Může být šlechtický rod inspirací pro rodinné podniky? Ano! Rodový majetek šlechtického rodu Žertů totiž jeho potomek, Zdeněk Žert, spravuje jako rodinný podnik. Jak ke správě majetku přistupují a jak se tradice šlechtických rodů promítá do rodinného podnikání, prozradili manželé Žertovi v rozhovoru pro Wealth Magazín – Premium.

Historie rodu Žertů je velmi rozmanitá a přechází od selského rodu k šlechtickému. „Řekla bych, že ten rod Žertů se cítí být hlavně rodem selským,“ upřesnila Alice Žertová, která se svým manželem Zdeňkem spravuje rodový majetek. Manželé mají historii rodu zmapovanou a zdokumentovanou pro další generace. Důkazy o existenci rodu sahají až do 12. století. „Naše děti jsou 11. generací rodu Žertů na Bříství. My si to počítáme opravdu od okamžiku toho nákupu Bříství. Náš předek to tu koupil, my přesně víme od koho, za kolik, kde,“ doplnil Ing. Zdeněk Žert.

Že se rod Žertů cítí být rodem selským dokládá nejen rodový majetek, ale i atmosféra rodinného podniku, která na vás dýchá všude kolem. Když dojedete k manželům Žertovým, v okolí si všimnete zemědělských strojů, sadů a rodinného domu. Uvnitř mě krom usměvavých manželů přivítala vůně čerstvého jablečného závinu, jak jinak, když k rodovému majetku patří ovocné sady. „Jméno Bříství nepochází od břízy, ale od jilmu. Protože to byl břest a břest byl jilm. Řada těch základů nebo slov má úplně jiný původ, než je myšleno,“ vysvětlil původ názvu rodu Ing. Zdeněk Žert.

„Rod původně pochází z Německa, z města Zerbst, odtud pochází naše příjmení. Ačkoliv dnes naše jméno prvoplánově evokuje něco jiného, nějaký vtip,“ doplnila Alice Žertová. Potomkem šlechtického rodu a majitelem rodového jmění je Ing. Zdeněk Žert (dále jen „ZŽ“), správu majetku však řeší společně s manželkou, paní Alicí Žertvou (dále jen „AŽ“).

Majetek spravujete jako rodinný podnik. Vy jste oba správci majetku?

AŽ: Nejprve bych vysvětlila terminologii. Ta novodobá historie se začíná psát zde na Bříství. Vloni jsme oslavili 350 let působení Žertů na tomto místě. Majetek, kde teď sedíme, je ten, o kterém se bavíme. Je výhradním vlastnictvím mého manžela. Správu děláme společně. Alespoň tu ideovou. Máme nějakou společnou ideu, kterou naplňujeme různými způsoby. Nejsme na to sami, máme k tomu zaměstnance.

Jaká je ta idea nebo vize?

AŽ: Je to obrovský závazek. Když už to tak dlouho vydrželo, znalost historie, předků, jak se jmenovali, kolik měli dětí. To vše nás zavazuje k tomu, abychom ten majetek udrželi pro budoucí generace. Nejedná se o materii, ale o myšlenku. Žijeme v době, kdy máme vše relativně jednoduché, ale to ti předkové neměli. Přesto to dokázali takto udržet. Museli držet jako rodina pohromadě.

To je ta myšlenka, která je pro nás vzácná, chceme ji dále předávat. Protože si myslíme, že to je právě to nosné, co pak udrží i ten hmotný majetek. To je, myslím, pro nás to nejdůležitější: rodina na prvním místě, sounáležitost a být oporou jeden pro druhého, abychom tohle dokázali udržet.

To jsou hodnoty vaší rodiny?

AŽ: Ano. Protože vidíme, že pokud tam není ta nosná myšlenka, tak majetek nikdo neudrží pohromadě. Když jsme sem přišli, těch překážek bylo tolik, že pokud bychom neměli pevnou myšlenku, velmi rychle bychom to opustili.

Používáte k ukotvení hodnot a vize nějaké nástroje správy rodiny?

AŽ: Vše je jen v rámci naší rodiny, tedy manžel, já jako manželka a naše tři děti. To předávání vzniklo tak, že majetek zrestituoval manželův tatínek, který tu zažil ještě aktivní hospodaření. Protože měl dvě děti, rozhodl se rodinný majetek předat synovi a dceru vyplatit.

Sice jsme získali statek, ale nějakou dobu jsme veškerý výnos předávali manželově sestře, abychom dostáli slovu a vyrovnání. Dneska správa zůstává jen na nás a nikdo nám do toho nepovídá. To taky bylo velmi vzácné od dědečka (manželův otec), v okamžiku, kdy předal majetek synovi, se vzdal absolutního práva rozhodování. Vždycky nám sdělil svůj názor, ale vždycky také deklaroval to, že to rozhodnutí a odpovědnost je na nás. Pro nás to byl vzor. Hodnoty ukotvujeme asi jen výchovou. Abychom řekli: „Víte děti, je potřeba abyste…“ To můžeme říct desetkrát, ale pokud to není vidět na způsobu života a výchovy, tak se ta informace nepředá.

Máte hodnoty a vizi někde sepsané?

AŽ: Ne, to nemáme. Asi kdyby panovaly nějaké neshody nebo bychom viděli, že se odchylujeme od té myšlenky, tak by to byl vhodný nástroj.

Na Bříství rodina žila vždy i v době zestátnění?

AŽ: Ne, ale automaticky se předpokládalo, že se zase někdy v budoucnu potomci vrátí. Nikdy se nevzdali té myšlenky.

ZŽ: Když mi bylo asi 10, tehdejšími nástupci by byli babička s dědečkem. Měli přesně určený způsob předání formou poslední vůle, která tehdy ale nebyla platná. Statut poslední vůle neexistoval tak, aby to bylo vykonavatelné nebo vymahatelné. Ale přesně to popisovalo podmínky nástupnictví, způsob vyrovnání se s dalšími potomky… Majetek tam byl jasně definovaný včetně toho, co lze prodat, aby bylo zachováno to základní gró rodinného majetku.

AŽ: I v době, kdy jim to formálně nepatřilo, počítali, že se jim to vrátí a měli to připravené na předání. Nám jsou vzorem ti předci, ta podstata je důležitá, ten majetek je důležitý, ale je třeba jít i moderně dopředu. Je třeba dál žít a dál se posouvat.

Jak manželé Žertovi začleňují inovace do tradičního přístupu šlechtických rodů a jak se starají o rodinné dědictví, se dozvíte v inspirativním rozhovoru na str. 41 Wealth Magazín – Premium.