Privátní trhy se v posledních letech stávají pevnou součástí investičních portfolií institucionálních investorů, family offices i movitých jednotlivců. Nabízejí přístup k neveřejně obchodovaným společnostem a reálným aktivům, potenciál vyššího zhodnocení i hlubší zapojení investora. Zároveň však vyžadují delší horizont, trpělivost a pečlivé řízení rizik. Co se pod pojmem privátní trhy skutečně skrývá a jak se liší od veřejných trhů?

V oblasti investic se stále častěji setkáváme s pojmem privátní trhy. Známé je také označení private markets, private capital markets nebo privátní kapitálové trhy. Tento termín označuje část kapitálových trhů, která funguje mimo veřejně obchodované burzy a zahrnuje investice do nepřístupných či neboli unlisted aktiv a společností. Základní rozdíl mezi privátními a veřejnými trhy spočívá v tom, že investice na privátních trzích nejsou obchodovány na veřejných burzách, jako jsou například Pražská burza, NYSE či Nasdaq, a neexistuje standardizovaný veřejný sekundární trh s kontinuální cenotvorbou.

Charakteristika privátních trhů

Privátní trhy umožňují investorům vložit kapitál přímo do společností nebo aktiv, které nejsou předmětem veřejného obchodování. Obvykle jsou méně likvidní než veřejné trhy. Investoři nemohou své podíly snadno a okamžitě převést na hotovost. Tato nižší likvidita je kompenzována očekáváním vyššího výnosu, tzv. illiquidity premium, která odráží riziko spojené s delší investiční dobou a složitější strukturou aktiv.

Pod privátními trhy jsou často zahrnuty:

Private equity

Pojem private equity označuje kapitálové investice do neveřejně obchodovaných společností s cílem dlouhodobého růstu jejich hodnoty. Investor se obvykle aktivně podílí na strategickém směřování firmy, optimalizaci řízení a rozvoji podnikání, přičemž zhodnocení realizuje při exitu, například prodejem společnosti nebo vstupem na burzu. V investičním portfoliu představuje private equity růstovou složku s vyšším rizikem, delším investičním horizontem a potenciálem nadstandardních výnosů.

Privátní dluh (private debt)

Privátní dluh (private debt) jsou investice do úvěrů a dluhových nástrojů poskytovaných společnostem mimo tradiční bankovní sektor a veřejné kapitálové trhy. Typicky jde o financování středně velkých firem, akvizic nebo růstových projektů, kde investor inkasuje pravidelný úrok a má předem definovanou strukturu výnosu. V portfoliu plní privátní dluh stabilizační roli s nižší volatilitou než kapitálové investice, avšak s omezenou likviditou a vyššími nároky na řízení kreditního rizika.

Venture capital

Venture capital neboli rizikový kapitál označuje investice do začínajících a rychle rostoucích společností v raných fázích jejich vývoje, které mají vysoký inovační potenciál, ale zároveň i zvýšené riziko neúspěchu. Cílem venture kapitálových investorů je podpořit růst firmy finančně, prostřednictvím know-how a strategickým vedením. Investoři realizují zhodnocení prostřednictvím prodeje podílu, vstupu na burzu nebo strategické akvizice. V portfoliu plní venture capital roli růstové složky s dlouhodobým horizontem a vyšší volatilitou výnosů.

Investice do reálných aktiv

Investice do reálných aktiv představují investice do fyzicky ukotvených aktiv, jako jsou nemovitosti, infrastruktura, půda, energie či přírodní zdroje, jejichž hodnota je odvozena od reálného ekonomického využití. V portfoliích dlouhodobých investorů slouží zejména jako nástroj ochrany proti inflaci, stabilizace výnosů a diverzifikace vůči veřejným finančním trhům. Typickými charakteristikami těchto investic jsou nižší likvidita, delší investiční horizont a důraz na kvalitní správu a provoz aktiv.

Rozdíl mezi privátními a veřejnými trhy

Likvidita a obchodování

Veřejné trhy umožňují investorům relativně snadný a rychlý nákup i prodej cenných papírů prostřednictvím burz, často v řádu minut či dní. Naproti tomu privátní trhy se vyznačují výrazně omezenou likviditou nebo její úplnou absencí. Investice jsou zpravidla uzamčeny po předem stanovenou dobu a investor musí počítat s tím, že k návratu kapitálu dochází až po několika letech.

