Vlastnictví majetku bývá považováno za samozřejmost, dokud nepřijdou náročnější chvíle, které vyžadují řád. Při prodeji firmy, rodinné změně nebo mezigeneračním předání se ukáže, že rozhoduje přesné nastavení práv, odpovědností a vazeb mezi lidmi a majetkem. V článku vysvětlujeme, co vlastnictví znamená v právním i praktickém smyslu, co všechno může být jeho předmětem a proč je jedním z nejdůležitějších nástrojů wealth planningu.

Moderní wealth planning není jen o práci s investicemi. Zaměřuje se na to, jak je majetek uspořádaný, kdo k němu má jaká práva a zda si je udrží i při změně okolností. Vlastnictví zde hraje roli základu, na kterém stojí ochrana majetku, jeho řízení i předání další generaci. Když je tedy popsané jasně a srozumitelně, navazující kroky se zjednoduší. A naopak při nejasnostech se může i dobrý záměr zaseknout na detailech.

Proč je vlastnictví klíčové pro správu bohatství?

V určité fázi už u movitých rodin nezáleží jen na výnosu. Stále více jde o ochranu bohatství, přehledné řízení a připravenost na budoucnost. A vlastnictví je výchozím bodem pro řešení sporů, krizových situací i mezigenerační předání. Potřeba jasných struktur roste i proto, že v příštích letech experti očekávají významný generační transfer známý jako Great wealth transfer a zároveň pokračuje profesionalizace správy bohatství.

V praxi se často směšují roviny:

• Vlastnictví se přitom vztahuje zejména k právním záležitostem
• Držba popisuje, kdo má věc fakticky u sebe
• Správa určuje osobu, která se o majetek stará a kontrola vyjadřuje rozhodovací pravomoci

Jakmile se tyto pojmy zamění, můžete být při transakcích, sporech nebo dědictví nemile překvapení.

Definice vlastnictví majetku

Vlastnictví lze jednoduše popsat jako právní vztah mezi osobou a věcí nebo jinou majetkovou hodnotou. Tento vztah dává vlastníkovi oprávnění věc užívat, držet a nakládat s ní. Jinými slovy může rozhodovat o jejím využití, převodu nebo zatížení, pokud do toho nezasahují zákonná omezení nebo smluvní pravidla.

§ 1011 zákonu č. 89/2012 Sb. (NOZ) definuje vlastnictví jako: „Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.“

Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

§ 1012 zákonu č. 89/2012 Sb. (NOZ)

V českém prostředí se při vysvětlování dobře pracuje s jednoduchou zkratkou, že majetkem je souhrn všeho, co někomu patří. A v terminologii občanského zákoníku se podstatné jeví hlavně to, že majetek není jen seznam věcí, které vidíme. Zahrnuje i práva a jiné hodnoty, které mají ekonomický význam a dají se právně uchopit. Pro wealth planning má velký význam právě to, že vlastnictví není pocit, ale právní titul, který je doložitelný a přenositelný.

Co všechno může být předmětem vlastnictví

U movitých rodin se často mluví o nemovitostech, firmách nebo investicích. To jsou ale jen různé podoby jedné věci, majetku. Předmětem vlastnictví můžou být hmotné věci, tedy nemovitosti a další movité statky, a také nehmotné hodnoty, typicky práva. Patří sem například podíly ve společnostech, pohledávky, licenční práva, práva k ochranným známkám, duševní práva nebo jiná práva s majetkovou hodnotou.

Velkou roli hraje praktický dopad. V řadě rodin tvoří jádro bohatství právě nehmotná aktiva. Nejde o to, kdo drží klíče od budovy, ale kdo vlastní podíl ve společnosti, má právo na dividendu, rozhoduje o prodeji nebo drží licenční práva k produktu. Zkrátka je potřeba nesledovat jen hmotné věci.

Právní versus skutečný vlastník

Často se zmiňuje rozdíl mezi právním vlastníkem a skutečným vlastníkem, který je běžně označován jako tzv. beneficial owner. Právní vlastník je osoba nebo entita uvedená jako vlastník, například v registru nebo ve smluvní dokumentaci. Skutečný vlastník pak z majetku skutečně těží, případně má rozhodující vliv na jeho ovládání. Tento rozdíl je klíčový i pro banky a finanční instituce, protože v rámci pravidel KYC a AML potřebují rozumět tomu, kdo je konečným příjemcem užitku a kdo strukturu fakticky ovládá.

V praxi to může vypadat tak, že právním vlastníkem firmy je holdingová společnost. Holding však ovládá rodinný člen prostřednictvím podílů a hlasovacích práv. Navenek se může zdát, že vlastníkem je společnost, uvnitř rodiny ale rozhoduje to, kdo má ekonomický užitek a kdo má poslední slovo ve strategických otázkách. Pokud tyto role jasně nepopíšete a nedoložíte, objevují se komplikace při bankovním financování, při vstupu investora i v rodinných debatách o spravedlnosti a odpovědnosti.

