„Pro mě je důležité, aby všechny projekty, které dělám, měnily svět k lepšímu a pomáhaly společnosti,“ řekl mladý a úspěšný startupista Jan Sláma v rozhovoru pro Wealth Magazín – Premium.

V roce 2017 se proslavil mladý talent – Jan Sláma. Spolu se spolužáky založil startup FaceUp. Aplikace má funkci „online schránky důvěry“ s původní vizí jako prevence proti šikaně na školách. Hlavním cílem bylo odstranit problémy k odhalení šikany, např. strach z oznámení, stud… Myšlenka vznikla z vize pomáhat nějakým způsobem společnosti, což je hlavní hodnotou Jana. „Velkou roli pro mě hraje potřeba impactu, což už mám tak od mala. Ve mně se vždycky kombinuje zájem o byznys a zájem o společenský přesah,“ přiznává startupista v rozhovoru. Ve svých 22 letech se dostal do prestižního žebříčku Forbes 30 pod 30. Sám je však velmi skromný a snaží se svými myšlenkami i majetkem přispívat na filantropické aktivity. V budoucnu by rád byl vlivným filantropem. Co dál prozradil o sobě, přístupu ke správě majetku nebo investiční strategii?

KE STAŽENÍ WEALTH MAGAZÍN – PREMIUM:
JAK SPRAVUJÍ MAJETEK ÚSPĚŠNÍ STARTUPISTÉ?

Zakládal jste startup FaceUp, jehož myšlenka je především v ochraně proti šikaně a jako schránka důvěry.

Původně to tak bylo.

To se změnilo?

My jsme měli dvě hlavní etapy. Jedna byla nezisková, spíše jako školní projekt. Zakládali jsme to s kluky, když nám bylo 17, byli jsme na gymplu. Nechávali jsme se kvůli tomu zplnoletit. Původně to byl impactový projekt, kde jsme se zaměřovali na tvorbu online schránky důvěry na škole, kde děti skrze naší aplikaci a webovou stránku mohly jednoduše a anonymně upozornit na to, že se jejich spolužák necítí v kolektivu dobře a potřebuje pomoct. Tomu jsme se intenzivně věnovali první tři roky, dostali jsme to na každou třetí školu v Česku a pak stovky všude možně v zahraničí, např. v Africe, Spojených státech, Mexiku atd.

Teď to jsou dva roky, co jsme se rozhodli, že to rozšíříme. Školní verzi, která byla hlavně impactová, ale ne příliš byznysová, a hlavně ne finančně udržitelná, jsme nechali plynout samovolně a dál funguje, školy se tam přihlašují, navyšují se počty odhalených případů šikany zapojených škol. Víc se zafocusujeme na firemní prostředí a začneme projekt pojímat víc byznysově.

Podobnou platformu, jako jsme poskytovali školám, jsme přetvořili pro firmy, kdy už to není o šikaně, ale je to zkrátka o tom, že nás firmy zavádějí jako nástroj pro řešení čehokoliv, o čem není příjemné mluvit osobně. To může mít různý rozsah, jako sexuální nebo diskriminace, až ke compliance, tzn. že přes to můžou zaměstnanci upozornit na podezření na vnitrofiremní korupci, krádeže atd. Teď, co je nejvýznamnější, s nástrojem připravujeme firmy na blížící se zákon o ochraně oznamovatelů. Už fungující směrnici o ochraně oznamovatelů.

Kde se vzala ta původní vize věnovat se šikaně?