Jak ochránit rodinný majetek v době, kdy se svět mění rychleji než kdy dřív? Bohaté rodiny dnes neřeší jen výnosy, ale také kontinuitu, důvěru a odpovědnost další generace. Proměňuje se vztah k riziku, investiční strategie i způsob předávání bohatství. O tom všem mluví v rozhovoru zkušený investiční specialista Dušan Šulov.

Správa majetku není jen o číslech, ale také o hodnotách. Zatímco jednotlivci často řeší výnos a ochranu portfolia, rodiny a majitelé firem stojí před komplexnějšími otázkami – od mezigeneračního předávání majetku po strategické plánování jeho struktury. Jak se mění přístup HNWI ke správě bohatství, jaké chyby je ohrožují a proč je falešná diverzifikace jedním z největších skrytých rizik?

Jaké rozdíly vnímáte ve správě bohatství jednotlivců, rodin a firem?

Správa majetku jednotlivce bývá často zaměřená na jeho osobní cíle – vytvoření renty, ochranu majetku, růst investičního portfolia. Všiml jsem si, že dnes si už i děti mezi sebou povídají o tom, jaké domy, auta nebo podnikání vlastní jejich rodiče. To ukazuje na změnu myšlení – současná generace už přemýšlí o tom, co zdědí.

V rodinách vstupují do hry složitější otázky – například plán předání majetku dětem. Samotné předání ale nestačí  – je potřeba zajistit, aby o něj další generace neprišly. A ochrana jeho hodnoty musí být v souladu s různými prioritami jednotlivých členů rodiny.

Majitelé firem by měli zvážit, jestli část majetku z podnikání nevyjmout a nepřesunout ji do kvalitního portfolia cenných papírů – nejen do nemovitostí. Důvodem je diverzifikace, daňová optimalizace a dlouhodobě udržitelný růst, který může být zároveň provázaný s osobními cíli vlastníka.

Jaké specifické potřeby a očekávání mají podle Vaší zkušenosti movité rodiny při správě svého majetku a v čem se liší od jiných investorů?

Bohaté rodiny často nehledají jen výnos. Zajímá je kvalita poradenství a hledají partnera, kterému budou moci dlouhodobě důvěřovat. Často se intenzivně věnují podnikání, rodině nebo cestování – delegování správy majetku je pro ně tedy zásadní.

Upřednostňují stabilitu, ochranu před inflací, kontinuitu hodnot a postupné, dobře připravené odevzdání majetku dalším generacím. Nejde přitom jen o právní akt, ale o proces, který má předcházet konfliktům. Na rozdíl od běžných investorů řeší i otázky jako: Kdo bude majetek spravovat, až tu nebudu? Jak zajistit, aby děti s majetkem nakládaly zodpovědně? Odpovědi na tyto otázky si vyžadují několikaletou přípravu a strategické vedení.

Mění se v posledních letech vztah movitých rodin k riziku? Pokud ano, jak se to odráží ve strategickém alokování jejich portfolia?

Ano, velmi výrazně. Investoři jsou dnes ochotnější podstoupit vyšší riziko, aby získali vyšší výnos. Zvyšují podíl akcií v portfoliích, připojují private equity a jiné alternativní investice. Po období nízkých úrokových sazeb a „jistých“ výnosů nastoupilo období volatility – inflace, geopolitika, technologické změny. Rodiny se proto stále častěji ptají: Jak ochránit hodnotu? A jak dosáhnout stabilního toku příjmů ve formě renty? Výsledkem je důraz na diverzifikaci, reálná aktiva a plánování různých scénářů vývoje. Klienti dnes více než kdykoliv předtím přemýšlí nad tím, co je vlastně „bezpečná investice“ – proto se snaží lépe pochopit rizika i dlouhodobý potenciál místo toho, aby hledali krátkodobé „jistoty“.

Vnímáte u slovenských nebo středoevropských HNWI trend přechodu od tradičních investic k tzv. „impact“ nebo udržitelnému investování?