Vlastnictví a kontrola majetku

Kontrola nad majetkem je možná i bez vlastnictví. Jednatel má často široké rozhodovací pravomoci, ale nevlastní podíly. Správce portfolia může provádět nákupy a prodeje, ale právní titul zůstává klientovi. U struktur podobných trustům, svěřenských fondů nebo uspořádání s různými třídami podílů se role vlastníka, správce, beneficienta a kontrolních osob rozdělují.

Největším problémem bývá záměna vlivu za právní jistotu. A pokud se situace vyhrotí, například při rozvodu, dědickém řízení nebo exekuci, ukáže se, kdo majetek skutečně vlastní a jaká práva jsou k němu připojená. Nezřídka jinak dochází k odvolání z funkce nebo napadení neformální dohody. 

Způsoby vlastnictví v praxi movitých rodin

Volba formy vlastnictví se promítá do ochrany majetku, jeho přenosu, daňových souvislostí i do způsobu rozhodování v rodině a ve firmě. Nejjednodušší formu představuje přímé vlastnictví fyzickou osobou. Je srozumitelné a často administrativně nejméně náročné. Zároveň ale soustředí rizika do jedné roviny, protože osobní spory nebo věřitelské tlaky se mohou promítnout přímo do majetku.

Další variantou je spoluvlastnictví či společné jmění manželů. V těchto režimech ale musíte rozlišit, komu majetek právně náleží a jak s ním lze nakládat. I rámcové nastavení ovlivňuje převody, rozhodování a dělení majetku při změnách v rodině.

U movitých rodin se časté setkáte také s nepřímým vlastnictvím přes právnické osoby a skupinové struktury. Holdingy nebo majetkové struktury pak drží nemovitosti, podíly či investice. Výhodou je oddělení rolí, prostor pro pravidla governance a přehlednější řízení. Současně ale roste nárok na dokumentaci, transparentní evidenci a jasné vysvětlení, kdo má jaká práva a proč. Rodiny s vysokou hodnotou čistého jmění proto často nastavují strategii family governance a nástupnictví, aby vztahy fungovaly i napříč generacemi.

Vlastnictví, odpovědnost a rizika

Vlastnictví přináší užitek, ale také odpovědnost, která právně souvisí s tím, co vlastník může a musí. Daňová rovina se týká evidence, daňových přiznání a souvisejících povinností. A reputační rovina je dnes významnější než dříve, protože partneři, banky i veřejnost věnují pozornost tomu, zda jsou vlastnické struktury transparentní a dohledatelné. Proto roste důraz na konzistentní dokumentaci a na to, aby existoval jednotný přehled o tom, co rodina vlastní a přes jaké entity. 

Vlastnictví a mezigenerační kontinuita

Mezigenerační předání není jen převod podílů nebo přepsání nemovitostí. V praxi je často těžší předat odpovědnost než samotný majetek. Pokud NextGen disponuje právy na užívání či řízení majetku, ale nechápe, co znamenají, roste riziko konfliktů. U rodinných firem navíc může být jedna osoba členem rodiny, vlastníkem i manažerem zároveň a tyto role se často dostávají do napětí. Proto experti doporučují stanovit jasná pravidla, definovat role vlastníků a srozumitelně vést proces rozhodování. 

Pro NextGen je velmi užitečná mapa vlastnictví. Nejde jen o to vědět, kdo co vlastní. Důležité je pochopit, přes jakou strukturu majetek držíte, jaká práva jsou k němu připojená, kdo rozhoduje o klíčových otázkách a jak se řeší odlišné názory nebo rodinné spory. Family office praxe dlouhodobě ukazuje, že kromě investic jsou pro udržení bohatství zásadní právě faily governance a nástupnictví.

Tři omyly, které v praxi bolí

Když to platím, je to moje

Placení nákladů nebo financování majetku samo o sobě nevytváří vlastnické právo. Pokud není jasný právní titul, může se stát, že člověk dlouhodobě podporuje majetek, ke kterému nemá odpovídající práva. To se nejčastěji projeví právě ve chvíli sporu nebo převodu.

Když o tom rozhoduji, je to moje

Rozhodovací pravomoc může vyplývat z funkce nebo mandátu. Taková kontrola je ale často odvolatelná a neznamená, že člověk vlastní hodnotu nebo má nárok na užitek z ní. V krizových situacích se pak rozhoduje podle vlastnictví, nikoli podle dojmu vlivu.

Když je to ve firmě, je to automaticky chráněné

Právnická osoba může některá rizika oddělit, ale sama o sobě není zárukou ochrany. Bez dobře nastavené strategie family governance, jasných pravidel mezi vlastníky a transparentní struktury se rizika naopak násobí a jednání s bankami i investory je složitější.