Každý zná pocit, který vyvolá nalezení vzácného předmětu z minulosti. Zdánlivě bezvýznamná věc dokáže během okamžiku probudit množství dávno zapomenutých vzpomínek. Předměty proto nejsou pouze fyzickými věcmi. Fungují také jako symboly a znaky, které vypovídají nejen samy o sobě, ale především o lidech, s nimiž jsou spojeny. Tento text se zaměřuje na to, jak k nám předměty „promlouvají“ a co mohou ostatním sdělovat o nás.
Existuje důvod, proč říkáme, že je něco „objektivně“ tak či onak. Do určité míry totiž předpokládáme, že předměty nelžou. Není to samozřejmě úplně pravda, prostřednictvím předmětů je však podstatně obtížnější klamat než prostřednictvím slov. Předměty mají nepříjemný zvyk neměnit se podle každého našeho přání. Musíme je odstranit a nahradit jinými, což navíc někdy ani není možné.
Předměty jako zdroj informací
Jako druh schopný vyprávět příběhy jsme se naučili, že příběhy nemusejí být zcela pravdivé a někdy mohou být dokonce používány k tomu, aby nás uvedly v omyl. Nezbývá nám proto než hledat další vodítka k tomu, co je nám sdělováno. Protože tento text pojednává o významu předmětů jako ukazatelů různých charakteristik a v konečném důsledku také kulturního kapitálu ve společnosti, zmíním pouze to, že samozřejmě existují různé přístupy aplikované psychologie. Ty ale nejsou tématem tohoto článku.
Druhou možností je snažit se „číst“ předměty, které máme před sebou. Zdůrazňuji přitom, že se tak obvykle děje zcela podvědomě. Jde například o oblečení nebo různé předměty moderního života, jako jsou automobily, hodinky a další věci. Většina lidí má určitou představu, že pokud je o nějakém předmětu známo, že je velmi drahý, bude jeho uživatel považován za bohatého. Záměrně přitom nehovořím o vlastnictví, protože to ve skutečnosti nevidíme. Pouze předpokládáme, že danému člověku předmět patří.
Například řízení sportovního vozu se obvykle považuje za znak bohatství. Méně známé je, jak výrazně mohou náš pohled na svět formovat zdánlivě nevýznamné drobnosti.
Co může prozradit pečetní prsten
Uveďme si příklad, který podle mého názoru dobře ilustruje, co tím myslím.
Ve Velké Británii existuje dlouhá tradice, podle níž muži nosí pečetní prsten na malíčku levé ruky. Takový prsten historicky signalizoval příslušnost k vyšší nebo vyšší střední třídě a tento význam do značné míry přetrval dodnes. Přestože už většina lidí, včetně těch s nejvyšším společenským postavením, běžně nenosí formální oblečení, řada z nich si pečetní prsten ponechává každý den. Nosí jej v posilovně, při cestě s dětmi do školy nebo na dovolené v bermudách a sandálech.
Většina z nás by nejspíš nedokázala přesně určit, co na daném člověku vnímáme jako „vyšší společenskou úroveň“. Ve skutečnosti jsme však svůj mozek naučili spojovat zlatý pečetní prsten na malíčku s určitým společenským postavením.
Pokud se vrátíme k významu těchto zdánlivých maličkostí, dovolím si tvrdit, že v případě pochybností by mnozí z vás spíše důvěřovali člověku v obnošeném nebo velmi nenápadném oblečení, který takový prsten nosí, než někomu v Bentley a okázalém oblečení, kdo jej nemá.
Nehodnotíme pouze bohatství
Důvodem je, že se prostřednictvím těchto znaků nesnažíme určit pouze bohatství a současné společenské postavení člověka. Hledáme také určitý soubor pravidel a hodnot, které dané předměty představují. Zjednodušeně řečeno se snažíme rozpoznat, zda člověk vyrůstal v prostředí, které mu předalo určité hodnoty.
Totéž platí pro další předměty. Může jít například o nábytek v pozadí portrétu na sociálních sítích nebo o to, co je vidět během videohovoru. Tyto věci společně s adresou, příjmením a oblečením ovlivňují způsob, jakým vás ostatní vnímají.
Jakmile člověka poznáme blíže, většina těchto znaků téměř ztrácí význam. Pravděpodobně však vůbec nedostaneme možnost někoho poznat lépe, pokud se nám už na začátku nebude „líbit“ to, co vidíme. Jedna neformální fotografie člověka v soukromém prostředí, kterou mozek zpracuje během zlomku sekundy, nám může podvědomě sdělit více než dlouhý životopis.
Proč mají předměty tak silný význam?