Ve střední Evropě, včetně Slovenska, zatím nejde o masový trend. Impaktové nebo udržitelné investování je u nás spíš tématem budoucnosti než praxí současnosti. Investoři se primárně zaměřují na ochranu kapitálu, výnos a diverzifikaci. Mnozí jsou zvyklí na investice do nemovitostí nebo firemních dluhopisů, které jim prodávali privátní bankéři. Postupně si ale uvědomují, že jde o příliš koncentrované riziko, a začínají přesouvat část majetku do kvalitních ETF fondů. Zájem o ESG přístupy narůstá hlavně u mladších generací. Právě ty častěji hledají investice, které mají smysl i z pohledu společenského dopadu.

Jaké jsou nejčastější chyby, které movité rodiny při správě majetku dělají, a jakým způsobem je lze preventivně ošetřit?

Nejčastější chyby, které pozorujeme:

• Přílišná koncentrace jednoho typu aktiv (např. jen nemovitosti nebo firemní dluhopisy jedné skupiny),
• Nevyřešené nástupnictví, což vede ke konfliktům uvnitř rodiny,
• Emoční rozhodování – například prodej při poklesu trhů,
• Chybějící dokumentace – smlouvy, plán B, mechanismy ochrany.

Prevencí je zodpovědné plánování, objektivní pohled odborníka a pravidelná revize portfolia. Měli byste ale vědět, kdo vám radí – jestli jde o prodejce produktů nebo nezávislého a zkušeného poradce. Spousta investorů se domnívá, že čím více investičních nástrojů drží, tím lépe diverzifikují.

Mnoho investorů se domnívá, že čím více investičních nástrojů drží, tím lépe diverzifikují. Jaká jsou rizika tzv. falešné diverzifikace a jak se jí ve své praxi vyhýbáte?

Jedním z nejčastějších rizik, které v praxi řešíme, je tzv. falešná diverzifikace. Ta nastává ve chvíli, kdy si investor myslí, že vlastní různé typy aktiv, ale ve skutečnosti jsou všechny silně vázané na ten samý tržní faktor.

Typické příklady:

• Různé nemovitosti, ale všechny ve stejném regionu – při regionálním propadu cen se ukáže, že riziko je koncentrované.
• Realitní fondy – investoři si myslí, že jde o široce diverzifikovaný fond, může však být zaměřený na projekty jen ve dvou či třech sousedních zemích.
• Velké množství cenných papírů od jednoho emitenta – například vícero emisí dluhopisů od stejné finanční skupiny. A jakmile k tomu investor přidá ještě private equity fond, který investuje do stejných projektů, riziko sa tím násobí.
• Příliš mnoho fondů v portfoliu – na první pohled působí portfolio diverzifikovaně, ale často jde jen o překrývající se fondy. Výsledek? Vyšší riziko a paradoxně nižší průměrný výnos.

Jak se této chybě vyhýbáme v praxi?

• Detailně analyzujeme složení portfolia a korelace mezi jednotlivými investicemi – nestačí, aby bylo „barevné“, musí být skutečně diverzifikované,
• Rozdělujeme majetek mezi různé sektory, regiony a měny,
• Kombinujeme rychle dostupné investice (např. ETF nebo akcie) se stabilnějšími, jako jsou nemovitosti či kvalitní dluhopisy,
• Zařazujeme kvalitní dividendové fondy, které pravidelně vyplácejí výnos a stabilizují portfolio i v době tržní volatility.

Skutečná diverzifikace není je o množství aktív, ale o jejich různorodosti a vzájemné nezávislosti.

V článku pro Wealth Magazín – Premium zmiňujete, že někteří klienti mají až 70 % portfolia koncentrovaného v jednom typu aktiv. Jaký doporučujete přístup k sektorové a geografické alokaci portfolia u HNWI?

Mnozí slovenští investoři mají příliš koncentrovaný majetek v jednom regionu či sektoru – vlastní firmu i nemovitosti na Slovensku. To je velmi rizikové, protože jakékoliv změny v domácím prostředí mohou mít přímý dopad na celý jejich majetek. Doporučuji proto globálně diverzifikované portfolio, rozložené napříč ekonomikami jako USA, západní Evropa, Japonsko a další rozvinuté trhy. Vyhýbáme se koncentraci v jedné měně nebo rozvíjejících sa zemích, kde je volatilita často výrazně vyšší.

