Ing. Martin Jurek, Ph.D., MIM je ředitelem Centra pro rodinné firmy (CRF) při VŠE a zároveň manažerským nástupcem v roli CEO v rodinné firmě. O nástupnictví v jejich rodinném podnikání bude vyprávět na konferenci Private Family Wealth, pro CRF vyprávěl o tom, co je pro předání firmy dětem důležité.

Martin Jurek zná rodinné podnikání ze všech stran. Od svého otce převzal roli jednatele v rodinné firmě Hotel Jelínkova vila – pivovar Harrach. Zároveň je akademickým ředitelem Centra pro rodinné firmy na Vysoké škole ekonomické v Praze (CRF). S rodinou žije ve Velkém Meziříčí, kde se svojí ženou vychovává pět dětí. „Jde o to snažit se děti vychovávat k hodnotám, zodpovědnému vlastnictví a zároveň jim nechat svobodu v tom, jak se do rodinné firmy zapojí,“ říká o výchově nástupců v rodinných firmách.  

Co Vás po studiu na VŠE přivedlo k rozhodnutí pracovat pro Vaši rodinnou firmu? Byl to jasný požadavek ze strany rodiny?  

Chtěl bych upřesnit, že jsem nepřevzal celý rodinný podnik. O polovinu se stará otec a já vedu Jelínkovu vilu, kde funguje restaurace specializovaná na čerstvé sladkovodní ryby a pivovar Harrach. Určitě jsem do firmy nenastoupil z donucení, ale spíše přirozenou cestou a cítil jsem za ni spoluzodpovědnost. Měl jsem štěstí jak na partnerku, tak na možnost zahraničních zkušeností.

Proč tedy zůstáváte i na akademické půdě?  

Dává to smysl. Potkával jsem mnoho lidí, kteří řešili stejné téma jako tehdy já: jak má fungovat rodina v rámci rodinné firmy? Na škole jsem se seznámil s prof. Jiřím Hnilicou, zakladatelem CRF a nynějším děkanem Podnikohospodářské fakulty VŠE. Spolu s ním nyní o rodinném podnikání učíme studenty, tedy nastupující generaci v rámci výuky na VŠE. A na VŠE nabízíme i specializované kurzy, ve kterých o rodinném podnikání vzděláváme majitele a nástupce z českých rodinných firem. Základní kurz Budujeme rodinnou firmu pro příštích 100 let, kde řešíme především otázku nástupnictví a mezigeneračního předávání podniku. A navazující kurz Rodinná rada. Cílem této instituce je řídit vztah rodiny k rodinné firmě s cílem, aby rodina i její podnikání úspěšně bok po boku mohli společně fungovat a vzájemně se posilovat. Tyto kurzy jsou úžasnou příležitostí, kde předávám své znalosti a zkušenosti, ale zároveň mě velmi obohacují setkání s účastníky, tedy dalšími členy podnikajících rodin.

Jak se s nástupnictvím v rodinných firmách potýkají české rodinné firmy?

To, co mě na celém tématu fascinuje, je, že české rodiny se v tomto ohledu příliš neliší od zahraničích firem. Takže i česká zkušenost odpovídá celosvětovým statistikám, podle kterých předání firmy další generaci zvládne asi třetina rodinných firem. České firmy mají těžší pozici v tom, že zde byla kontinuita rodinného podnikání přerušena komunistickým režimem. Obecně lze říct, že téma nástupnictví ale většina firem podceňuje a odsunuje na druhou kolej, protože to bývá téma konfliktní a může poškodit vztahy nejen ve firmě, ale i v rodině.

Jakou strategii při předávání firmy dětem zvolit? Měli by do ní nastoupit hned po škole nebo nejdřív získat zkušenosti jinde?  

Vždy záleží na okolnostech. Spíše se doporučuje, aby děti získaly zkušenost i mimo rodinnou firmu. Ale zároveň by měly myslet na to, jak je to jednou obohatí v jejich rodinné firmě. Mentálně ji nemohou ztratit z dohledu a nemělo by to být na příliš dlouhou dobu, protože jinak se může stát, že se příliš vzdálí a jejich způsob života pak již neumožní, aby se vrátili zpět. Na druhou stranu nezapomínejme na to, že i čas strávený ve firmě bok po boku předchozí generace je velmi cennou zkušeností.

Občas se stane, že děti mají se svými podnikajícími rodiči velmi dobré vztahy, ale rodinnou firmu prostě převzít nechtějí. Jak mají nástupnictví v rodinné firmě řešit?

V této situaci se poměrně často nachází i účastníci našich kurzů. Je překvapivé, jak málo z nich se se svými dětmi baví o jejich budoucnosti. Velmi často jsou všechny jejich plány založeny na představách a přáních. Pokud k cíli a pocitu naplnění jejich dětí vede cesta pouze přes kariéru v korporaci, nemá smysl je do rodinného podnikání lákat. Řešit to lze jedině vzděláváním se o tom, co rodinné podnikání je a jaké výhody a nevýhody s sebou nese. Podnikající rodiny se opravdu nachází ve velmi specifické situaci, a to si musí uvědomit i ti, kdo se do takové rodiny přivdají či přižení. I tyto nové členy je třeba vzdělávat a připravit je na témata jako je pojetí spravedlnosti, konflikty, pocit zodpovědnosti.

Jak vy sám vychováváte děti, aby chtěly v rodinném podnikání pokračovat?   

V rodinných firmách se propojují tři kruhy: rodiny, vlastnictví a podnikání. Děti mám malé, tak se nyní zaměřuji nejvíce na ten první kruh, kruh rodiny. Snažím se jim předat naše hodnoty a sleduji, jak se přirozeně přelévají i do těch zbývajících kruhů. Jde o to snažit se děti vychovávat k hodnotám, zodpovědnému vlastnictví a zároveň jim nechat svobodu v tom, jak se do rodinné firmy zapojí. Často děláme tu chybu, že děti vychováváme k tomu, aby jednou dělaly to, co my dnes. Jenže i tady platí že naše děti čekají pracovní výzvy, které dnes neexistují.

Autor: Julie Hambergerová – Centrum pro rodinné firmy při VŠE