Transparentnost a regulace

Společnosti obchodované na veřejných trzích podléhají přísným regulatorním požadavkům a povinnosti pravidelného zveřejňování finančních i nefinančních informací. Privátní společnosti takto rozsáhlé informační povinnosti nemají, což může vést k vyšší míře informační asymetrie. O to větší důraz je kladen na kvalitní due diligence a aktivní správu investice.

Investiční horizont

Privátní investice jsou ze své podstaty dlouhodobé. Investor se obvykle zavazuje k časové angažovanosti v horizontu tří až sedmi let, v některých případech i výrazně delším. Tento časový rámec odpovídá potřebám rozvoje firem či reálných aktiv, ale zároveň vyžaduje trpělivost a strategický přístup ke správě kapitálu.

Přístupnost investorů

Historicky byly privátní trhy dostupné především institucionálním investorům a jednotlivcům s vysokou hodnotou čistého jmění. V posledních letech se však díky novým investičním strukturám a regulatorním nástrojům, jako jsou European Long-Term Investment Funds (ELTIF) či Long-Term Asset Funds (LTAF), postupně otevírají i širšímu okruhu investorů, byť stále s určitými omezeními a vstupními podmínkami.

Pro koho jsou privátní trhy určeny

Tradičně byly privátní trhy doménou institucionálních investorů, jako jsou penzijní fondy, hedge fondy, investiční společnosti, family offices nebo jednotlivci s vysokou hodnotou čistého jmění (HNWI). V posledních letech však díky novým investičním strukturám a regulačním změnám získávají přístup k těmto investicím i širší skupiny investorů.

Ekonomický význam privátních trhů

Privátní trhy hrají významnou roli v moderním kapitálovém ekosystému. Firmy, které nechtějí nebo nemohou vstupovat na veřejné burzy, nacházejí prostřednictvím privátního kapitálu zdroje pro růst a expanzi. Investoři zase získávají možnost diverzifikovat svá portfolia a přistupovat k příležitostem, které nejsou běžně dostupné na veřejných trzích.

V porovnání s tradičními veřejnými trhy je investování do privátních trhů spojeno s delším investičním horizontem, nižší transparentností a vyššími požadavky na due diligence. To vyžaduje od investorů znalosti, trpělivost a pečlivé posouzení rizik. Veřejně i neveřejně obchodované podniky přispívají k zaměstnanosti, technologickému pokroku i infrastrukturnímu rozvoji. Investoři se často podílejí na těchto procesech prostřednictvím aktivní správy a dlouhodobého partnerství s managementem.

Privátní trhy poskytují klíčový kapitál firmám, které:

• nemusí vyhovovat přísným požadavkům veřejných trhů
• chtějí zachovat strategickou nezávislost
• hledají financování pro expanzi a inovace s podporou zkušených investorů a manažerského know-how

Výnosy a rizika

Privátní trhy často nabízejí tzv. illiquidity premium, tedy potenciál vyššího zhodnocení jako kompenzace za omezenou likviditu a delší investiční období. Výnosy tak mohou být atraktivní, ovšem nikoliv bez rizik:

• Likviditní riziko – peníze mohou být vázány po mnoho let bez možnosti rychlého prodeje
• Tržní a kreditní riziko – ekonomický pokles může snížit hodnotu i výnos podniků či aktiv
• Omezená transparentnost – nižší povinnost zveřejňovat informace může ztížit posouzení rizika

Existuje rovněž tzv. sekundární trh (secondary market), který umožňuje částečnou likviditu prostřednictvím převodu podílů mezi investory mimo primární fondy. Tento segment roste a dosahuje miliardových objemů.

Trendy a budoucnost privátních trhů

Privátní kapitálová sféra zažívá expanzi. Investiční firmy a správci aktiv jako BlackRock, StepStone nebo HPS Investment Partners rozšiřují nabídku na globální úrovni, což svědčí o rostoucí důležitosti těchto trhů pro institucionální i privátní investory. V Evropě navíc kapitálové toky do privátních fondů dosahují rekordů, zejména v infrastruktuře a reálných aktivech. To reflektuje strategické priority regionu v oblasti energetiky, dopravy či digitalizace.