Řízení o pozůstalosti slouží k vypořádání majetku zesnulého člověka. Jeho majetek, ale i případné dluhy, přecházejí na dědice, kteří jsou stanovení zákonem nebo například závětí či dědičkou smlouvu. Jak celý proces probíhá?
V českém prostředí upravuje řízení o pozůstalosti zákon č. 89/2012 Sb. a jeho vedením je pověřen notář ve funkci soudního komisaře. V tomto případě si ho ale nemůžete vybrat. Je vám přidělen na základě trvalého pobytu zůstavitele. Jakmile tedy příslušný notář obdrží úmrtní list zůstavitele, kontaktuje všechny dědice a celé řízení může začít.
Co je pozůstalost?
Nejprve si ujasněme pojem pozůstalost, který označuje veškeré zůstavitelovo jmění v době smrti. Na dědice tedy přechází jak jeho majetek, tak dluhy. Můžou ale uplatnit takzvanou výhradu soupisu, což znamená, že dluhy zaplatí jen do hodnoty nabytého dědictví. Další možností je pak odmítnutí celého dědictví, pokud už se ho nezřekli předem písemnou smlouvou se zůstavitelem.
Zahájení řízení
Za první kroky je zodpovědný okresní nebo obvodní soud. Poté, co mu matrika zašle úmrtní list zůstavitele, pověří příslušného notáře, aby jako soudní komisař záležitost projednal. Ten většinou nejprve kontaktuje vypravitele pohřbu a následně předvolá k jednání všechny dědice. Děje se tak nejpozději do dvou měsíců ode dne úmrtí zůstavitele.
Předběžné šetření
Počáteční fáze procesu se nazývá předběžné šetření a jejím cílem je získat přehled o všech dědicích, ale také o majetku. Důležitý je v tuto chvíli právě zmiňovaný vypravitel pohřbu, kterého si notář zve na jednání jako prvního. Neměl by tedy jen čekat, co mu oznámí notář, ale měl by sám přijít s informacemi o zůstavitelově majetku, tedy například o nemovitostech, bankovních účtech nebo cenných papírech.
Pokud byl zůstavitel v manželském svazku, je potřeba vypořádat i společné jmění manželů. A řeší se i to, jestli právě neprobíhalo rozvodové řízení. Stejně tak by se měl v tuto chvíli soudní komisař dozvědět o případné závěti, pokud ji nemá v notářské úschově. Jakékoli chybějící informace totiž mohou vést k obnově řízení o pozůstalosti, kterým by se dědicové zbytečně připravili o peníze, protože notáři díky tomu náleží další odměna.
Přijetí nebo odmítnutí dědictví
Notář následně tvoří přehled o aktivech a pasivech zůstavitele a dědici by se zatím měli dohodnout na cenách movitých i nemovitých věcí, které po sobě zanechal. A pokud se tak nestane, přichází na řadu profesionální odhadce nebo znalec v oboru. Teprve s těmito informacemi může notář dále pracovat. Předvolá potenciální dědice a poučí je o jejich právech i povinnostech včetně zmiňované možnosti dědictví odmítnout, případně uplatnit výhradu soupisu, tedy přijetí odpovědnosti za dluhy zůstavitele. Dědicové si mohou vzít lhůtu na rozmyšlenou nebo rovnou vydat společné prohlášení.
Dědická dohoda a rozhodnutí o dědictví
Dále přichází na řadu společné jmění manželů. Pokud se tedy daného zůstavitele týká, soudní komisař přistoupí k dohodě mezi manželem nebo manželkou a dědici. To zjednodušeně řečeno znamená, že se majetek rozdělí – jedna část připadá manželovi či manželce a druhá přechází do pozůstalosti. Potom už je hlavně na dědicích, aby se mezi sebou dohodli. Pokud toho nejsou schopni, vychází notář ze zákonných ustanovení.
Výjimky a případné spory
Jinak se postupuje v případě, že bylo sepsáno pořízení pro případ smrti (nejčastěji závěť). Poslední vůle má totiž přednost před zákonem a soudy ji musí respektovat. A to jak z hlediska případného postupu, tak konkrétního rozdělení majetku mezi dědice.
Zároveň může vznikat spousta nejasností, které se netýkají jen platnosti závěti, ale také rozdílných právních posouzení nebo skutkových tvrzení. V takovém případě tedy přichází na řadu právníci, kteří se na tuto problematiku specializují. V poslední době se s tímto setkáme zejména u movitých jedinců, kteří majetkové uspořádání řeší ještě za života, nejčastěji s využitím svěřenských fondů. Tím se jejich potomci vyhnou složitému dědickému řízení i případným vysokým nákladům.