Jak mohou viditelné předměty nést takové množství informací? A z praktického hlediska, jaké předměty vnímá která skupina lidí určitým způsobem?
První otázka je příliš složitá na to, abychom ji dokázali zodpovědět v krátkém článku. Upřímně řečeno pochybuji, že jsme vůbec začali plně chápat, jak celý mechanismus funguje. Zjednodušeně lze říci, že předměty získávají význam díky našim sdíleným kulturním hodnotám a zkušenostem. Fungují jako spouštěče nejrůznějších vzpomínek, které se mohou pojit například s určitým tvarem stolu.
Některé asociace jsou osobní. Podobný stůl mohla mít například vaše babička ve své pracovně. Jiné vycházejí z kulturního dědictví, které vám říká, že určitý tvar nábytku bývá spojován s honosnými sídly nebo mocnými lidmi. Podobných vrstev mohou existovat stovky.
Hlavní je, že nakonec budete mít z daného stolu nebo psacího stolu určitý pocit. Ten vám může naznačovat, že člověk, který má podobný kus nábytku doma, je důvěryhodný nebo významný. Podle vašich osobních zkušeností a výchovy může přitom stejný předmět vyvolat přesně opačnou reakci, například být symbolem útlaku nebo podvodu. Základní informace, že se takový předmět zřejmě objevuje v určité části společnosti, však zůstává stejná.
Kulturní kapitál lze prostřednictvím předmětů signalizovat
Obtížnější je popsat kulturní kapitál spojený s konkrétními předměty a způsob, jakým je lze záměrně využívat k vytváření určitého dojmu. Herci s tímto principem pracují neustále. Podle mé zkušenosti ho lze při citlivém použití a v souladu s vlastním charakterem využít také k posílení dojmu, který na ostatní děláme.
Právě soulad je ale zásadní. Jakmile vznikne sebemenší nesoulad mezi tím, kým skutečně jste a tím, co prostřednictvím svého vzhledu signalizujete, může být výsledný efekt opačný. Ostatní vás mohou vnímat jako zvláštního, nepřirozeného nebo jednoduše prázdného a povrchního člověka. Kulturní kapitál, jak jej popsal Pierre Bourdieu, je jednou ze čtyř forem kapitálu, kterými každý jednotlivec disponuje.
Další tři představují ekonomický kapitál, tedy například peníze, aktiva a majetek, sociální kapitál, který zahrnuje přátele, rodinu, známé a další kontakty, a symbolický kapitál, čítající nejrůznější pocty, tituly a formální struktury společenského postavení.
Jednotlivé druhy kapitálu se mohou proměňovat
Tyto druhy kapitálu jsou mezi sebou do určité míry převoditelné. Například váš zvnitřněný kulturní kapitál v podobě znalosti toho, jak se obléknout pro určitou příležitost, lze proměnit v ekonomický kapitál. Díky této znalosti můžete být přijati do určitého klubu a setkat se tam s potenciálními investory pro svůj startup. Stejně tak je možné ekonomický kapitál proměnit v symbolický kapitál, například pokud pošlete své děti na drahou školu, která jim umožní získat prestižní vzdělání.
Jde samozřejmě o zjednodušené a nikoli zcela vědecké vysvětlení konceptu kulturního kapitálu. Používám ho proto, abych nemusel psát rozsáhlou odbornou práci a čtenáře zbytečně zahlcovat. Přesto je důležité zmínit, že kulturní kapitál existuje ve třech stavech.
Vtělený stav zahrnuje vaši „kulturnost“, vzdělání, etiketu, způsob řeči a další vlastnosti, které jste si osvojili. Institucionalizovaný stav zahrnuje vaše tituly, diplomy a certifikáty. Objektivizovaný stav představují umělecká díla, starožitnosti, šperky, oblečení a další hmotné předměty.
Předměty jako reklama na naši osobnost
Tyto předměty nesignalizují pouze vkus a vzdělání, přestože i to samo o sobě může být cenným aktivem. Mohou zároveň naznačovat určité aspekty vaší osobnosti. Fungují jako určitá reklama na to, kým jste, a proto bychom je měli vybírat a používat uvážlivě.
Právě proto mají umění a nejrůznější předměty každodenního života větší význam, než si často uvědomují dokonce i lidé, kteří je rádi používají, sbírají nebo s nimi pracují. Pro ty, kteří jejich význam dokážou rozpoznat, ať už vědomě, nebo podvědomě, mohou představovat klíč k pochopení vaší osobnosti a vašich záměrů.
Zdroj: Octavian Graf Pilati, Antifragile Family. Překlad: Jarmila Oklepková
