Aktuální konflikt v Íránu pomalu, ale jistě zhoršuje výhled světové ekonomiky a vývoje cen. Nicméně přinesl i jinou dost palčivou otázku. Bude chtít po nejspíš ne úplně úspěšné konfrontaci na Blízkém východě D. Trump dál zůstávat v NATO? Přece jen se zdá, že neochota participovat na tomto konfliktu ze strany evropských států mohla být poslední kapka pro amerického prezidenta a jeho ochotu účastnit se obrany zájmů na starém kontinentu. Co by pro evropské státy znamenalo nahradit USA? Jaký by to mohlo mít dopad na veřejné rozpočty?

Donald Trump 31. března znovu otevřeně zpochybnil budoucí americkou účast ve vojenském paktu NATO. USA přitom byly zakládajícím státem NATO. Jako nejsilnější ekonomický partner už od roku 1949 do aliance přináší stabilitu a dostatek fiskálních prostředků. To by se nyní změnilo. Dopady tohoto kroku by byly vskutku významné.

Simulace ukazuje Evropu bez USA

Mezi nejznámější provedené simulace odchodu USA z NATO patří studie Kielského institutu. Evropa by v krátkém období potřebovala nejméně o €250 miliard ročně navíc a zhruba 300 000 dalších vojáků. To je přibližně 1,5 % HDP EU navíc ročně nad současnou úroveň. Podle Evropské komise, která vychází z podobné logiky, by došlo k nutnému zvýšení obranných výdajů v celkové výši 1,5 % v poměru k HDP. V současných cenách se bavíme o 650 mld. EUR. Tedy pro představu 6,5násobek ročních českých veřejných rozpočtů.

ISS odhaduje náklady 1 bilion USD navíc

Podle jiné studie je částka podstatně vyšší. Studie ISS odhaduje, že nahrazení amerických schopností v evropském bojišti by vyžadovalo přibližně 1 bilion USD při započtení jednorázových akvizičních nákladů a 25letého životního cyklu. ISS zároveň výslovně píše, že tyto částky jdou nad rámec už existujících evropských plánů na navyšování obrany. Odchod zhruba 128 000 amerických vojáků by se tedy notně prodražil.

V podstatě tedy můžeme konstatovat, že už tak napjaté evropské veřejné rozpočty by dostaly další zásah. Pokud by Evropa chtěla bez USA udržet věrohodné odstrašení, většina studií implicitně míří k úrovni okolo 3–3,5 % HDP na jádrovou obranu (armáda, technika, munice) a 1–1,5 % na výdaje spojené s infrastrukturou (železnice, dálnice, silnice atd.). Dle OECD, která mapuje dopad na veřejné rozpočty, mohou vyšší obranné výdaje krátkodobě mírně podpořit aktivitu, ale zřetelně zvyšují fiskální tlak a dluhové riziko, a to zejména v zemích s už napjatými veřejnými financemi (Francie, Itálie apod.).

Současné plány významných evropských států sice počítají s vyššími výdaji na obranu, které by měly každý rok růst, ale žádný z těchto států by nemohl zvládnout tak rychlé zvýšení obranných výdajů bez zásadního vytěsnění rozpočtových kapitol na dopravu, školství, zdravotnictví a investice. V zájmu EU i nás v ČR je tak jednoznačně snaha udržet chaotického D. Trumpa u jednoho obranného stolu za každou cenu. Bez USA to půjde totiž těžko.