Asi nikdo z nás nechce, aby peníze naše děti zkazily. I v zemích, kde bohatství přetrvává desítky a stovky let, je to velké téma. A zároveň je to téma, které není vůbec jednoduché.

Důvodem je často fakt, že nemáme žádnou zkušenost vlastní. Často jsme první generace, která bohatství vybudovala, a nemáme kromě svých vrstevníků nikoho, s kým bychom se o těchto věcech pobavili. Chybí nám děda nebo babička, kteří by s námi lidsky mluvili o tom, jak o majetek pečovat. Doma není nikdo prorokem. A tak vysvětlovat některé věci dětem a sdílet je s nimi, není úplně snadné. Možná proto i někteří lidé přemýšlí tak, jak to říká jeden z mých klientů: „No, já dětem nedám nic. Ať si všechno zaslouží sami a je to na nich. Já počítám s tím, že s manželkou všechno utratíme.” To je určitě jeden ze způsobů, jak k věcem přistupovat. Jeho nevýhoda je, že vlastně pokaždé budou všichni začínat znovu a znovu a znovu. Je relativně snadný a ušetří vám spoustu starostí, ale existují i jiné přístupy.

Správci majetku pro další generace

Třeba uvést děti do světa majetku, aby se z nich stali správci nejen pro sebe, ale i pro další generace. Díky tomu zkušenosti i majetek násobí a každá generace by na tom měla být lépe. Samozřejmě teoreticky. Prakticky kolem sebe vidíme, zda jsme na tom lépe než naši dědové a pradědové. Já si myslím, že když majetek jednoho dne vybudujeme jako rodina, že je mnohem cennější právě učit se správcovství. Jak to dělali staré šlechtické rody, které dodnes jsou vidět. Ty se to nějak naučili, takže máme alespoň trošku od koho opisovat.

Nemusí to dopadnout špatně. Stačí se podívat na příklady kolem nás. Měl jsem šanci potkat se na konferenci Private Family Wealth s Pierrem duPontem, jedním z potomků impéria duPont. On je osmá generace bohatství a je vidět, že i ta osmá generace může k tomu majetku mít velmi hezký, lidský, nezkažený přístup. Věřím tomu, že když se to podařilo jiným lidem, že se to podaří i nám.

Otevřená komunikace v rodině

Z mých dosavadních zkušeností hraje nejdůležitější roli otevřená komunikace v rodině. Proto všechny věci, které děláme, slouží z pohledu mého a mojí ženy Radky jako komunikační platforma. Třeba když jsme v minulosti hrávali s dětmi nějaké hry o investicích, nebo když dnes řešíme rodinnou banku. Je to platforma, jak si o penězích a majetku povídat. Jak postupně budovat tu znalost nejenom toho, jak se majetek buduje, ale také jak se o něj starat.

Je jasné, že na nikoho z nás nejde přesunout znalosti a zkušenosti správců okamžitě. Ani my je nemáme, ale postupně je budujeme. Nemůžeme naše děti zahrnout najednou vším, proto na to jdeme pomalu a po malých krůčcích. Chceme z dětí vychovat správce majetku. A také musíme začít sami u sebe, protože být podnikatelem, který bohatství buduje, a správcem, který o bohatství pečuje, je úplně jiná hra.

Někdo přemýšlí, že peníze utratí. My to máme trošku jinak. Raději přemýšlíme, jak bohatství dlouhodobě uchovat, aby následujícím generacím pomohlo žít lépe.

Rozdělení majetku na třetiny

Když to vezmu prakticky, zatím jsme mou ženou s Radkou došli rozdělení majetku na třetiny. Jednu třetinu majetku si necháme napsanou na sebe jako fyzické osoby a jednoho dne ji naše tři děti zdědí. Takže budou mít každý desetinu majetku.

Druhá část majetku by podle nás měla být v rodině. To znamená, že by se rodina měla o tuto třetinu starat společně. Začneme tím, že se o ní budeme starat v pěti lidech, já s Radkou a tři naše děti. Třeba to postupně přejde jen na děti a na jejich partnery. Zatím nevíme, ale víme, že tato třetina bude nějaký společný majetek, třeba podíl ve firmě, v činžovním domě nebo v něčem, co je lepší nedělit.

Třetí třetina bude z našeho pohledu určena pro filantropické účely. Naším cílem je vytvořit fond typu Nobelova nadace, který bude navždy dělat nějaké dobro a bude pomáhat lidem posouvat se vpřed.

Jestli vás téma rodinného bohatství a přemýšlení o něm zajímá. Věřím tomu, že najdete zajímavé myšlenky a podněty třeba i v mojí knížce Rodinné bohatství.

Autor: Vladimír Fichtner – Rentiér a předseda představenstva Fichtner a.s.