohle dítě může dostat sto tisíc a tohle půl milionu. Máme jen nastavené, že pokud nějaký potomek bude chtít studovat v zahraničí, může on nebo jeho rodiče požádat fond o příspěvek na zaplacení nákladů na studium. Rodinná rada pak rozhodne, jestli ano nebo ne. Máme to tam schválně volně, aby se s tím dalo pracovat. Nemáme nic striktně napsaného.

Jak vnímáš potřebu vzdělávání a získávání nových odborností pro správu majetku s ohledem na měnící se dobu, technologický vývoj, nové trendy?

Jako správce majetku se musím neustále vzdělávat. Navíc je to moje práce, nespravuji majetek jen svojí rodině, ale spravuji majetek i mým klientům. Takže vzdělání a neustálý přehled, co na tom trhu je a jak se vyvíjí, je můj denní chleba. Velmi mě to baví, vždycky mě to bavilo. Nedovedu si představit, že bych to dělal jinak. Celý život, i během rodinného podnikání, jsem jeden den v týdnu věnoval studiu a tomu, abych nasával informace, jak můžu v té své oblasti ve firmě, což byla ekonomika a IT, více pomoct. Jestli tam není úzké místo, které blokuje firmu v jejím růstu. A stejně tak při správě majetku hledám, kde jsou nějaká úzká místa, která znemožňují spravovat majetek efektivně. Neustále se ptám: Můžu ten majetek spravovat efektivněji? Není nějaká lepší cesta?

Sám ted pomáháš dalším jedincům a rodinám spravovat jejich majetek. Jaký je rozdíl mezi správou majetku své rodině a někomu jinému?

Je tam velký rozdíl, až mě to překvapuje. Když spravuji majetek rodiny, tak v tom vidím emoce jak svoje, tak rodinných příslušníků. Je náročnější se soustředit na hlavní body správy majetku, které jsou defacto velmi jednoduché. Když spravuji majetek cizí rodině, tak tam jsou pro mě klíčové body lehčeji identifikovatelné a nejsou v tom emoce. S chladnou hlavou nastavit, jak by se měl majetek spravovat, je výrazně jednodušší cizímu člověku než rodině. Ukazuje se mi to i v tom, že když klientova rodina udělá, co řeknu, je to velmi efektivní a funkční. Většina mých klientů má majetek spravovaný lépe, než je spravovaný v naší rodině. Jak se říká, „kovářova kobyla chodí bosa“, tak tady to opravdu platí. Ten nadhled u vlastní rodiny je složitější získat, nastavit a prosadit. Zbytek rodiny mě vlastně přirozeně může i podezírat, že to, co dělám, dělám pro to, že mi to přináší můj osobní prospěch. Doložit zbytku rodiny, že to nedělám kvůli vlastnímu prospěchu, ale protože je to správné a ideální řešení správy našeho rodinného majetku, je velmi těžké. Jak dokázat, že to nedělám pro svůj prospěch, ale ve prospěch rodinného majetku, když sám jsem členem té rodiny? Zatímco když je člověk externí, tam je to jednodušší.

Je něco, co bys poradil čtenářům, kteří řeší správu rodinného majetku?

Sleduji, že když zakladatel firmu prodá, z 80 % nerozumí tomu, jak získaný finanční majetek efektivně spravovat. Neví, jak na to, a bojí se majetek svěřit do rukou někomu jinému. Maximálně tak 20 % podnikatelů ve správě majetku vidí nějaké zalíbení a baví je to, jsou schopní ho efektivně spravovat, vzdělávat se a vidí v tom nějaký další smysl života.

Je důležité, aby si ten podnikatel hned řekl: „Chci si to spravovat sám. Bude mě to bavit a nebude mě v noci probouzet pokles trhu, ceny nemovitostí atd.?“ Pokud ano, tak by si to měl vyhodnotit a dát to do správy někomu jinému. S ním se pak bude setkávat tak často, jak je mu to samotnému bližší. Měsíčně, čtvrtletně, půlročně nebo ročně se může se svým správcem bavit o tom, jak se ten majetek vyvíjí, jestli to zadání, které platilo před rokem, dvěma, pěti lety stále platí, nebo se mění. Správce majetku potřebuje zadání majitele, potřebuje vědět, jakým způsobem se ty peníze budou spravovat a jestli budou potřeba za pět, deset nebo padesát let. Podle toho ten správce může majetek efektivně spravovat.

Jak často klienti mění to zadání?

Jednou za tři až pět let se téměř u každého klienta zadání změní. Změní se totiž rodinná situace. Najde si přítelkyni, rozvádí se, u dětí se něco nového stane. Potřebuje majetek spravovat jiným způsobem. Drtivá většina změn, cca 90 %, není způsobena změnou na trzích, ale změnou rodinné situace a zadáním u klienta. A je to správně. Klient nemůže dneska vědět, co bude za pět let. Ale má dnes nějaký plán a ten majetek nastaví tak, jak to v tuhle chvíli vidí. Když dojde ke změně, tak se to změní. Ono to jinak nejde.

Jako v podnikání musím vědět, kam jedu. Pokud nezměním směr, kterým jedu, tak se tam dostanu. Ale ono se to možná změní, protože se změní situace na trhu. Např. hlavní odběratel, který byl před rokem na Ukrajině, tam dneska být nemůže. Tak musím hledat nového odběratele a už je tam ta změna. V tom je vlastně ten základní rozdíl mezi správou majetku své rodiny a té cizí. Při správě majetku ve své rodině je pro mě daleko náročnější změnit kormidlo, protože se něco změnilo v rodině. Je náročnější si tu změnu připustit. V externí rodině to takové není. Ta rodina za mnou přijde, u sebe to už mají vykomunikované a mně, jako správci majetku, jen změní zadání.

Z tohohle pohledu, když je tam externí správce, je to výrazně jednodušší. Externí správce bere změnu v rodině jako hotovou věc. Správce to jen musí realizovat a vymyslet co nejefektivnější řešení. Rozdíl mezi správou cizího a vlastního majetku je v tomhle výrazný.

[/swpm_protected]