Z hlediska sektorů je ideální portfolio stavět z různých „sloupů“ – například kvalitní dividendové akcie, globální dluhopisy, nemovitosti (např. REITs), stejně jako doplňkovou část v hotovosti nebo zlatě. Každá z těchto složek má svoji roli – od růstového potenciálu po ochranu v čase nejistoty.

Praktický příklad vyváženého portfolia, které využíváme v praxi:

• 20 % globální akcie
• 20 % americké dividendové akcie (tzv. dividendoví aristokrati)
• 19 % globální dluhopisy
• 10 % americké nemovitostní fondy (REITs)
• 21 % americké hodnotové akcie
• 10 % hotovost (např. peněžní fondy)

Na první pohled se může zdát, že americké akcie v tomto portfoliu dominují. Je ale nutné si uvědomit, že mnohé z těchto firiem – jako Apple, Microsoft, Johnson & Johnson či Coca-Cola – jsou globální konglomeráty s velkými příjmy z celého světa. Proto ani portfolio s výraznějším zastoupením USA akcií zdaleka není geograficky jednostranné.

Takto sestavené portfolio je diverzifikované sektorově, měnově i geograficky – poskytuje stabilní příjem, růstový potenciál a ochranu hodnoty při různých ekonomických scénářích.

Sledujete změny v mezigeneračním přístupu k majetku u Vašich klientů? Jak se liší přístup zakladatelů firem od jejich dětí nebo vnoučat?

Jednoznačně ano. Klienti, kteří majetek vybudovali, si stále více uvědomují, že hodnota jejich práce nespočívá jen v číslech, ale i v odkazu. Chtějí, aby majetek sloužil i jejich blízkým – udržitelně a smysluplně. Zajímá je, jak zajistit, aby jejich děti nezdědili jen majetek, ale i hodnoty a zodpovědnost.

Touha zanechat odkaz je často silnější než touha po výnosu. A právě proto dnes často otevírají téma dlouhodobého plánování, filantropie nebo správy majetku po generace. Zároveň začínají hledat profesionální pomoc – ne z nedůvěry vůči sobě, ale z respektu k velikosti rozhodnutí, které mají před sebou.

Co považujete za hlavní výzvu v komunikaci s první a druhou generací investorů? Liší se jejich očekávání od portfolia a způsob rozhodování?

Největší výzvou je propojit svět zakladatelů se světem jejich dětí. V praxi komunikujeme téměř vždy nejdřív s první generací – lidmi, kteří majetek vybudovali, ví, co obětovali, a mají potřebu věci kontrolovat. Druhá generace ale často vstupuje do procesu příliš pozdě – kdy už je těžké se naučit porozumět hodnotám nebo pokračovat v daném záměru. Preto je důležité, aby byli členové rodiny přizvaní do správy majetku včas – skrze dialog, sdílení strategie, společné rozhodování.

Jako poradca nedávám jen doporučení, ale buduji most mezi generacemi – pomáhám nastavit pravidla a vytvořit prostor, kde majetek neznamená jen čísla, ale také zodpovědnost.

Jaké nástroje a přístupy považujete za klíčové při budování vícegeneračního investičního plánu – zejména s ohledem na předávání majetku a jeho ochranu?

Vícegenerační plánování není jednorázové rozhodnutí, ale dlouhodobý proces. Jako majitel wealth management spoločnosti se soustředím na to nejdůležitější – otevřenou a důvěrnou komunikaci s klientem a jeho rodinou. Nejsem v tom sám – každý krok řeším se specialisty, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. Právníci, daňoví experti, strukturalisté – všichni přispívají k tomu, aby byl každý krok precizní a profesionální.

Klíčové nástroje:

• Rodinná charta nebo investiční ústava – nastavuje hodnoty a pravidla správy majetku,
• Právní struktury (trusty, nadační fondy, holdingy) – pro ochranu a kontinuitu,
• Vzdělávání další generace – aby byla připravená, nejen obdarovaná,
• Scénářové plánování – pro zvládání nečekaných změn,
• Rodinná setkání – vedená zprostředkovatelem, která spojují a sjednocují.

Cílem je, aby majetek nebyl jen souhrnem čísel, ale odkazem, který přetrvá.