Efekt bohatství můžete znát z behaviorální ekonomie. Popisuje spotřebitelské chování a předpokládá, že se stoupající hodnotou majetku roste i sebevědomí jeho majitelů, což podněcuje jejich osobní spotřebu. Jak tento psychologický princip funguje v praxi?
Fenomén známý jako Wealth Effect, volně přeloženo „efekt bohatství“, naznačuje, že lidé utrácejí více, když hodnota jejich majetku roste. S odkazem na několik studií týkajících se tohoto tématu to uvádí server Investopedia.com. Většina ze studií efektu bohatství potvrzuje, že v době růstu by se lidé měli naopak zaměřit na budování a ochranu bohatství. Na druhou stranu je potřeba se vyhnout nadměrnému utrácení a půjčování peněz.
Trend potvrzují dlouhodobé výzkumy
Efekt bohatství, neboli Wealth Effect, je aktuálně jedním z velmi sledovaných trendů jednotlivců a rodin s vysokou hodnotou čistého jmění. Podle Karla Case, Roberta Shillera a Johna Quigleyho rostoucí cena, potažmo hodnota, majetku – autoři se zaměřují zejména na akcie a nemovitosti – vede u jejich vlastníků k pocitu finančního bezpečí. Popisují to ve svém textu „Comparing Wealth Effects: The Stock Market versus the Housing Market“. Ve studii autoři původně pracovali s údaji z let 1982 až 1999. Později ho ještě rozšířili a pracovali s daty z let 1975 až 2012.
Základní myšlenka spočívá v tom, že respondenti zvyšovali svoje výdaje na základě zvyšování hodnoty jejich majetku, i když jejich zisky většinou vydělávaly jen teoreticky. U akcií byl tento efekt vidět také, ale v mnohem menší míře. Na druhou stranu se Wealth Effect dá aplikovat i na firmy, které pochopitelně v době růstu nabírají nové zaměstnance a navyšují kapitál.
A co ukazuje aktualizovaná verze studie z roku 2013? Teoretické předpoklady potvrzují například údaje z let 2001 až 2005, kdy se výdaje domácností zvýšily až o 4,3 procenta. A do karet hraje autorům studie i pokles realitního trhu mezi lety 2005 a 2009, který naopak způsobil propad výdajů o 3,5 procenta.
Je efekt bohatství pouze teorií?
Najdou se samozřejmě i skeptici, kteří mluví o takzvaném problému simultánnosti. Podle nich je efekt bohatství přeceňován a s vyšší hodnotou majetku sice souvisí, ale trochu jinak. Zvýšené výdaje podle nich vedou ke zhodnocení aktiv, nikoliv naopak.
Dále odpůrci tvrdí, že rostoucí bohatství by nemělo mít na spotřebu takový vliv jako jiné faktory finančního trhu. Na mysli mají především výši daní, výdaje domácností nebo trendy zaměstnanosti. Odůvodňují to tím, že většinou jde pouze o takzvaný nerealizovaný zisk, který existuje pouze na papíře. Zároveň upozorňují na to, že hodnota zisku z investičního portfolia se nerovná výši disponibilního příjmu.
Příklady z praxe ale naopak efektu bohatství nahrávají. Typicky to jsou události z roku 1968, kdy spotřebitelské výdaje nezabrzdil nárůst úroků ani daní, které se zvýšily až o 10 procent. Disponibilní příjem se tedy snížil, ale akciový trh stále vytrvale stoupal.