Firma Albixon je velmi známým rodinným podnikem nejen v ČR. Co je tajemství úspěchu byznysu a harmonických vztahů v rodině? Jak rodina přistupuje k ochraně a předávání majetku, nebo jaké struktury plánování bohatství využívají? To prozradil Jaroslav Smetana v rozhovoru pro Wealth Magazín – Premium!

Máte na zahradě bazén? Pak dost možná bude od firmy Albixon, kterou v 90. letech založil Jaroslav Smetana spolu se svou sestrou a bratrem. Za více než 30 let rodinného podnikání se společnost stala úspěšnou a zakladatelé začali připravovat své potomky na předání. „V posledních 4 nebo 5 letech jsem inicioval, že bychom se k tomu měli postavit i mezigeneračně. Nikdo nemládneme. Přiznávám se, že to bylo poté, co mi zemřel otec…Na předání není nikdy dost brzy,“ prozradil Jaroslav Smetana. S autorkou mluvil mimo jiné i o tom, jak přistupuje k nástupnictví, jaká je struktura správy rodinného majetku nebo o postupech rodinné rady.

KE STAŽENÍ: CELÝ ROZHOVOR S JAROSLAVEM SMETANOU NALEZNETE
NA STR. 49 WEALTH MAGAZÍN – PREMIUM.

Kdo je ve Vaší rodině správcem rodinného bohatství?

Správu rodinného, podnikatelského majetku, řeší rodinná rada. Jedná se o původní majetek původní rodiny. Původní rodinou nazýváme 1. generaci zakladatelů rodinného podnikání.

Kdo je členem rodinné rady?

Nechci tady zapůsobit jako Jakeš, když někdy v tom 89. měl vyjmenovat členy ústředního výboru a na některé si nevzpomněl… Ale je to moje sestra, můj bratr, já, pokud začnu generací číslo jedna. V druhé generaci jsou naše děti, to jsou moje dvě dospělé děti a dvě děti nezletilé, tzv. čekatelé, pak jsou to moji dva synovci a moje neteř. V druhé generaci, až všichni dospějí, tak jich bude sedm, a k tomu my tři z první generace, pokud se jejich dospělosti dožijeme. Doufám, že ano. Teď aktuálně je v rodinné radě 7 členů.

Jak v praxi fungují rozhodovací procesy rodinné rady?

Máme rodinnou ústavu, na které jsme začali pracovat asi před třemi lety s koučem, kterého jsme si najali na mezigenerační předávání. Na základě rodinné ústavy rozhodujeme hlasováním. O běžných věcech hlasujeme s 50% většinou. Pokud jde o zásadnější věci, jako je změna rodinné ústavy, tak rozhoduje 70% většina. Nebo v případě závažné skutečnosti, jako např. odvolání předsedy rodinné rady z důvodu zvláštního zřetele, jakože se nic takového nerýsuje, tak tam se vyžaduje také 70% většina. Stejně tak třeba vyloučení některého člena rodinné rady, což je zásadní akt někoho handicapovat tím, že se nebude účastnit, tak je tam také 70% většina.

Jaké důvody vedou k vyloučení?

V rodinné ústavě v článku 7 máme tzv. „škodlivky“. To jsou věci typu alkohol, drogy, nějaké závislosti či cokoliv, co má negativní vliv na rodinu. Může to být i zarputilost v nějakých politických stranách nebo sektách. Samozřejmě máme uvedenou míru škodlivého vlivu těchto věcí. Takže běžná konzumace piva u oběda to nebude, když si někdo prostuduje Bibli nebo zajde do kostela, tak mu v tom taky nikdo nebude bránit. Ale kdyby se stal obětí sekty, která by ho začala manipulovat, nebo nedej bože drog a podobně, tak poté tyto „škodlivé závislosti“ chceme mít právo vyhodnotit a toho člověka upozornit na to, že to do rodinné atmosféry a podnikání nepatří. Rodinné podnikání není zřízeno za účelem, aby podporovalo tyto věci. Pokud nedojde k nějaké nápravě a ten člověk by se snad choval tak, jak se někdy tito lidé chovají, a jak to známe třeba z bulvárních novin, tak jsme si vymezili právo se od tohoto člověka distancovat. Ale to jsme začali negativně. Jsou tam i pozitivní věci, častější jsou to pozitivní věci.

Přejdeme tedy k veselejšímu tématu. Jaké hodnoty ctí Vaše rodina a jakým způsobem se snažíte o jejich zachování?

Měl bych být schopen je vyjmenovat, možná ještě pregnantněji, než jsem vyjmenoval ty negativní. Jedna z takových věcí je, že uznáváme 7 zásad skutečně efektivních lidí, což je myšlenka, která pochází z knihy amerického filozofa Stephena Coveyho. Těch 7 zásad máme vysloveně uvedené s tím, že se k nim hlásíme a vzhlížíme k nim, usilujeme o jejich dodržování. Asi nikdo není žádný 100% moralista nebo 100% bez chyb. Jsme lidi a máme své chyby i vzorce chybného chování. Ale jde o to, aby člověk usiloval o to, aby se to chování vylepšovalo nebo směřovalo k racionalitě a efektivitě, než naopak.

Také tam odkazujeme na známého českého školitele a guru, Ivo Tomana, mého přítele a úspěšného člověka v oboru lidského rozvoje. Ten uvádí, že „závist si musíš zasloužit“. Pokud se chce někdo něčím holedbat, myslím, že by se to mělo odehrát na pozadí jeho vlastního úsilí. Měl by se chlubit a honosit výsledky zejména své vlastní práce. Dneska je doba taková nebezpečná. Facebook a všechny takové sociální sítě vedou k tomu, že některé osoby se rády pochlubí. Může to působit až nevhodně nebo teatrálně.

Samozřejmě máme i hodnoty vycházející ze vztahu. Například pospolitost a komunikativnost jednotlivých členů, udržování ducha vzájemných vztahů a vazeb tak, abychom spolu vycházeli a hledali si k sobě cestu. Vztahy v rodině jsou pro nás alfou omegou. Bez nich jakýkoliv majetek, který se začne využívat, asi nebude působit radost. Sdílená radost je vždycky větší, sdílené úspěchy jsou větší. Všichni tomu věříme, na tom jsme se shodli. Asi málokdo jezdí na dovolenou k moři sám, vždycky jede s někým, koho má rád a s kým se chce potěšit.